České místodržitelství

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
České místodržitelství
Znak České koruny
Znak České koruny
Praha, Sněmovní ulice – sídlo Českého místodržitelství
Praha, Sněmovní ulice – sídlo Českého místodržitelství
Vznik1. ledna 1850
Zánik1918
Některá data mohou pocházet z datové položky.

České místodržitelství, respektive místodržitelství Království českého (německy Statthalterei für das Königreich Böhmen) bylo nejvyšším orgánem státní správy na území Českého království v letech 1850–1918.

Právní zakotvení[editovat | editovat zdroj]

České místodržitelství vzniklo 1. ledna 1850 přeměnou Českého gubernia na místodržitelství na základě březnové ústavy z roku 1849, která v § 92 stanovila, že místodržitele jmenuje císař pro každou korunní zemi.

Místodržitel měl jako nejvyšší úředník státní správy v zemi především zajišťovat provádění říšských a zemských zákonů.[1] Podrobnější ustanovení normoval zákon č. 245/1849 ř. z.[2] a vyhláška č. 199/1849 českého zemského zákoníku.[3] Organizace místodržitelství byla roku 1868 upravena zákonem č. 44/1868 ř. z.[4]

Přímým předchůdcem českého místodržitelství bylo České zemské gubernium se sídlem v Praze, které fungovalo v letech 1763–1849.

Se vznikem Československa v roce 1918 byla instituce českého místodržitelství zrušena.

Seznam českých místodržitelů[editovat | editovat zdroj]

Dva čeští místrodržitelé, Max Julius a Karel Marie z Coudenhove, kteří vedli vládu v době první světové války a krátce před ní.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. RGBl. 150/1848, Kaiserliches Patent, die Reichsverfassung für das Kaiserthum Oesterreich enthaltend.
  2. RGBl. 245/1848, Kaiserliche Entschließung, wodurch die Grundzüge für die Organisation der politischen Verwaltungs-Behörden genehmigt werden.
  3. RGVBl. Böhmen 199/1849, Vyhlášení o ustanovení nových úřadů politických v korunní zemi České.
  4. RGBl. 44/1868, Gesetz, über die Einrichtung der politischen Verwaltungsbehörden in Böhmen, Dalmatien, Galizien und Lodomerien mit Auschwitz, Zator und Krakau, Oesterreich unter und ob der Enns, Salzburg, Steiermark, Kärnthen, Krain, Bukowina, Mähren, Ober- und Nieder-Schlesien, Tirol und Vorarlberg, Istrien, Görz und Gradiska und der Stadt Triest mit ihrem Gebiete.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]