Deismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Deismus (z latinského deusBůh) je souhrnné označení pro různé náboženské a světové názory, které vznikly racionalistickou kritikou křesťanství v 17. století v Anglii a v 18. století vyústily do francouzského a německého osvícenství. Angličtí deisté většinou uznávali hlavní metafyzické principy křesťanství (například že je jeden Bůh, který stvořil svět, že člověk má rozum, vlastní svědomí a tedy potřebuje svobodu), ale kritizovali a odmítali všechno, co v něm přesahuje lidské chápání: Boží zjevení, proroctví, zázraky, autoritu církve, někteří i představu posmrtného života. Svět sice je dílo Boží, člověk si v něm však vystačí sám svým rozumem a nepotřebuje žádné nadpřirozené zásahy do jeho zákonitého běhu. Deismus i osvícenství se více spoléhají na individuální lidské možnosti a schopnosti pokroku, prosazují lidskou samostatnost, individuální svobodu a náboženskou toleranci. Podobné názory se ovšem vyskytovaly už ve starověku (Platón, Epikúros, Plútarchos, Cicero), v buddhismu nebo v raném islámu (Averroes) a od 19. století v Evropě převládají. Německý sociolog Max Weber mluvil o procesu „odkouzlení světa“.

Původ[editovat | editovat zdroj]

Slovo „deismus“ v tomto smyslu poprvé použil kalvínský teolog Pierre Viret roku 1564 jako pejorativní označení svých protivníků, kteří odmítali Boží zjevení a Ježíše Krista. Deistické názory vznikly s rozpadem středověkého světa, s oslabením veřejného vlivu náboženství v renesanci, s objevem antické literatury a filosofie, se zvýšeným zájmem o poznávání světa, se zámořskými objevy i zápasem zejména vzdělaných vrstev o větší svobodu. Už mezi vzdělanci 16. století se rozšířily jako reakce na občanské a náboženské války, vyvolané reformací, a z naléhavé potřeby náboženské tolerance. Erasmus Rotterdamský, Thomas More, Michel de Montaigne, Jean Bodin nebo Hugo Grotius, ti všichni se snažili o rozumové umírnění náboženských sporů.[1]

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

I. Oliver: Herbert z Cherbury
(Kolem 1610)

Deisté zastávali názor, že náboženství, jaké lidská společnost nutně potřebuje, lze založit na rozumovém náhledu, který je všem lidem stejně vrozený, sami se nazývali „svobodnými mysliteli“ (freethinkers) a opírali se o přirozenou teologii a přirozené právo. Jakožto racionalistické a individualistické hnutí nebyl deismus dlouho příliš populární a oslovoval především vzdělance.[2]

Britský deismus začíná dílem Herberta z Cherbury (1581-1648), zastánce přirozeného, rozumově založeného křesťanství a „vrozených idejí“, s nimiž si člověk i společnost mohou vystačit. Jeho latinská kniha „O pravdě“ vyšla poprvé v Paříži roku 1624. Thomas Hobbes (1588-1679) a Baruch Spinoza (1632-1677) k tomu přidali kritiku Bible. Roku 1690 ale vydal John Locke (1632-1704) „Esej o lidském rozumu“, kde právě myšlenku vrozených idejí ostře kritizoval a odmítl. Oporou deistického myšlení tak přestal být rozum a božský zákon a na jejich místo nastoupila přímá a zejména smyslová zkušenost (empirismus).[1]

David Hume

Teprve v 18. století se mezi deisty objevují radikální skeptici (David Hume) a materialisté, kteří pak převládli ve francouzském osvícenství (Voltaire, Rousseau, Pierre Bayle, encyklopedisté). Také myšlenka dějinného (automatického) pokroku byla anglickému deismu ještě cizí. Zato měl deismus velký politický význam a byl od počátku spojen se zápasem o občanské svobody a práva. Kritika náboženství a církve, zpočátku zaměřená hlavně na římský katolicismus a papeže, se od poloviny 17. století obrátila i proti Bibli a vyvolala v Británii mnoho polemik. Deisté byli většinou zastánci republikánského zřízení a měli rozhodující vliv na formulaci myšlenky lidských práv i na vznik politického liberalismu.[1]

Od poloviny 18. století zažil deismus v méně racionalistické podobě novou vlnu oživení v Americe. Podstatně ovlivnil nejen vznik Spojených států a jejich ústavu, ale celý duchovní život v USA až do konce 19. století (Thomas Jefferson, James Madison, Henry Wadsworth Longfellow, Ralph Waldo Emerson, Walt Whitman a další).

Unitářské hnutí se odvozuje z amerického deismu, stejně jako "Světová unie deistů" (WUD) a deistické myšlenky lze najít ve vyjádřeních mnoha spisovatelů, umělců i vědců – například A. Einsteina.

Typické pojmy[editovat | editovat zdroj]

Deistické myšlení a literaturu v širším smyslu charakterizují některé pojmy, jimiž nahrazovali tradiční pojem Boha:

  • Nejvyšší bytost
  • Prozřetelnost
  • Božský hodinář
  • Architekt vesmíru
  • Bůh přírody
  • Otec světel

Významné postavy deismu[editovat | editovat zdroj]

Trvalejší význam mají v dějinách deismu následující zastánci a představitelé, případně jejich uvedená díla:

Americký deismus[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Dictionary of the History of Ideas, heslo Deism.
  2. Catholic Encyclopedia, heslo Deism.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, heslo Deismus. Sv. 7, str. 167.
  • Filosofický slovník. Olomouc 1998. Heslo Deismus.
  • TUMPACH, Josef, ed. a PODLAHA, Antonín, ed. Český slovník bohovědný. Díl 3., církevní řády – Ezzo (sešity 42–82). Praha: Cyrillo-Methodějská knihtiskárna a nakladatelství V. Kotrba, 1926. 960 s. [Viz heslo „deismus" na str. 426–427.]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • (anglicky)
  • Deism - Dictionary of the History of Ideas
  • English Deism - Internet Encyclopedia of Philosophy
  • French Deism - Internet Encyclopedia of Philosophy
  • Deism - Catholic Encyclopedia