Otilie Sklenářová-Malá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Otilie Sklenářová-Malá
Otilie Sklenářová-Malá (foto Jan Tomáš)
Otilie Sklenářová-Malá (foto Jan Tomáš)
Rodné jméno Otilie Malá
Narození 12. prosince 1844
Rakouské císařství Vídeň
Úmrtí 23. února 1912
Rakousko-Uhersko Praha
Aktivní roky 18621903
Manžel(ka) Josef Sklenář (tajemník Prozatímního, později Národního divadla)
Děti Jiří,Jan.
Oficiální web Otilie Sklenářová-Malá v archivu Národního divadla
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Otilie Sklenářová-Malá (někdy Otýlie, 12. prosince 1844 Vídeň23. února 1912 Praha) byla česká divadelní herečka, jedna z nejvýznamnějších hereček své doby.

Život[editovat | editovat zdroj]

Otilie Sklenářová-Malá (kresba Jan Vilímek, 1883)

Narodila se ve Vídni v rodině vojenského lékaře Jana Malého (1808-1901). Byla vychovávána německy a česky se začala učit až po smrti matky v osmi letech, když ji otec poslal na vychování k babičce do Dolního Bousova, kde se jí zalíbilo. Žila tam s místními dětmi a chodila do školy. Již ve Vídni v roce 1862 vystupovala v divadelním spolku s českými ochotníky pod pseudonymem „Svobodová“ [1]. Když otcova rodina přesídlila do Prahy, studovala zde zpěv u Františka Pivody. Z důvodů vysokých finančních nákladů na studium zpěvu však přešla k činohře a pokračovala v divadelních lekcích u Elišky Peškové.

Jako herečka poprvé vystoupila v Praze v květnu roku 1863 v roli Panny Orleánské a ihned získala velký úspěch a angažmá v Prozatímním divadle, také díky svému impresáriovi a manželovi Josefu Sklenářovi (1835 - 1890), který byl tajemníkem tohoto a dále Národního divadla. Provdala se za něj ve Zdicích 18. února 1867, bydleli na Novém Městě v domě čp.1415/II[2]. Z manželství vzešli dva synovéː Jiří (1869-1873) zemřel čtyřletý, Jan (̟1871-1922) se stal magistrátním úředníkem.

Z Prozatímního divadla Sklenářová v roce 1881 přešla do souboru Národního divadla a zde setrvala až do roku 1903. Vynikala krásným zevnějškem, znělým hlasem a skvělou recitací, což ji předurčovalo především k rolím tragickýchpatetických hrdinek. S velkým úspěchem ztvárnila např. Lady Macbethovou v Shakespearově hře, titulní roli ve Faidře Jeana Racina, Strabu v Zeyerově hře Neklan, Markétku v Goethově Faustovi. Vynikala ale i v jemných komických rolích, zejména konverzačních (Katka v Shakespearově Zkrocení zlé ženy, Marie TerezieBozděchově Zkoušce státníkově, Porcie v Shakespearově Kupci benátském).

Hrob na Olšanských hřbitovech v Praze

Často hostovala také na venkově a v roce 1866 u české menšiny ve Vídni, v roce 1896Záhřebu. V letech 18731874 vyučovala v operní škole zřízené Bedřichem Smetanou, v období 18921894 byla profesorkou dramatické školy ND a později vyučovala na Pražské konzervatoři. Dávala také soukromé lekce a k jejím žačkám patřily např. Růžena Nasková, Jarmila Kronbauerová, Hana Benoniová a další, včetně operních pěvců Pavla Ludikara/Vyskočila nebo Emy Destinnové[1].

Její slunce vyšlo záhy a snad příliš záhy došlo zenitu. Za deset let po svém debutu byla sotva třicetiletá Otylie nejslavnější českou herečkou a při tom jí kynula ještě všechna budoucnost. A zase minulo deset let a naše nekorunovaná kněžna otevírala Národní divadlo. Kdože měl větší právo vytvořit na něm první velikou roli, ne-li Sklenářová? A Sklenářová hrála o prvním činoherním představení Národního divadla Adámkovu Salomenu. Její jméno byť provázeno soupeřstvím nových a mladších bylo povždy nejslavnějším, nejuctívanějším ženským jménem českých dějin divadelních.
— Jaroslav Kvapil [3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související hesla[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Praha : Academia, 1988, str. 446
  2. NAČR, Policejní přihlášky obyvatel z let 1850-1914
  3. Jaroslav Kvapil: O čem vím, Orbis, Praha, 1932, str. 236–7

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]