Lakomec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o Molièrově komedii. O obecném pojmu pojednává článek Lakomství.
Další významy jsou uvedeny na stránce Lakomec (rozcestník).
Lakomec
Avare.jpg
AutorMolière
Původní názevL'Avare ou l’École du mensonge
ZeměFrancie
Jazykfrancouzština
Žánrkomedie
Datum vydání1668
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lakomec (francouzsky: L' Avare) je klasická komedie o pěti dějstvích od francouzského herce, spisovatele a dramatika Molièra, poprvé uvedená v Paříži v divadle paláce Palais Royal v září 1668.

Hlavní postavou kritické komedie je šedesátiletý Harpagon (z latinského harpago = loupit), vdovec, lichvář a necitelný lakomec, který žije v neustálých obavách o své peníze;[1] je pro peníze schopen obětovat vše – rodinu, děti, lásku. Ztráta jeho bohatství pro něj představuje ztrátu smyslu bytí a ztrátu zdravého rozumu. Jeho tragikomická postava je obrazem toho, že peníze přirozeně deformují charakter a mezilidské vztahy.[2]

Jako předlohu pro svou komedii použil Molière hru Aulularia (Komedie o hrnci) římského dramatika Plauta.

Podle jména hlavní postavy se vžilo i označení harpagon jako prototyp velkého lakomce.[3]

Hlavní postavy[editovat | editovat zdroj]

  • Harpagon – bohatý a lakomý vdovec. Má dvě děti, syna Kleanta a dceru Elišku, a zamiloval se do dívky Mariany, která však miluje Kleanta.
  • Mariana – chudá dívka, která se stará o svou nemocnou matku. Zamilovala se do Kleanta. Ne pro jeho peníze, ale kvůli jeho povaze.
  • Kleantes – Harpagonův syn, který je zamilovaný do Mariany, o kterou se uchází i jeho otec.
  • Valér – Harpagonův správce, který podlézá Harpagonovi, aby se mohl oženit s Eliškou.
  • Eliška – Harpagonova dcera, která je zamilovaná do Valéra.
  • Anselm – šlechtic, má si vzít Elišku proti její vůli; otec Valéra a Mariany (jak se na konci hry ukáže).
  • Frosina – všetečná rádkyně a intrikánka, která svou mazaností napomáhá k Marianě nejdříve Harpagonovi a poté i Kleantovi.
  • Čipera (La Fleche, Šindel, Štika) – Kleantův sluha a přítel. Je mazaný a ukradne Harpagonovu truhlici s penězi, aby Kleantovi pomohl.
  • Jakub – Harpagonův kočí a kuchař.

Obsah[editovat | editovat zdroj]

První dějství: Děj se odehrává v Paříži. Bohatý a lakomý Harpagon má dvě děti: dceru Elišku, která je zamilovaná do Valéra, zaměstnaného u Harpagona jako správce, a syna Kleanta, toužícího po sňatku s Marianou, mladou a půvabnou dívkou, která žije v chudobě se svou matkou. Harpagon zakopal na zahradě truhličku, ve které je deset tisíc zlatých, a neustále se bojí, že ji někdo najde a ukradne. Podezřelí jsou mu všichni, dokonce i vlastní děti. Těm oznámí své záměry: Marianu si vezme on sám, Eliška se provdá za stárnoucího boháče Anselma, který nepožaduje věno, a Kleantes si vezme bohatou vdovu. Když to Eliška rozhodně odmítá, požádá její otec Valéra, aby ji přesvědčil. Ten uvažuje, jak by Harpagona obelstil.

Druhé dějství: Kleantes by pro své úmysly nutně potřeboval 15 tisíc franků. Jeho sluha Čipera domlouvá půjčku, ale její podmínky jsou lichvářské. Když Kleantes zjistí, že oním lichvářem je jeho otec, vypukne mezi nimi spor. Pak se objeví dohazovačka Frosina a přesvědčí Harpagona, že Mariana dá ráda přednost staršímu muži a už se prý těší, až si ho vezme. Když ale chce Frosina dostat odměnu, Harpagon se tomu vyhne a odejde.

