Viola Zinková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Viola Zinková
Narození 15. června 1925
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 18. října 2017 (ve věku 92 let)
Alma mater Pražská konzervatoř
Manžel(ka) Jan Grossman
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Viola Zinková (15. června 1925 Praha18. října 2017) byla česká herečka, manželka divadelního režiséra Jana Grossmana.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Absolvovala dramatické oddělení pražské konzervatoře (1946)[2] a čtyři semestry AMU,[3] do svého prvního angažmá nastoupila v Mladé Boleslavi (19481949).[4] V letech 1949–1955 působila v brněnském Státním divadle, kde pracoval její tehdejší manžel Jan Grossman jako dramaturg činohry.[2]

Po návratu do Prahy se stala členkou souboru D 34 (1955–1959),[4] rok byla ve svobodném povolání (v tomto období mj. zintenzivnila externí spolupráci s rozhlasem),[5] následně byla angažována do Divadla E. F. Buriana (1960), v němž setrvala až do svého odchodu do důchodu (1988).[4]

Pohostinsky vystupovala na jevištích pražských scén, spolupracovala s filmem, televizí, dabingem i na řadě rozhlasových dramatických projektů.[3] V roce 2001 jí byla udělena Cena Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu. Mezi její nejznámější divadelní a rozhlasové role patří Princezna Pampeliška.[6]

Zemřela dne 18. října 2017 ve věku 92 let.[7]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Rozhlas[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Spolupracovala s rozhlasem a hrála v Divadle E. F. Buriana
  2. a b Český film : herci a herečky III, s. 865.
  3. a b Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti. 5. vydání, 2005, s. 763.
  4. a b c Český biografický slovník XX. století III, s 569.
  5. Český film : herci a herečky III, s. 866.
  6. TAMCHYNA, Robert. Osud jménem Pampeliška [online]. Divadelní noviny 03/2009. Dostupné online. 
  7. Ve věku 92 let zemřela herečka Viola Zinková. Novinky.cz [online]. 2017-10-18 [cit. 2017-10-18]. Dostupné online. 
  8. Daniela Fischerová: Cesta k pólu [online]. Český rozhlas, 2017-10-01 [cit. 2017-10-01]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 60, 63, 350, 505.
  • FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. III. díl : S–Ž. 1. vyd. Praha: Libri, 2008. 907 s. ISBN 978-80-7277-353-4. S. 865–867. 
  • HEDBÁVNÝ, Zdeněk: Divadlo Větrník. Praha : Panorama, 1988, str. 153
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 763. 
  • Postavy brněnského jeviště : umělci Národního, Zemského a Státního divadla v Brně. Díl I, 1884–1984 / uspoř. a red. Eugenie Dufková, Bořivoj Srba. Brno : Státní divadlo, 1984. 840 s. S. 646–649.
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 569. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]