Hugo Grotius

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hugo Grotius
Rodné jméno Huig Van Groot
Narození 10. dubna 1583
Delft
Úmrtí 28. srpna 1645 (ve věku 62 let)
Rostock
Povolání básník, dramatik, právník, politik, spisovatel, diplomat, historik, filosof a teolog
Alma mater Univerzita v Leidenu
Manžel/ka Maria van Reigersberch
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hugo Grotius nebo Hugo de Groot (10. dubna 1583, Delft28. srpna 1645, Rostock) byl holandský právník, představitel školy přirozeného práva. Byl také filozof, křesťanský apologeta, dramatik, básník a jeden z prvních představitelů politické geografie.

Byl výjimečný člověk (číst uměl ve dvou letech a doktorát z práva získal v patnácti). V roce 1613 se stává radním v Rotterdam, přijal arminianismus a po Arminiově smrti se stal vůdcem této křesťanské skupiny. Když se roku 1618 postavil proti oranžskému princi Mořici Nasavskému, byl na doživotí uvězněn. V roce 1620 se mu podařilo uprchnout k francouzskému dvoru a v letech 16341645 byl v Paříži švédským velvyslancem.

V právních otázkách kritizoval humanisty, kterým vyčítal jmenovitě to, že vyzdvihovali dokonalost klasického římského práva a většinou mu připisovali až „úroveň nepsaného rozumu a spravedlnosti“ (scripta ratio et iustitia). Dokonalé a spravedlivé právo je možné podle Grotia odvodit jen z rozumu a lidské přirozenosti.

Ve své knize Mare Liberum (1609) se zabýval otázkou politického členění moře a zastával názor, že „širé moře patří všem.“

Dílo[editovat | editovat zdroj]

O právu války a míru
  • Adamus exul (Adamův exil) – 1601
  • De republica emendanda, 1601
  • Parallelon rerumpublicarum (Srovnání ústav), 1602
  • De iure praedae, 1604
  • Christus patiens (Umučení Krista) – Leiden, 1608
  • Mare Liberum (Svobodné moře) – Leiden, 1609
  • De antiquitate reipublicae Batavicae, 1610
  • Ordinum pietas, (Zbožnost) 1613
  • Ordinum Hollandiae ac Westfrisiae pietas (Zbožnost v Holandsku a Západním Frísku) – Leiden, 1613
  • De satisfactione Christi adversus Faustum Socinum (Spasení v Kristu podle Fausta Socina) – Leiden, 1617
  • Defensio fidei catholicae de satisfactione (Obrana víry ve spasení pro všechny), 1617
  • Bewijs van den waaren godsdienst (Důkaz pravdivého náboženství) – Rotterdam, 1622
  • Apologeticus (Obhajoba) – Paris, 1622
  • De iure belli ac pacis (O právu války a míru), 1625
  • De veritate religionis Christianae (O pravdě křesťanského náboženství), 1627
  • Inleydinge tot de Hollantsche rechtsgeleertheit (Úvod do holandského práva), 1631
  • Sophompaneas (Josef) – Amsterdam, 1635
  • De origine gentium Americanarum dissertatio (Disertace o původu amerických národů) – Paris 1642
  • Via ad pacem ecclesiasticam (Cesta k náboženskému míru), 1642
  • Annotationes in Vetus Testamentum (Komentář ke Starému zákonu Bible) – Amsterdam, 1644
  • De imperio summarum potestatum circa sacra, 1647
  • De fato (O předurčení), 1648
  • Annotationes in Novum Testamentum (Komentář k Novému zákonu Bible) – Amsterdam and Paris, 1641–50
  • Annales et historiae de rebus Belgicis (Historie Nizozemců), 1657

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]