Skepticismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Skepticismus (z řeckého slova skeptomai –„pochybuji“) je blízký agnosticismu a nihilismu. Skepticismus navazuje na učení sofistů. První skeptikové ukazovali na relativnost lidského poznání, na jeho formální nedokazatelnost a závislost na různých podmínkách. Běžně se užívá označení skeptik pro osoby, které:

  1. mají nedůvěřivý postoj nebo smýšlení o všech nebo specifikovaných věcech,
  2. tvrdí, že pravdivé poznání je nemožné,
  3. všechno soustavně kriticky posuzují.


Filosofický skepticismus[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Filosofický skepticismus.

Rozsah filosofického skepticismu je od pochybnosti o možnosti filosofického řešení až po agnosticismus a nihilismus. Všichni antičtí filosofičtí skeptici se shodují v názoru, že poznání je možné jen díky apriorním předpokladům, které nelze odvodit ze smyslové zkušenosti, a proto je nutné jeho pravdivost neustále ověřovat. V klasické filosofii odkazuje skepticismus na osobnostní rysy školy „Skeptikoi“ – filosofů, o kterých se říkalo že „nic netvrdili, ale že se jenom domnívali“.[1] V tomto smyslu zastává filosofický skepticismus názor, že je třeba se vyvarovat postulátu konečné pravdy. Jediný systematický zdroj z této doby je od Sexta Empirica, protože většina antických skeptiků nezanechala žádné písemnosti, nebo se jejich spisy nezachovaly.

Vědecký skepticismus[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Vědecký skepticismus.

V moderní době se ve vědeckých kruzích používá pojem skepticismus (též vědecký nebo racionální skepticismus) pro kritické zkoumání jakýchkoliv teorií, kterými se věda zabývá, a vlastně odmítání jejich apriorního přijímání. Základní myšlenkou racionálního skepticismu je, že pokud se neprokáže opak, nelze u jakýchkoliv tvrzení nebo teorií předpokládat pravdivost. Dále racionální skepticismus požaduje, aby byla každá teorie skutečně vědecká, tj. aby měla některé důležité atributy (např. falzifikovatelnost, vnitřní konzistence, shoda s pozorováním). Na veřejnosti je racionální skepticismus prezentován zejména při zkoumání pseudovědeckých a nevědeckých teorií. Celosvětově je toto hnutí reprezentováno např. organizací CSI a v České republice pak klubem Sisyfos.

Náboženský skepticismus[editovat | editovat zdroj]

Náboženský skepticismus se zaměřuje na pochybnosti týkající se víry, například existence božských stvoření nebo zázraků. Náboženští skeptici nemusí být nutně ateisti nebo agnostici.


Pseudoskepticismus[editovat | editovat zdroj]

Termín pseudoskepticismus popisuje myšlení, které se zdá být skeptické, ale skeptické není. Tento termín zpopularizoval Marcello Truzzi a definoval pseudoskeptiky jako osoby, jejichž názory jsou spíše negativní, než agnostické, a přesto se považují za skeptiky.[1][2] Rektor arizonské univerzity Rochus Boerner popisuje pseudoskeptiky spíše jako "bez víry", než "nevěřící",[3] a fyzik princetonské univerzity Gregory N. Derry popisuje myšlení pseudoskeptiků jako ".. směřující k myšlenkám, které souvisí s jejich předjímaným závěrem.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. University of Washington electrical research engineer William J. Beaty describes pseudo-skepticism as "a variety of pseudoscience: the behavior of highly biased 'sneering scoffers' who try to legitimize their prejudice by donning the mantle of science and proper skepticism. They claim to support reason/logic while in fact filling their arguments with plenty of ad-hominems, straw-man, poisoning-the-well, and numerous other emotion-enflaming fallacies and debating tactics."
  2. Steven B. Krivit, The Rebirth of Cold Fusion: Real Science, Real Hope, Real Energy, ISBN 978-0-9760545-8-0, Pacific Oaks Press (October 1, 2004) p.143
  3. Krevit, The Rebirth of Cold Fusion: Real Science, Real Hope, Real Energy, s odkazem na: Rochus Boerner: Some notes on Skepticism
  4. Gregory N. Derry, What Science Is and How It Works, ISBN 978-0-691-09550-9, Princeton University Press (March 4, 2002) p.171

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]