Tolerance

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Další významy jsou uvedeny v článku Tolerance (rozcestník).

Tolerance (z latinského slovesa tolerare, snášet, strpět) nebo snášenlivost znaméná ochotu, schopnost nebo možnost člověka nebo společnosti žít vedle lidí s jinými názory, postoji a přesvědčeními nebo přijímat či snášet něco samo o sobě spíše nežádoucího nebo nepříjemného.[1]

Definice pojmu[editovat | editovat zdroj]

V běžném užití, ve filosofii, v politice, v lékařství a ve společenských vědách se tolerancí obvykle rozumí schopnost nebo ochota vydržet, snést nebo dokonce uznávat něco, co člověku nebo společnosti není příjemné, ale proti čemu se z různých důvodů nebrání. Může to být proto, že to snášet musí, že jim nic jiného nezbývá; tak snáší člověk například žízeň, chlad, námahu, hluk, stres, nepříjemné prostředí a podobně. V tomto smyslu je jistá tolerance nezbytnou výbavou každého organismu, člověka i společenské skupiny.[2]

Jistou míru tolerance vůči jiným, odlišným lidem a jejich zvyklostem nebo představám dále vyžaduje běžné soužití ve společnosti, jak to určuje například společenský mrav, zvyklosti či zdvořilost. Nároky na tuto toleranci prudce vzrostly a vzrůstají, jak se kdysi homogenní společnosti (typicky venkovské), kde byli všichni vychováni v téže kultuře a kde si společnost vymáhá značnou konformitu všech svých členů, postupně mění v heterogenní společnosti typicky městské s velkou mírou mobility, kulturní rozmanitosti a osobní volnosti.

Pro pojem tolerance je ovšem charakteristické, že zahrnuje také představu jisté meze, kam až lze odchylky od osobní, rodinné nebo společenské normy snášet čili tolerovat. Tato mez závisí na mnoha okolnostech:

  • na zvyklostech a běžném očekávání (toleranci lze výchovou a společenským tlakem buď rozšiřovat nebo zužovat);
  • na životním pocitu či náladě – je-li člověk v dobrém rozpoložení, je ochoten tolerovat víc než má-li například strach;
  • na společenském postavení toho nebo těch, které je třeba tolerovat: člověk je obvykle tolerantnější vůči svým nadřízeným a podobně;
  • na obecném hodnocení tolerance v dané společnosti a době.

Tolerance v moderní společnosti[editovat | editovat zdroj]

Moderní společnosti potřebují poměrně značnou míru vzájemné tolerance nejen mezi svými členy, ale také vůči lidem hodně odlišným, příchozím, migrantům, asylantům a podobně. Na druhé straně ovšem i tyto společnosti vyžadují určitou míru přizpůsobení většinové kultuře, například znalost jejího jazyka, dodržování jistých základních pravidel, respektování jistých hodnot. I když se míra společenské tolerance dá značně rozšířit, není nikdy neomezená a cítí-li značná část společnosti, že nároky na jejich tolerantnost jsou příliš veliké, vznikají nebezpečné reakce, které mohou vyvolávat rasismus, xenofobii a mohou být velmi snadno zneužity politickými dobrodruhy. Demokratické společnosti proto obvykle zakazují a trestají propagaci těchto nebezpečných postojů a snaží se proti nim bojovat například výchovou, kulturou a podobně.[2]

Tolerance a pluralismus[editovat | editovat zdroj]

Pojem tolerance obvykle zahrnuje představu „snášení“ něčeho nežádoucího, nepříjemného. Naproti tomu pluralismus je filosofický směr, který zdůrazňuje význam rozmanitosti, například pro rozvoj tvořivosti, pro stabilitu společenských útvarů a podobně. Rozšiřuje tedy na společenské jevy postoj, který se v oblasti přírody prosazuje jako např. ochrana biodiverzity. Protože rozmanitost a odlišnost nejen snáší, ale také respektuje a propaguje, poskytuje i pro soudržnost společnosti pevnější základ než pouze negativní tolerance.[2]

Opak tolerance[editovat | editovat zdroj]

Opakem tolerance je nesnášenlivost, která může být postavena například na odlišnosti ras, původu či vyznání.[3]

Křesťanské pojetí tolerance s uprchlíky[editovat | editovat zdroj]

Papež František varoval před nesnášenlivostí, před lidmi, kteří „zvyšují zdi, stavějí bariéry a nálepkují lidi.“ Podle něj jsou uprchlíci, přistěhovalci a lidé různých ras a vyznání stále více vnímáni jako nepřátelé.[3] Západní civilizace je ale podle něj založena na toleranci a solidaritě mezi lidmi.[4]

Žijeme v době, kdy roste polarizace a považuje se za jediný způsob, jak řešit konflikty.
— papež František[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ritter – Gründer, Historisches Wörterbuch der Philosophie. Sv. 10, sl. 1151.
  2. a b c Sokol, J., Tolerance a pluralismus. In: tent., Malá filosofie člověka. Praha 2004, str. 251 - 258.
  3. a b c pet. František jmenoval nové kardinály a varoval před nárůstem nesnášenlivosti. ČT24.cz [online]. 2016-11-19 [cit. 2016-11-19]. Dostupné online.  
  4. lik. Boj za dobro je cennější než medaile, říká papež František před Riem. sport.cz [online]. 2016-08-04 [cit. 2016-11-19]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Barša, P. – Strmiska, M.: Národní stát a etnický konflikt. Brno 1999
  • Janata, J.: Agrese, tolerance a intolerance. Praha 1999
  • Komárková, B.: Tolerance jako podmínka života. Brno 1999
  • Machovec, M. (vyd.): Problém tolerance v dějinách a perspektivě. Praha 1995
  • Přibáň, J.: Hranice práva a tolerance. Praha 1997
  • Ritter – Gründer, Historisches Wörterbuch der Philosophie. Basel 1981nn. Heslo Toleranz. Sv. 10, sl. 1151.
  • Sokol, J., Tolerance a pluralismus. In: tent., Malá filosofie člověka. Praha 2004, str. 251 - 258
  • Velek, J. (vyd.), Spor o spravedlnost. Praha 1997

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]