Antonín Macek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Antonín Macek
Antonín Macek, spisovatel (1872-1923)
Narození 17. června 1872
Mladá Boleslav
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 22. května 1923 (ve věku 50 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Pseudonym B. Vašek a jiné
Povolání novinář
Národnost česká
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Macek, (17. června 1872 Mladá Boleslav22. května 1923 Praha [p 1]), byl český levicový novinář, spisovatel, dramatik a básník.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Mladé Boleslavi, v rodině krejčovského mistra Josefa Macka a jeho ženy Anny, rozené Dlaskové.[1] Jeho život, včetně smrti, ovlivnilo to, že po prodělané spále téměř ohluchl. Ze zdravotních důvodů nedokončil studia na gymnáziu a vyučil se řezbářem. I přes nedokončené vzdělání se věnoval soukromému studiu dějin umění, literatury a filozofie. Studoval též jazyky.

Prošel různými zaměstnáními, především v Mladé Boleslavi a později v Českých Budějovicích. Zde musel opustit místo v okresní nemocenské pokladně pro svoje členství v sociálně demokratické straně. V roce 1907 odešel do Prahy a od roku 1898 byl zaměstnán v pražské redakci Práva lidu.[2]

Roku 1895 se stal členem Českoslovanské sociálně demokratické strany a od roku 1897 přispíval do jejího tisku. V roce 1921 spoluzakládal Komunistickou stranu Československa.[3]

V roce 1900 se oženil - manželka Milada, rozená Selichová (*1876).V policejních přihláškách z roku 1900 a 1903 uvedl jako bydliště Nusle, povolání "účetní Rudého práva", resp. "účetní a redaktor". [4] Příčinou smrti byly komplikace po zastaralém zánětu středního ucha. Byl pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Novinář[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1895 až do své smrti spolupracoval s dělnickými periodiky a přispíval do nich.[p 2] Některá z nich spoluzakládal a vydával (Jihočeský dělník, Stráž Pojizeří). V letech 1911-1920 byl redaktorem Práva lidu, kde také uveřejňoval své básně.[5] Po rozdělení sociálně demokratické strany přešel do redakce Rudého práva, redigoval i další levicové časopisy (Komunista, Sršatec).

Poezie[editovat | editovat zdroj]

(Výběr knižních vydání za života A. M.)

  • Mému dítěti (1909, vydal Fond J. Zeyera při České ak. císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, Praha)
  • Kniha o ráji (1913, vydal Inž. V. Zázvorka, Praha)
  • Mé Čechy a jiné básně (1918, vydal Alois Srdce, Praha)
  • Velký mír (1918)
  • Tři hodiny (1923, vydal Vaněk a Votava, Praha)

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

(Příklady knižních vydání)

  • Od roku 1902 vydával pod pseudonymem J. Červený agitační, především antiklerikální tisky (např. Kněžské zázraky: příspěvek k dějinám lidské pověrečnosti. Jeho převyprávěné Bezbožné povídky Andrease Riema (1910) byly zkonfiskovány.[2]
  • Pod vlastním jménem zveřejňoval překlady z latiny (Lucius Apuleius), francouzštiny (Honoré de Balzac), němčiny (Egon Ervín Kisch, bratří Grimmové) a angličtiny (Upton Sinclair). Do češtiny též přeložil píseň Internacionála.
  • Člověk doby poválečné (úvahy a studie, 1918, vydalo Družstvo Chelčický, Vídeň)
  • Robert ďábel a jiné prózy (uspořádal a předmluva ,Štěpán Vlašín, vydal Odeon, Praha, 1972)
  • Dejme se na pochod (výbor z poezie dělnických básníků 1848-1948 - včetně poezie Antonína Macka, uspořádala, předmluvu napsala Jaromíra Nejedlá, vydal Odeon, Praha, 1973)

Citát[editovat | editovat zdroj]

Osobní vlastnosti a šířku sebevzdělání Antonína Macka ocenily při jeho odchodu i nelevicové listy, jako Národní listy[6] nebo Zlatá Praha[7]. Po roce 1948 prezentoval tisk Antonína Macka především jako revolučního dělnického básníka a jednoho ze zakladatelů Komunistické strany Československa a Rudého práva.[8] Jeho současníci o něm soudili odlišně:

Byl komunistou, člen redakce "Rudého práva", ale byl z těch, jimž každý odpouštěl, neboť, třebas jeho pero velmi často nespravedlivě a křivě útočilo, byl v základu svého charakteru veliké, dobrosrdečné dítě básnické.
— Národní listy, 23.5.1923, s.2

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Šíři zájmů Antonína Macka ilustruje článek, uveřejněný ve Zlaté Praze roku 1917, nazvaný Kabelové přenášení obrazů. V něm podrobně popisuje (i s fotografiemi) vynález , kterým "lze přenášeti fotografie i jiné obrazy i vedením kabelovým i telegrafií bezdrátovou".[9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Literatura a dobový tisk (např. Národní listy) uvádí datum úmrtí, 22. 5.1923. Datum 23. 5. sdělila Zlatá Praha, a Český deník (vydání z 25.5.1923, s.4)
  2. Lexikon české literatury uvedl více, 70 periodik, do kterých Antonín Macek v letech 1898-1923 přispěl.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Záznam o narození a křtu, matrika N 1870-1875, Mladá Boleslav 57, s.132 (snímek 135)
  2. a b OPELÍK, Jiří. Lexikon české literatury, Osobnosti, díla, instituce, M-O. Praha: Academia, 2000. ISBN 80-200-0708-3. Kapitola Antonín Macek, s. 14-17. 
  3. Encyklopedie ČSSD: Macek Antonín
  4. Policejní přihlášky, Praha, rodina Antonína Macka
  5. Např. Právo lidu, 15.1.1899, s.9, Antonín Macek: Z knihy vyhnanců
  6. Národní listy, 23.5.1923, s.2, Básník Antonín Macek
  7. Zlatá Praha, 1922-1923, č.29-30, s.299, Za Antonínem Mackem (nekrolog)
  8. Např. Rudé právo, 17.6.1972, s.4, Básník Antonín Macek (K 100. výročí narození)
  9. Zlatá Praha, 1919-1917, č.49, s.586

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]