Henry Fielding

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Henry Fielding
Henry Fielding - Jonathan Wild.png
Narození 22. dubna 1707
Sharpham
Úmrtí 8. října 1754 (ve věku 47 let)
Lisabon
Příčina úmrtí jaterní cirhóza
Místo pohřbení British Cemetery
Pseudonym Scriblerus Secundus
Povolání prozaik, dramatik, publicista, právník, soudce
Národnost anglická
Alma mater Eton College (1719–1724),
Univerzita v Leidenu (1728-1729)
Období osvícenství
Žánr drama, román, satira
Manžel(ka) Charlotte Craddock (od 1734 do 1744), Mary Daniel (od 1747)
Děti Henrietta Fielding[1]
William Fielding[1]
Allen Fielding[1]
Rodiče Edmund Fielding[2][3] a Sarah Gould[1][3]
Příbuzní Sarah Fielding[3], Edmund Feilding[3], Anne Feilding[3], Catherine Feilding[3], Ursula Feilding[3] a Beatrice Feilding[3] (sourozenci)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Henry Fielding [Fildyng] (22. dubna 1707, Sharpham – 8. října 1754, Lisabon) byl anglický osvícenský prozaik, dramatik, publicista, právník a soudce.[4]

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z chudé, ale vážené aristokratické rodiny. Když mu byly tři roky, přestěhovala se rodina do Dorsetu. V mládí se vyznačoval nezvládnutelnou, vznětlivou a vášnivou povahou. Elitní střední školu Eton College nedostudoval, ale odnesl si z ní dobrou znalost klasických jazyků a literatury. Své vzdělání (filolofie a právo) ještě prohloubil na univerzitě v Leydenu, kterou však pro dluhy nedokončil.[4]

Henry Fielding, lept Williama Hogartha

Roku 1734 se oženil s Charlotou Cradockovou, začal v Londýně studovat práva a zintenzivnil svou novínářskou činnost. Stal se z něho osvícenský humanista, který stál společně s dalšími v opozici proti vládě Roberta Walpoleho považované mnohými za korupční. V letech 1739-1740 působil v opozičním časopise The Champion (Obhájce), v letech 1745-1746 vydával časopis True Patriot (Opravdový vlastenec) a v letech 1747-1748 parodoval stoupence jakobitské rebelie v časopise The Jacobite's Journal (Jakobitský deník).[4] Své volnomyšlenkářské postoje vyjádřil i v osobním životě tím, že roku 1747 si vzal za druhou manželku bývalou služebnou své první ženy, kterí zemřela roku 1744.[5]

Začínal jako dramatik a své hry psal pod pseudonymem Scriblerus Secundus. Vyznačují se mistrným zvládnutím tehdejších divadelních žánrů a postupů. Vytvořil dvacet pět komedií, satir, frašek a burlesek. Proslavil se zejména satirami psanými pro divadla v Drury Lane a Haymarketu, v nichž parodoval současnou tvorbu a kritiku (Paleček), společenský život (Kavárenský politik) a politické praktiky vládnoucí whigistické strany (Pasquin, Historický kalendář na rok 1736).[4]

Od konce 30. let se věnoval také próze. Napsal romány Shamela, Josef Andrews,Jonathan Wild, Tom Jones a Amelie, ve kterých se snažil o naplnění své koncepce „komického eposu v próze“, v níž je hrdinství morálním postojem a ne jen statečným činem a v popisu lidských slabosti převažuje laskavý humor nad satirou a ironií.[4]

Kromě literatury se věnoval také právu, působil jako smírčí soudce a spolu se svým bratrem Johnem založil první londýnský policejní sbor Bow Street Runners (Běžci z Bow Street).[6]

Titulní list hry Autorova fraška z roku 1730.
Frontispice vydání hry Paleček z roku 1731.
Titulní list románu Josef Andrews z roku 1742
Ilustrace k románu Tom Jones z roku 1750
Titulní list románu Amélie z roku 1751
Fieldingův hrob v Lisabonu
Scéna z opery Tom Jones (1907) od Edwarda Germana

