Lakomec
| Lakomec | |
 | |
| Autor | Molière |
|---|---|
| Původní název | L'Avare ou l’École du mensonge |
| Země | Francie |
| Jazyk | francouzština |
| Žánr | komedie |
| Datum vydání | 1668 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lakomec (Francouzsky: L' Avare) je klasická komedie o pěti dějstvích francouzského herce, spisovatele a dramatika Moliéra, napsaná roku 1668.
Hlavní postavou kritické komedie je šedesátiletý Harpagon (z lat. harpago = loupit), vdovec, lichvář a necitelný lakomec. Harpagon je muž, který je pro peníze schopen obětovat vše – rodinu, děti, lásku. Ztráta jeho bohatství pro něj představuje ztrátu smyslu bytí a ztrátu zdravého rozumu. Jeho postava je tragikomická a představuje Moliérův důkaz o tom, že peníze přirozeně deformují charakter a mezilidské vztahy. Dílo[1] je plné komediálních a důvtipných zápletek, dochází k úsměvným nedorozuměním a hlavní postavy jsou detailně charakterizovány.
Postavy[editovat | editovat zdroj]
- Harpagon – 60letý vdovec a lichvář, který je velice bohatý, ale lakomý. Ztráta peněz pro něj znamená velkou tragédií a nechuť k životu. Má dvě děti, syna Kleanta a dceru Elišku, na kterých šetří a omezuje je. Zamiloval se i do dívky Mariany, která však miluje Kleanta.
- Čipera (La Fleche, Šindel, Štika) – Je Kleantův sluha a přítel. Je velice mazaný a chytrý. Ukradl Harpagonovu truhlici s penězi, aby Kleantovi pomohl.
- Kleantes – Harpagonův syn, který je zamilovaný do dívky Mariany, o kterou se uchází i jeho otec.
- Mariana – chudá dívka, která se stará o svou nemocnou matku. Zamilovala se do Kleanta. Ne pro jeho peníze, ale kvůli jeho povaze.
- Valér – Harpagonův správce, který podlézá Harpagonovi, aby se mohl oženit s Eliškou.
- Eliška – Harpagonova dcera, která je zamilovaná do Valéra.
- Anselm – šlechtic, má si vzít Elišku proti její vůli; otec Valéra a Mariany (jak se na konci hry ukáže).
- Jakub – Harpagonův kočí a kuchař, který udá Valéra za krádež Harpagonové truhlice, za rány.
- Frosina – všetečná rádkyně, která svou mazaností pomohla nejdříve Harpagonovi k Marianě a poté i Kleantovi
Obsah[editovat | editovat zdroj]
Děj hry se odehrává v Paříži roku 1670. Harpagon je sice bohatý, ale je neuvěřitelný lakomec. Dokonce každou návštěvu podezírá z krádeže, i když skutečně nic neukradla, a své děti omezuje jakbysmet. Má dceru Elišku a syna Kleanta, který je nucen si půjčovat peníze všade odjinud, jen ne od svého otce. Harpagonova zlotřilá povaha způsobí, že jde ještě dál a intrikuje s životy svých potomků.
Kleantes je zamilován do chudé dívky Mariany a chce otce požádat o svolení ke sňatku. Když tu otec syna překvapí výrokem, že to on si Marianu vezme! Zato svého Kleanta by rád oženil s bohatou vdovou a svou dceru Elišku, po uši zamilovanou do Valéra, zase provdal za stárnoucího boháče Anselma.
To odpoledne nalezne Kleantův sluha Čipera poklad Harpagonem zakopaný na zahradě a uzme jej, aby tak Kleantovi pomohl. Odcizený majetek v Harpagonovi probudí šílenství. Začne zběsile pátrat a podezřívat každého ve svém okolí a nepřestane, dokud se nedozví, že Valér se zasnoubil s jeho dcerou – tehdy již přetéká a rudne vzteky, načež je přesvědčen, že Valéra oběsí.
Kleantes svému otci navrhne, že peníze vrátí, ale pouze tehdy, dostane-li Marianu. Harpagon tak obětuje vše, jen aby získal své peníze zpět; jejich ztráta by pro něj znamenala konec všeho, a tak se Mariany vzdává. Valér však prozradí, že jeho otcem je vážený šlechtic a bohatý muž. V tu chvíli se zjistí, že Mariana je jeho sestra a pan Anselm je jeho otec. Pan Anselm souhlasí, že daruje oběma párům věno a Harpagona to nebude nic stát, proto proti svatbě svých dětí najednou nic nenamítá. A tak se Valér ožení s Eliškou a Kleantes si vezme Marianu za ženu.
