Viktor Preiss

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Viktor Preiss
Viktor Preiss.jpg
Narození13. března 1947 (74 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Alma materAMU v Praze
Manžel(ka)Jana Preissová (od 1969)
DětiMartin Preiss
Jan Preiss
RodičeJindřiška Gabriela Preissová
PříbuzníMartin Preiss (bratr)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Viktor Preiss (* 13. března 1947 Praha) je český herec.

Rodina a studium[editovat | editovat zdroj]

Pochází z divadelnické rodiny, jeho matka Jindřiška Gabriela Preissová vystupovala v Dismanově dětském rozhlasovém souboru, s Českým pěveckým sborem, působila jako hlasatelka Československého rozhlasu i Československé televizi, na divadle jako členka zájezdového Vesnického divadla.

Dětství prožil v pražském Karlíně. Vystudoval říčanské gymnázium, během studia psal a kreslil do školního časopisu, věnoval se recitaci a účinkoval v ochotnickém kroužku. Vystudoval divadelní fakultu AMU (1969), absolvoval rolí Franciho ve hře Františka Langra Periferie, kterou režíroval Jan Kačer.

Na DAMU se seznámil s herečkou Janou Drchalovou-Preissovou, s níž se po studiích oženil a vychoval s ní syny Jana a Martina, který se rovněž věnuje herectví.

Divadlo[editovat | editovat zdroj]

Herectví Viktora Preisse se opírá o zvládnutou techniku, mozek, pestrost výrazových prostředků a civilní projev. Je mnohostranným profesionálem v nejlepším smyslu slova. Divadelní pouť nastoupil v roce 1969 v Městských divadlech pražských, kam byl pozván ředitelem Otou Ornestem.[1] Začínal po boku herců, jakými byli Josef Bek, Lubomír Lipský, Irena Kačírková, Marie Rosůlková, Svatopluk Beneš, Jaroslava Adamová, Václav Voska a další.

V MDP vystupoval např. v rolích: Bartoloměj Věchýtek ve Veselých paničkách windsorských (režie Ivan Weiss, 1969), Orfeus (první hlavní úloha) v Euridice (režie Ladislav Vymětal, 1970), Valentin ve Dvou šlechticích z Verony (režie František Miška, 1973), Kryštof Wren v Pasti na myši (režie Ladislav Vymětal, 1974), Emil v Únosu Sabinek (režie Ota Ornest, 1976), Faust (další stěžejní role) v Dürrenmattově Urfaustovi (režie František Miška, 1976).

Po nuceném odchodu Oty Ornesta z Městských divadel pražských nastoupilo divadlo éru muzikálu.[2] Viktor Preiss se stal na mnoho repríz Janošíkem v inscenaci Malované na skle (režie Richard Mihula, 1977), Fredem v Chicagu (režie Richard Mihula, 1979) či Sanchem v muzikálu Muž z kraje la Mancha (režie Richard Mihula, 1982). Inscenace Amadeus (režie Karel Kříž, 1982) se stala vůbec poslední rolí Václava Vosky (Salieri) a jednou z posledních rolí Viktora Preisse (Mozart) v Městských divadlech pražských. V roce 1983 scénu opustil s úmyslem na čas si od divadla odpočinout.