V důsledku zhoršující se nemoci (cirhóza jater) se roku 1754 vzdal místa soudce a odjel na léčení do Portugalska, kde však záhy zemřel. Je pochován v Lisabonu na tzv. „anglickém hřbitově".[5]

Výběrová bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Básně[editovat | editovat zdroj]

  • The Masquerade (1728, Maškaráda), satirická báseň, Fieldingovo první vydané dílo.
  • Part of Juvenal's Sixth Satire, Modernized in Burlesque Verse (1743, Část Juvenalovy šesté satiry zmodernizované v burleskní verzi), báseň vyšla v autorových Rozmanitostech.

Divadelní hry[editovat | editovat zdroj]

  • Love in Several Masques (1728, Láska v několika maskách), komedie převleků a namlouvání, Filedingova první hra, která nebyla příliš úspěšná.
  • Rape upon Rape (1730, Znásilnění na znásilnění), komedie líčící korupci v politice a soudnictví.
  • The Author's Farce (1730, Autorova fraška), Fieldingova první úspěšná divadelní hra, která dosáhla popularity Žebrácké opery Johna Gaye. Ve hře dochází k žánrovým experimentům a splývání skutečného světa s fiktivním světem loutkového divadla, kde herci hrají loutky ve hře Pleasures of the Town (Potěšení města)
  • The Tragedy of Tragedies; or, The Life and Death of Tom Thumb the Great (1731, Přeukrutná tragédie o životě a smrti Palečka Velikého, zkráceně Paleček), parodie na patos současných bombastických hrdinských her založená na pohádce o Palečkovi, ve které Paleček oslňuje krále Artuše i jeho královnu hrdinskými činy, až ho na vrcholu slávy spolkne kráva.
  • The Letter Writers, or A New Way to Keep a Wife at Home (1731, Pisatelé dopisů aneb Nový způsob, jak udržet manželku doma), fraška zabývající se cizoložstvím.
  • The Welsh Opera (1731, Velšská opera), ballad opera, která je považována za poctu „Scriblerianům“ (členům Scriblerus Clubu), odkud je také odvozen Fieldingův pseudonym „Scriblerus Secundus“.
  • Grub Street Opera (1731), rozšířená verze ballad opery Velšská opera z toho samého roku zabývající se společenskou morálkou, která vyšla pouze tiskem.
  • Politician or The Justice caught in his own Trap (1731, Kavárenský politik aneb Soudce v Pasti), komedie mířící na zkorumpovanou justici.
  • The Modern Husband (1732, Moderní manžel), satirické drama zobrazující rozklad manželských vztahů a jejich přeměnu ve vyděračství a prostituci.
  • The Mock Doctor (1732, Falešný doktor), adaptace Molièrovy hry Lékařem proti své vůli.
  • The Lottery (1732, Loterie), ballad opera vysmívající se ze vzrušení z loterie a z těch, kteří vášnivě kupují losy.
  • Covent-Garden Tragedy (1732), hra pojednávající o milostném trojúhelníku v nevěstinci. Postavy jsou zobrazeny satiricky ale také se soucitem.
  • The Despairing Debauchee (1732, Zoufalý prostopášník), komedie, roku 1737 uvedena pod názvem The Old Debauchees (Staří prostopášníci). Vypráví o katolickém knězi, který manipuluje s otcem mladé dívky, aby jí mohl svést.
  • The Miser (1733, Lakomec), adaptace Molièrovy hry Lakomec.
  • Don Quixote in England (1734, Don Quiote v Anglii), ballad opera.
  • An Old Man Taught Wisdom, or The Virgin Unmasked (1734, Jak starý zmoudřel aneb Panna pannoucí, fraška o jednom dějství.
  • Pasquin, a Dramatick Satire on the Times (1736, Pasquin, dramatická satira na dnešní dobu), fraška ve formě divadelní zkoušky skupiny herců, kteří se pokoušejí uvést inscenaci o místních volbách. Název hry je odvozen od Pasquina, nejslavnější mluvící sochy v Římě.
  • The Historical Register for the Year 1736 (1737, Historický kalendář na rok 1736), hra podává kritický pohled na anglické mravy a morálku, odkrývá korupci politického života a její falešné hodnoty. Kromě toho v ní Fileding zesměšňoval vládu Roberta Walpoleho i samotného premiéra a jeho bratra. Hra vedla k tomu, že byl přijat zákon o divadelní cenzuře (Theatrical Licensibg Act), který na 150 let potlačil ve Spojeném království politickou satiru a zbrzdil vývoj anglického dramatu. Tento zákon byl také příčinou, že Fielding prakticky přestal psát divadelní hry.[4]
  • Miss Lucy in Town (1742, Slečna Lucy ve městě), fraška.
  • The Wedding-Day (1743, Den svatby), komedie.

