Přeskočit na obsah

Primus Sobotka

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Primus Sobotka
Primus Sobotka (1884)
Primus Sobotka (1884)
Narození29. ledna 1841
Horní Nouzov u Velimi
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí1. srpna 1925 (ve věku 84 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Příčina úmrtíkardiovaskulární onemocnění
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povoláníspisovatel, překladatel, novinář, etnograf a básník
Alma materUniverzita Karlova
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Primus Sobotka (29. ledna 1841 Horní Nouzov u Velimi[1] – 1. srpna 1925 Praha[2]) byl český novinář, spisovatel, překladatel a etnograf.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 31. ledna 1841 ve mlýně Horní Nouzov u Velimi Josefu Sobotkovi a Anně roz. Šimůnkové.[3] Jeho sourozenci byli: Ferdinand (1835–1899), Anna (1843) a Josef (1845). S manželkou Karolínou roz. Voigtovou (1845–1919) měl dvě dcery: Karlu Schiffmerovou (1880–1952) a Boženu Novákovou (1881–1962).

Vystudoval akademické gymnázium a pražskou Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor klasické a slovanské jazyky. Koncem 60. let působil jako vychovatel u Dobřenských. Pobytem na šlechtických sídlech získal vybrané chování.[4]

V 70. letech spolupracoval při tvorbě Riegrova slovníku naučného, jako oficiál (úředník) české univerzitní kanceláře.[4] Vedle toho literárně tvořil (viz níže), v letech 1886–1892 vedl populárně-naučnou edici Matice lidu a 1896–1908 byl ředitelem redakční kanceláře Ottova slovníku naučného.

Zabýval se slovanskou mytologií a folklórem, zejména významem přírody v podání venkovského lidu. Jeho nejdůležitější prací bylo Rostlinstvo a jeho význam v národních písních, pověstech, bájích, obřadech a pověrách slovanských (1879). Původně zamýšlel k této práci doplnit i dva další díly týkající se živočišstva a neživých věcí, ale vyšly jen některé pasáže v časopisech.[5]

Roku 1882 vydal Výklady prostonárodní z oboru jazykozpytu, bájesloví, psychologie národní atd.

Známá a populární byla i Kratochvilná historie měst a míst v zemích koruny Svatovácslavské (1884–1885), sbírka lidového humoru, v níž lidé škádlí a jemně zesměšňují obyvatele okolních obcí. Části vycházely na pokračování v Humoristických listech a setkaly se s velkým ohlasem čtenářů, kteří ochotně zasílali autorovi vtipy a průpovídky ze svého bydliště. Po vzniku ČSR knihu doplnil o Slovensko, Podkarpatskou Rus a Lužici.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]
  • Karl Herloßsohn: Svět a lidé – (1866, 1868, 1873)
  • Henry Fielding: Tom Jones, čili, Příběhové nalezence (1872)
  • Alfred Tennyson: Enoch Arden (1875[6], 1893)
  • Henry Wadsworth Longfellow: Evangelína (1877[7])
  • Rostlinstvo a jeho význam v národních písních, pověstech, bájích, obřadech a pověrách slovanských: příspěvek k slovanské symbolice – Praha: Matice česká, 1879[8]
  • Výklady prostonárodní z oboru jazykozpytu, bájesloví, psychologie národní atd. – Praha: vlastním nákladem, 1882[9]
  • Kratochvilná historie měst a míst v zemích koruny Svatovácslavské – Praha: J. R. Vilímek, (1884/1885)
  • George John Romanes: Duševní život zvířat – z anličtiny (1886)[10][11]
  • Henry Morton Stanley: V nejtemnější Africe, neboli, hledání, zachránění a ústup Emina, guvernéra Aequatorie – spolu s Gustavem Dörflerem a Eliškou Krásnohorskou (1890–1891)[12]
  • Arthur J. M. Jephson: Emin paša a vzpoura v Aequatorii – spolupracoval H. M. Stanley; z angličtiny př. s G. Dörflem a E. Krásnohorskou (1891)[13]
  • Kratochvilná historie měst a míst v zemích koruny Svatovácslavské s přídavkem Lužicko-srbské a Haličsko-rusínské – Praha: J. R. Vilímek, 1919[14]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Státní oblastní archiv v Praze. ebadatelna.soapraha.cz [online]. [cit. 2024-02-06]. Dostupné online. 
  2. ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2024-02-06]. Dostupné online. 
  3. ↑ Význačné osobnosti velimské – Oficiální stránka obce Velim. www.velim.cz [online]. [cit. 2024-02-06]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b Primus Sobotka. Národní politika. 1925-08-02, roč. 43, čís. 210, s. 4. 
  5. ↑ ŠIMÁČEK, Matěj Anastasia. Primus Sobotka. Světozor. 1884-08-01, roč. 18, čís. 33, s. 399. Dostupné online [cit. 2011-06-12]. 
  6. ↑ Digitální knihovna Kramerius. kramerius.svkhk.cz [online]. [cit. 2024-02-06]. Dostupné online. 
  7. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-02-06]. Dostupné online. 
  8. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-02-06]. Dostupné online. 
  9. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-02-06]. Dostupné online. 
  10. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-02-06]. Dostupné online. 
  11. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-02-06]. Dostupné online. 
  12. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-02-06]. Dostupné online. 
  13. ↑ Národní digitální knihovna. ndk.cz [online]. [cit. 2024-02-06]. Dostupné online. 
  14. ↑ Digitální knihovna Kramerius. www.digitalniknihovna.cz [online]. [cit. 2024-02-06]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Primus Sobotka – Jiří Horák. Praha: 1926
  • Primus Sobotka: (1841–1925) – Jan Wagner. Praha: Literární archiv PNP, 1966
  • Primus Sobotka: (1841–1925): literární pozůstalost – Jan Wagner. Praha: Literární archiv PNP, 1978
  • Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí – Eva Doupalová. Praha: SPN, 1988
  • Velimské osobnosti – Maruše Čábelová. Velim: Obecní úřad, 2016

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Primus_Sobotka&oldid=24066846“