Pauza netrvala ani měsíc, když se ozvalo Divadlo na Vinohradech. První inscenací, v níž se objevil, byli Schillerovi Loupežníci (režie Jiří Dalík, 1984). Dalšími rolemi se staly Svidrigajlov – Zločin a trest (režie Jaroslav Dudek, 1984), Bertrand – Generálka (Evald Schorm, 1986), Cyrano – Cyrano z Bergeracu (Jaroslav Dudek, 1986, alternace s Jaromírem Hanzlíkem), ministr a Franz Josef – Jedno jaro v Paříži aneb Krvavá Henrietta (Jaroslav Dudek, 1987), Höfgen – Urmefisto (Jan Kačer, 1988), Záviš – Záviš z Falkenštejna (Jan Kačer, 1989), Keržencev – Ubohý vrah (Luboš Pistorius, 1991), Argan – Zdravý nemocný (Jaromír Pleskot, 1992), Patron Fortunato – Poprask na laguně (Ladislav Smoček, 1994), Plukovník – Jacobowski a plukovník (Jiří Menzel, 1995), Viktor/Buton – Brouk v hlavě (Jiří Menzel, 1996), Don Quijote – Muž z La Manchy (Tomáš Töpfer, 1997). O dva roky později Tomáš Töpfer nastudoval stejně jako na Vinohradech i v Divadle Na Fidlovačce Muže z La Manchy s Viktorem Preissem v hlavní roli. V tomtéž divadle se Preiss téhož roku (1999) ujal režie představení Vzhůru do Pelhřimova! aneb Tažní ptáci, vedle režie si také otextoval písně. Jako herec ve vinohradském divadle ztvárnil další postavy: Don Marzio – Zpívající Benátky (Jiří Menzel, 1999), Shylock – Kupec benátský (Zdeněk Kaloč, 2000), Jan Plantagenet – Král Jan (Jiří Menzel, 2001), James Hacker – Jistě, pane ministře (Martin Stropnický, 2006).

Pedagogická činnost[editovat | editovat zdroj]

Své zkušenosti v 90. letech 20. století chvíli předával studentům DAMU, např. dnes již známým hercům, jako jsou Saša Rašilov, Ondřej Sokol, Kristýna Frejová, Lenka Vlasáková, Martin Myšička.

Film, televize, rozhlas[editovat | editovat zdroj]

Výčet divadelních rolí je úctyhodný, neméně obsáhlý je i počet postav vytvořených ve filmu, zejména pak v televizi. Jestliže se ve slavném seriálu F. L. Věk z roku 1971 Viktor Preiss pouze mihnul, pak ve filmu Milenci v roce jedna (1973) představoval spolu s Martou Vančurovou jednu z hlavních postav. Kdo by nevzpomněl na slavného, i když trochu rozmazleného hokejistu Přemysla Rezka z Nemocnice na kraji města (1977, 2007), vypočítavého správce v pohádce S čerty nejsou žerty (1984), hraběte Kronberga ze Svatby upírů (1993) nebo Viktora v Andělských očích (1994)? V jednom období si za své příležitosti v životopisných filmech vysloužil přezdívku „bustař“ (Veronika, Těžká hodina, Měsíční tónina), přesto se nedá říct, že by postavy Viktora Preisse byly jednotvárné, jejich rozsah a rejstřík je obrovský. Doktor Kazisvět (Malostranské povídky, 1984), Ohnivák (Pan Tau, 1988), bláznivý vědec v ještě bláznivější komedii Stačí stisknout (1989), vyšetřovatel (Milostivé léto, 1991), manžel praštěný paličkou (Draculův švagr, 1996), z nedávné doby pak účast na skvostech režisérů Háši, Kleina, Stracha, Polišenského, Svěráka a především Zdeňka Zelenky: Legenda Emöke, Záhadná paní Savageová, Báječná léta pod psa, Arrowsmith, Ex offo, Paní Piperová zasahuje, Tmavomodrý svět, Drobečky z perníku, Manželka Ronalda Sheldona, Vyvraždění rodiny Greenů, Brouk v hlavě, Lakomec, In nomine Patris, Všechno nejlepší, Operace Silver A, Četnické humoresky, Kanadská noc.

Televize také zaznamenala několik divadelních představení, na nichž se Viktor Preiss podílel: Jacobowski a plukovník, Poprask na laguně nebo Jedno jaro v Paříži. Stal se také zaníceným průvodcem po pražských věžích v dokumentu Bedřicha Ludvíka Praha, město věží.

Viktor Preiss disponuje charizmatickým pěveckým projevem, což dokázal zejména v TV seriálu Gustava Oplustila a Iva Paukerta o Karlu Hašlerovi Pražský písničkář či v sériích V Praze bejvávalo blaze nebo Pletky paní operetky, kde vystupoval především jako průvodce. Na svém kontě má i dvě CD, Ta naše písnička česká a Písně, které přinesl čas, na mnohých dalších se podílel. Svůj hlas propůjčil i dabingu, je dvorním namlouvačem Robina Williamse, např. v seriálu Jistě, pane ministře dabuje Paula Eddingtona a nejen dětský divák si jistě vybaví Willy Foga. Z rozhlasových rolí jen namátkou rozhlasové hry Otec Goriot (1974), Vojna a mír (1978), Máj (1986), Leonardo da Vinci (1997), Já, Claudius (1999), Sága rodu Forsytů (1999), Americká tragédie (2011), Sen noci svatojánské (2016). V Českém rozhlase moderuje i vlastní pořad Báječný svět, na jehož základě vznikly i dvě báječné knihy. V TV se podílel jako scenárista a režisér na povídce Léčba neklidem v sérii Nadměrné maličkosti (2004).