Třetí dějství: Harpagon pozval Marianu na večeři, aby podepsali svatební smlouvu. Svému kuchaři Jakubovi ale poroučí, aby šetřil; Valér ho v tom podporuje, aby se zavděčil. Když Jakub protestuje, dostane od Harpagona výprask. Frosina přivádí do domu Marianu, aby ji seznámila s budoucím manželem. Harpagon se jí ale nelíbí. Když se objeví Kleantes, Mariana poznává, že to je ten, na kterého myslí, a oba si dají své vzájemné city najevo. Pak Kleantes sundá svému otci prsten a nabídne jej Harpagonovým jménem Marianě. Ta se nejprve zdráhá, ale nakonec prsten přijme.

Čtvrté dějství: Oba mladí lidé žádají Frosinu, aby jim pomohla a nesmyslné manželství Harpagonovi rozmluvila. Harpagon dostane podezření, a aby si ho ověřil, tvrdí Kleantovi, že změnil své plány a manželství se vzdal. Naivní syn se svěří otci se svou láskou k mladé dívce a s touhou vzít si ji za ženu; Harpagona to rozzuří a proklíná ho. Kuchař Jakub sice zasáhne a oddělí oba od sebe, ale hádka pokračuje až do příchodu Kleantova sluhy Čipery. Ten Kleantovi sdělí, že na zahradě našel zakopanou truhlu se zlaťáky. Tu se ozve Harpagonův křik: ke svému velkému zoufalství zjistil, že mu byl jeho poklad ukraden. Slibuje, že najde viníka a potrestá ho, a když se neshledá se svými penězi, oběsí se sám.

Páté dějství: Harpagon povolá policejního komisaře, aby krádež prošetřil, a žádá, aby byli vyslechnuti všichni Pařížané. Prvním vyslýchaným je kuchař Jakub, který se chce pomstít Valérovi za to, že předtím podporoval Harpagonovu spořivost. Řekne proto, že truhličku s penězi u Valéra viděl. Harpagon chce od Valéra vysvětlení a ten špatně chápe situaci: myslí si, že byl odhalen jeho vztah k Elišce, a přiznává se k němu. Mezitím se ale objeví Anselm, který se měl s Eliškou oženit, a pozná, že Valér a Mariana jsou jeho děti, o kterých byl přesvědčen, že dávno zahynuli při ztroskotání lodi. Nakonec se všichni dohodnou: Kleantes dostane Marianu a vrátí otci jeho peníze, Valér se ožení s Eliškou a pan Anselm všechny výlohy zaplatí. Harpagon je spokojený a zůstává sám se svými penězi.

Česká knižní vydání[editovat | editovat zdroj]

Některé české divadelní inscenace[editovat | editovat zdroj]

Filmové adaptace[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku L'Avare na francouzské Wikipedii.

  1. Pražáková (1940), s. 55
  2. ISBN 80-87128-02-8, Rok vydání:1669 http://www.kniznikatalog.cz/lakomec Archivováno 30. 6. 2016 na Wayback Machine
  3. Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích. Díl 3 g/j. 1. vyd. Praha: Diderot, 1999. ISBN 80-902555-5-8. S. 138. 
  4. Lakomec na scénu Národního divadla - Novinky.cz. www.novinky.cz [online]. [cit. 2021-09-12]. Dostupné online. 
  5. Lakomec - Národní divadlo | i-divadlo.cz. www.i-divadlo.cz [online]. [cit. 2021-09-12]. Dostupné online. 
  6. Lakomec | Městské divadlo Brno. www.mdb.cz [online]. [cit. 2021-09-10]. Dostupné online. (česky) 
  7. Lakomec | Hvězdné léto. www.divadlokalich.cz [online]. [cit. 2021-09-10]. Dostupné online. 
  8. Lakomec (1978). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (česky) 
  9. Lakomec (1980). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (česky) 
  10. Lakomec (1990). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (česky) 
  11. Lakomec (2003). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MACURA, Vladimír a kolektiv. Slovník světových literárních děl 2/ M-Ž. Praha: Odeon, 1989. ISBN 80-207-0960-6. S. 459. 
  • PRAŽÁKOVÁ, Klára. Od včerejška k zítřku : úvahy o dramatě. Praha: Jiránek, 1940. Dostupné online. - kapitola Latinská předloha Moliérova Lakomce, s. 55-60. 
  • KUČERA, Jan P. Molière – Moralista nebo posměváček. 1. vyd. Praha: Paseka, 2006. 260 s. ISBN 80-7185-758-0. 
  • MLEZIVOVÁ, Blanka. Molière na pražských divadelních scénách (1848–1948). České Budějovice, 2009. Diplomová práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Jitka Radimská. Dostupné online.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]