William Hogarth

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
William Hogarth
Autoportrét se psem (1745)
Autoportrét se psem (1745)
Narození 10. listopadu 1697
Londýn
Úmrtí 26. října 1764 (ve věku 66 let) nebo 25. října 1764 (ve věku 66 let)
Londýn
Místo pohřbení St. Nicholas Church, Chiswick
Bydliště Londýn
Hogarth's House
Funkce dvorní malíř
Některá data mohou pocházet z datové položky.

William Hogarth [viljem hogárt] (10. listopadu 1697 Londýn26. října 1764 tamtéž) byl anglický malíř a grafik, považovaný za předchůdce karikatury.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině zchudlého učitele latiny a v roce 1712 vstoupil do učení jako rytec.[1] Už v mládí musel živit rodinu, protože jeho otec byl ve vězení pro dlužníky ve Fleet Street. V roce 1720 si otevřel ryteckou dílnu s vlastní tiskárnou a brzy si získal popularitu svými rytinami a návrhy knih.[2] Samostatně začal tvořit satirické kresby a rytiny, které karikovaly život lepší společnosti, svět londýnských divadel a plesů i veřejné dobové skandály. Pověst si získal ilustracemi básnické knihy Hudibras Samuela Butlera v roce 1726 a cestopisu Voyages en Europe, Asie et Afrique, který napsal Aubry de La Motraye v roce 1723.[3] Zapsal se do malířské školy v Covent Garden a navštěvoval i dvorního malíře Jamese Thornhilla. Roku 1729 se zamiloval do jeho dcery, unesl ji a tajně se s ní oženil. Teprve když dosáhl úspěchu, mohl se se svým tchánem smířit.

Od konce 20. let maloval skupinové portréty zámožných rodin, ale proslavil se svými „Modern moral subjects“, sériemi sarkastických obrazů o životě například prostitutky, zhýralce nebo o nešťastném manželství. Vydával je také jako mědirytiny a měly nesmírný úspěch. Mezi jeho nejznámější cykly patří Život prostitutky (1731–1732), Život prostopášníka (1733), Manželství podle módy (1742–1744), Volby (1755–1758). Prodávaly se po celé Evropě a německý spisovatel Georg Christoph Lichtenberg napsal celou knihu kousavých komentářů k Hogarthovým rytinám. Protože byly tak úspěšné, objevila se řada padělků a Hogarth si roku 1735 vymohl zákon na ochranu autorských práv (tzv. Hogarthův zákon). Otevřel si vlastní malířskou akademii, která byla ve své době nejdůležitější uměleckou školou v Londýně.[1] Roku 1757 byl jmenován dvorním malířem, stal se však také terčem difamací a polemik, které jeho životní pesimismus a skepsi jen prohloubily.

Obrazy a zejména rytinami pranýřoval různé zlořády soudobé anglické společnosti, jako snobismus, korupci, pouliční hluk nebo týrání zvířat, kdežto jeho náboženské a historické obrazy neměly velký úspěch. Snažil se proto založit samostatnou britskou tradici satirického malířství, která se stala předchůdcem karikatury i komiksu.[4] Byl jedním z prvních britských umělců, kteří mohli pracovat bez podpory mecenášů.

Své názory na umění shrnul v knize Analýza krásy (The Analysis of Beauty) z roku 1753.[5]

Jeho blízkým přítelem byl spisovatel Henry Fielding.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku William Hogarth na německé Wikipedii.

  1. a b Slovník světového malířství. Praha: Odeon, 1991. ISBN 80-207-0023-4. S. 290-291. 
  2. HOSACK JAMESOVÁ, Karen. Slavné ovrazy. Překlad Tomáš Nedvěd. Praha: Euromedia Group, 2019. ISBN 978-80-7617-785-7. S. 115-119. 
  3. William Hogarth – Encyklopedie knihy. www.encyklopedieknihy.cz [online]. [cit. 2020-02-07]. Dostupné online. 
  4. Úpadek nezastavíš. William Hogarth by měl co karikovat i dnes. ČT24. Dostupné online [cit. 2018-05-27]. (česky) 
  5. William Hogarth | Biography, Art, & Facts. Encyclopedia Britannica. Dostupné online [cit. 2018-05-27]. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, heslo Hogarth, William. Sv. 11, str. 464.
  • Bendová Eva – Váša Ondřej. Proměny Williama Hogartha. Nezřízenost bídy. Praha : Národní galerie 2013. ISBN 978-80-7035-543-5.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]