Citát[editovat | editovat zdroj]

Půvab velkých moudrých lidí na jevišti je v tom, že jejich herectví neobsahuje chorobnou ctižádost a urputnost prosadit se za každou cenu. To je rys mládí. Nemají už potřebu si nic dokazovat. To je znak zralosti. Moc dobře vědí, že se člověk učí pořád. A stále pochybují. V jejich projevu není nic z přebujelé herecké ctižádosti a exhibice, ale pokora. Je v něm obsažena moudrost a přirozenost osobnosti. To, že jsou vybaveni dokonale technicky, řemeslně, je podmínkou a samozřejmostí. Ale proto, že jsou vybaveni především lidsky, jejich osobnost na jevišti vyzařuje – a to divák bezpečně pozná.
— Viktor Preiss

Film[editovat | editovat zdroj]

Televize[editovat | editovat zdroj]

Rozhlas[editovat | editovat zdroj]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

V roce 2016 převzal na mezinárodním festivalu rozhlasové tvorby Prix Bohemia Radio 2016 cenu Thálie za herecký výkon v rozhlasové hře.[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 178, ISBN 80-7243-121-8
  2. Marie Valtrová. ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 30, ISBN 80-7243-121-8
  3. VELÍŠEK, Martin. Oscar Wilde: Bezvýznamná žena. Vltava [online]. Český rozhlas, 2019-12-21 [cit. 2019-12-21]. Dostupné online. (česky) 
  4. VELÍŠEK, Martin. Dmitrij Sergejevič Merežkovskij: Leonardo da Vinci. Vltava [online]. Český rozhlas, 2019-07-14 [cit. 2019-07-19]. Dostupné online. (česky) 
  5. William Shakespeare: Sen noci svatojánské [online]. Český rozhlas, 2016-12-24 [cit. 2016-12-25]. Dostupné online. 
  6. Rozhlasovou Thálii v Olomouci převzal herec Viktor Preiss

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BOJDA, Tomáš. Herec a režisér v rozhlase. Kapitoly z tvorby Jiřího Horčičky a Josefa Melče. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2020. 394 s.
  • BOJDA, Tomáš. Rozhlasové herectví. Příkladová studie - Viktor Preiss. Univerzita Palackého v Olomouci, 2017. Diplomová práce. 154 s.
  • BOJDA, Tomáš. Viktor Preiss on the Radio – A Portrait of a Career. In HAIN, Milan (ed.). Czech and Slovak Journal of Humanities: Theatralia et cinematographica. Olomouc: Univerzita Palackého, 1/2019, s. 75–92.
  • Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. II. díl : L–Ř. 2. vyd. Praha : Libri, 2010. 656 s. ISBN 978-80-7277-471-5. S. 496–498.
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 2, N–Ž. Praha: Kdo je kdo, 1991. 637–1298 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 773. 
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 526. 
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 563. 
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová. Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 109–113, 116, 120, 122–3, 127, 129, 135, 139, 140, 144, 146–8, 153, 193,ISBN 978-80-239-9604-3
  • Ondřej Suchý, Oldřich Dudek. Ljuba jako vystřižená, Melantrich, Praha, 1986, str. 82–3
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 626. 
  • Pavel Trojan. Viktor Preiss. Praha : Unholy cathedral, 1998. 184 s. ISBN 80-902578-0-1.
  • Marie Valtrová. ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 28, 30, 32, 56, 104, 122, 157, 165, 174, 178–183, 188, 192, ISBN 80-7243-121-8
  • Marie Valtrová – Ota Ornest. Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 260, 334, ISBN 80-85625-19-9

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]