Romány[editovat | editovat zdroj]

  • An Apology for the Life of Mrs. Shamela Andrews|Shamela (1741, Na obranu slečny Shamely Andrewsové, zkráceně Shamela). Jde o parodii románu Samulea Richardsona Pamela aneb Odměněná ctnost. Zatímco služebná Pamela odolává svodům svého pána tak dlouho, až nad ním svou ctností zvítězí a on jí pojme za manželku, Shamela (její jméno v angličtině asociuje přetvářku a hanbu) ovládne city svého pána především proto, aby se stala bohatou ženou.
  • The History of the Adventures of Joseph Andrews and his Friend, Mr. Abraham Abrams (1742, Vypravování o dobrodružstvích Josefa Andrewse a jeho přítele pana Abrahama Adamse, zkráceně Joseph Andrews). Toto dílo stojí na počátku vývoje humoristického románu. Jeho východiskem byla opět parodie Richardsonovy Pamely a jeho hrdinou je ctnostný bratr Pamely pracující jako lokaj. Sestřiny uveřejněné dopisy ho inspirovaly k tomu, že odolal svodům své paní. Není ale za svou ctnost odměněn, nýbrž vyhozen, takže se vydá z Londýna na cestu po Anglii. V tomto bodě se autorův záměr s románem změnil. Kromě Josefa postavil do centra děje učeného, ale přesto naivního a světa neznalého faráře Adamse, a z jejich pikareskního putování vytvořil jádro románu. Oba hrdinové při svých cestách marně hledají křesťanskou lásku a další ctnosti (nevinnost, dobročinnost), až nakonec naleznou útočiště ve venkovském ústraní.[5]
  • The Life and Death of the Late Jonathan Wild, the Great (1743, Život a smrt nebožtíla Jonathana Wilda Velikého, zkráceně Jonathan Wild), satirický román, který vyšel jako třetí svazek autorových Rozmanistosti. V románu Fielding zpracoval život skutečného zločince Jonathana Wilda (1682–1725), který se z drobného zloděje stal vůdcem velké londýnské zločinecké tlupy, aby nakonec skončil ba šibenici. V tomto příběhu autor vyjádřil své ironické přesvědčení, že „velký“ muž a velký lotr jsou synonyma, a Jonathana Wilda použil jako obraz premiéra Roberta Walpoleho.[5]
  • The History of Tom Jones, a Foundling (1749, Tom Jones. Příběh nalezence, zkráceně Tom Jones), jde o vrcholné Filedingovo dílo a o naplnění jeho koncepce „komického eposu v próze“. Těžištěm děje je pikareskní cesta hlavního hrdiny do Londýna na pozadí nedávno poraženého jakobitského povstání. Na tomto základě román zobrazuje široké panoráma anglického života 18. století i s jeho morálními a sociálními hrůzami, a to jak na venkově tak i ve velkoměstě, které je v závěru doplněno odsouzením londýnské aristokracie a vyzdvižením ctností nastupujícího měšťanstva.[7]
  • Amelia (1751), poslední Fieldingův román je na rozdíl od předcházejících plný hořké skepse k hodnotám křesťanského humanismu i k možnostem společenské reformy, které brání zkaženost vládnoucí třídy a zaostalost a korupce právního systému. Optimismus a humor se zde mění v bolestný a místy až sentimentální pohled na Anglii a lidský život vůbec.[5]

