Lucius Apuleius

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Lucius Apuleius
Lucius Apuleius Platonicus, from 'Crabbes Historical Dictionary', published in 1825 (C19).jpg
Narození 125
Madauros
Úmrtí 170 (ve věku 44–45 let)
Kartágo
Povolání spisovatel, filosof a romanopisec
Významná díla Metamorphoseon libri (L'asino d'oro)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lucius Apuleius Platonicus (asi 125180), známý obvykle jen jako Apuleius, byl latinsky hovořícím a píšícím řečníkem a platónským filosofem.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se přibližně roku 125 po Kr. v africké Madauře, čtvrtém největším africkém městě své doby. Na svůj africký původ byl hrdý a sám jej definoval jako „Polonumiďan a Pologaetul“. V Madauře a v Kartágu vystudoval řečnictví a gramatiku, pokračoval ve studiích v Aténách, kde se věnoval především platónské filosofii. Poté cestoval po Malé Asii a navštívil i Řím, nakonec se vrátil do Afriky, kde bydlel v Oeji. Věnoval se filosofii, řečnictví, vědě a různým oborům, neboť široké vzdělání a rozhled byly pro řečnickou praxi nutné. Z jeho výzkumů a prací se například dodnes dochovaly termíny, resp. taxony („vejcorodí“) a „živorodí“.

Přibližně ve svých 33 letech byl Apuleius obviněn nevlastním synem z magie a čarodějnictví. Tento zločin se v antickém Římě trestal smrtí, obvinění tedy pro Apuleia znamenalo vážnou hrozbu. Před soudem se však obhájil a jeho tehdy pronesená řeč se nám dochovala.

V Kartágu a snad i v Oeji (jak tvrdí svatý Augustin) města postavila Apuleiovi ještě za jeho života sochu jako uznání jeho zásluh a významu. Posléze byl v Kartágu jmenován hlavním knězem provincie, pečoval o císařský kult a předsedal provinciálnímu sněmu. O jeho smrti nám není nic bližšího známo.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Apologie. Apuleiova „Apologie“ neboli „Vlastní obhajoba proti nařčení z čarodějnictví“ je řeč, kterou Apuleius pronesl na svou obranu před soudem a která mu zachránila život. Apuleius využívá svých rozsáhlých znalostí i rétorského umění a vyvrací obžalobu bod po bodu, počínaje obviněním z čištění chrupu (!) až po pitvání ryb, které prováděl prý za magickými účely. Apuleius svou obrannou řeč (obhajobu) upravil k publikování – je to jediná dochovaná soudní řeč z období římského císařství.
  • Proměny (Metamorfózy), většinou známé pod názvem „Zlatý osel“, jsou jediným zcela zachovaným latinským románem starověku. Satirický román je líčením neuvěřitelných příhod zámožného vzdělaného mladíka Lucia, který se v touze po dobrodružství a kvůli vlastní nerozvážností proměnil v osla. Než však stačí proti tomu cokoli udělat, je ukraden a donucen v oslí podobě putovat s různými majiteli, kteří ho kupují či kradou. Vlastní vyprávění je přerušováno vloženými příběhy jiných postav, Luciův příběh je tedy rámcem pro množství drobnějších rámcových příběhů, přičemž v první části knihy vypravěč (Lucius-osel) přenechává vyprávění aktérům či svědkům příběhů, ve druhé se Lucius-osel stává jejich přímým účastníkem a většinou je také sám vypráví. Nejvýraznějším vloženým příběhem je rozsáhlý příběh umístěný ve středu knihy, pohádka o Amorovi a Psyché. Vložení tohoto mýtu není bezúčelné, protože Psyché má s Luciem mnoho společného – těžké zkoušky, jimiž procházejí, jsou trestem za zvědavost a marnivost. Lucius nakonec díky zasvěcení bohyni Isidě získává svou původní podobu.
Z Apuleiova Zlatého osla čerpalo mnoho pozdějších autorů. Za všechny je možné jmenovat Boccaccia, který v Dekameronu zpracovává mnohé z Apuleiových příběhů. Ovšem ani Apuleius nezvolil pro román původní námět. V jednodušší podobě jej řecky zpracoval Lúkianos (okolo 120–180) v satiře Lúkios neboli Osel (ani Lúkianos nebyl původním autorem). Obě díla pocházejí přibližně ze stejného období.
  • Florida, pozdější výtah z Apuleiových řečí
  • Platón a jeho názory, seznámení s Platónovou filosofií
  • Sókratův bůh, podobné jako předchozí
  • latinský překlad Platónova dialogu Faidón.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Opera omnia, 1621

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Apuleius. In: Slovník antické kultury. Svoboda: Praha, 1974, s. 60.
  • APULEIUS, Lucius. Apologie, aneb, Vlastní obhajoba proti nařčení z čarodějnictví. 1. vyd. Přel. Václav Bahník. Praha: Svoboda, 1989.
  • APULEIUS, Lucius. Zlatý osel. 1. vyd. Z latinského originálu Apulei Metamorphoses přeložil, poznámkami a seznamem vlastních jmen opatřil Václav Bahník. Praha: Svoboda, 1974.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Lilithen. Apuleius Lucius. In: Český-jazyk.cz : Studentský underground [online]. 2. 12. 2011 [cit. 7. 12. 2015]. Dostupné z: http://www.cesky-jazyk.cz/ctenarsky-denik/lucius-apuleius/zlaty-osel.html