Moliére v díle zesměšňuje malomešťáctví. Vytvořil typ člověka, pro něhož peníze znamenají všechno a je schopen pro ně obětovat i lásku rodiny. Bez peněz si ani svůj život nedovede představit. Raději umře, než aby předstíral pokrytecké svatouškovství – míří na církev a špiclovský systém až do rodin – pokrytectví a touhu po dědictví.
Aktuálnost díla: Moliérova díla jsou svou tematikou velmi aktuální a nadčasová (tzn. platí v každé době). Jsou známa po celém světě a byla přeložena do mnoha světových jazyků. Jsou oblíbená i proto, že je v nich otevřeně projeven demokratický a kritický pohled na svět. Většinu Moliérových her přeložil do češtiny Svatopluk Kadlec.
Inspirace: Moliére se mohl pro napsání inspirovat dobou, jež zrovna ve Francii převládala. Francie se v roce 1668 rychle rozšiřovala a zabrala část území Španělska. Lakomec je také značně inspirován dílem Komedie o hrnci.
Česká vydání[editovat | editovat zdroj]
- Lakomec, J. Pospíšil, Praha 1852, znovu 1868
- Lakomec, Jan Otto, Praha 1899, přeložil Jaroslav Vrchlický, znovu 1900, 1905 a 1922,
- Lakomec, Česká akademie věd a umění, Praha 1927, přeložil Bohdan Kaminský,
- Lakomec, Československý kompas, Praha 1949, přeložil Svatopluk Kadlec,
- Lakomec, Orbis, Praha 1953, přeložil Svatopluk Kadlec,
- Hry III., SNKLHU, Praha 1955, přeložil Svatopluk Kadlec, svazek obsahuje hry Jiří Dudek, Lakomec, Pán z Prasečkova a Měšťák šlechticem,
- Lakomec, Orbis, Praha 1959, přeložil Erich Adolf Saudek,
- Lakomec, Misantrop, Tartuffe, Mladá fronta, Praha 1966, přeložil J. Z. Novák a František Vrba,
- Don Juan, Lakomec, Odeon, Praha 1973, přeložil Svatopluk Kadlec a Erich Adolf Saudek
- Lakomec, Artur, Praha 2008, přeložil Vladimír Mikeš.
Filmové adaptace[editovat | editovat zdroj]
- 1978 Lakomec Česká televizní divadelní hra. Režie: Antonín Dvořák, hrají: František Filipovský, Josef Bek, Libuše Geprtová, Viktor Preiss, Martin Růžek, Jiří Lábus, Marcel Vašinka, Naďa Konvalinková.
- 1980 Lakomec (L' Avare) Francouzská komedie. Režie: Jean Girault a Louis de Funès, hrají: Louis de Funès, Claude Gensac, Michel Galabru.
- 1990 Lakomec (L' Avaro) Italsko, Francouzsko, Španělská komedie. Režie: Tonino Cervi hrají: Alberto Sordi, Laura Antonelli, Christopher Lee.
- 2002 Lakomec Česká televizní inscenace. Režie: Zdeněk Zelenka, hrají: Viktor Preiss, Jan Dolanský, Jiřina Bohdalová, Rudolf Hrušínský ml., Miroslav Vladyka.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ ISBN 80-87128-02-8, Rok vydání:1669 http://www.kniznikatalog.cz/lakomec Archivováno 30. 6. 2016 na Wayback Machine
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- MACURA, Vladimír a kolektiv. Slovník světových literárních děl 2/ M-Ž. Praha: Odeon, 1989. ISBN 80-207-0960-6. S. 459.
- PRAŽÁKOVÁ, Klára. Od včerejška k zítřku : úvahy o dramatě. Praha: Jiránek, 1940. Dostupné online. - kapitola Latinská předloha Moliérova Lakomce, s. 55-60.[nedostupný zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lakomec ve Wikimedia Commons - Lakomec v databázi Archivu Národního divadla
- Lakomec na Kinoboxu.cz