Různé[editovat | editovat zdroj]

  • Miscellanies (1743, Rozmanistosti), třísvazkový soubor některých autorových básnických, dramatických a prozaických děl, v jehož třetím díle vyšel román Jonathan Wild.
  • The Female Husband or the Surprising History of Mrs. Mary alias Mr. George Hamilton (1746, Žena-manžel aneb překvapivá historie paní Marie alias pana George Hamiltona), pamflet zabývající se Mary Hamiltonovou, která se vydávala za muže a pod jménem George Hamilton podvodně vstupovala do manžlského sňatku s ženami.[8]
  • A Journey from this World to the Next (1749), dílo, ve kterém formou cesty zemřelého podsvětím autor satirizuje všechny nároky na historickou a politickou velikost.
  • Journal of a Voyage to Lisbon (1755, Deník z cesty do Lisabonu), posmrtně vydaný Filedingův deník z léčebné cesty do Portugalska, na které zemřel.

Adaptace[editovat | editovat zdroj]

Hudba[editovat | editovat zdroj]

Film a televize[editovat | editovat zdroj]

Rozhlas[editovat | editovat zdroj]

Česká vydání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. ↑ Oxford Dictionary of National Biography. Oxford. 2004. Dostupné online.
  3. ↑ a b c d e f g h Kindred Britain.
  4. ↑ a b c d e f PROCHÁZKA, Martin, STŘÍBRNÝ, Zdeněk a kol. Slovník anglických spisovatelů. Libri: Praha 2003, druhé doplněné vydání. S. 300-303.
  5. ↑ a b c d e STŘÍBRNÝ, Zdeněk. Dějiny anglické literatury I. Praha: Academia 1977, S. 315-322.
  6. ↑ Tato doba jeho života byla mimo jiné filmově ztvárněna v televizním seriálu režiséra Antonína Moskalyka Dobrodružství kriminalistiky, v díle První detektivní sbor (Dobrodružství kriminalistiky – První detektivní sbor)
  7. ↑ MACURA, Vladimír, a kol. Slovník světových literárních děl I.. 1. vyd. Praha: Odeon, 1988. 475 s. cnb001277745. S. 262. 
  8. ↑ EASTWOOD, Adrienne L. Surprising histories: a comparison of two pamphlets - Oxford Academic
  9. ↑ Tom Jones (Philidor) – The Opera Scribe
  10. ↑ Tom Jones - Edward German - Guide to Musical Theatre
  11. ↑ Tom Jones, opera in 3 acts by Stephen Oliver - Oxford Reference
  12. ↑ New Tom Jones musical What's New Pussycat? to be postponed until 2021
  13. ↑ Henry Fielding - IMDb
  14. ↑ Jak starý zmoudřel aneb Panna pannoucí [online]. Panáček v říši mluveného slova, 2005 [cit. 2019-10-05]. Dostupné online. 
  15. ↑ PAVLÍČEK, František. Henry Fielding: Tom Jones. Vltava [online]. Český rozhlas, 2019-03-24 [cit. 2019-10-05]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Autoritní data: AUT: jn19981001115 | GND: 118532960 | ISNI: 0000 0001 2135 560X | LCCN: n79016886 | ULAN: 500341907 | VIAF: 61545697 | WorldcatID: lccn-n79016886
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Henry_Fielding&oldid=19183181“