Jistě, pane ministře

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jistě, pane ministře
Jistě, pane premiére
Původní název Yes, Minister
Yes, Prime Minister
Formát politická satira
situační komedie
Námět Antony Jay
Jonathan Lynn
Hrají Původní seriál
Paul Eddington
Nigel Hawthorne
Derek Fowlds
Remake seriálu
David Haig
Henry Goodman
Chris Larkin
Zoe Telford
Skladatel znělky Ronnie Hazlehurst
Země původu UKSpojené království Spojené království
Jazyk anglický
Počet řad 5
Počet dílů 38 (seznam epizod)
Produkce a televizní štáb
Producent Stuart Allen
Sydney Lotterby
Peter Whitmore
Kamera Multi-camera
Obvyklá délka 30 minut
Vysílání
TV stanice UK BBC 2 (1980–1988)
CZE ČT2 (2000–2001)
Formát obrazu 576i (SDTV)
Vysíláno 25. února 1980 – 28. ledna 1988
Oficiální webové stránky
Jistě, pane ministře
Jistě, pane premiére
na ČSFD IMDb TV.com

Jistě, pane ministře (a navazující pokračování Jistě, pane premiére) je komediální seriál BBC z prostředí vysoké politiky natočený mezi léty 1980 a 1988. Jeho autory jsou Antony Jay a Jonathan Lynn. V anglickém originále se seriál jmenuje Yes Minister a Yes Prime Minister.

Seriál je politickou satirou zesměšňující chování politiků a státní byrokracie. Autoři vytvořili fiktivní ministerstvo pro administrativní záležitosti, které pak přizpůsobili reálnému chodu britské politiky. Obvyklou osou všech osmatřiceti epizod jsou názorové střety ministra pro administrativní záležitosti (pozdějšího premiéra Velké Británie) Jamese "Jima" Hackera (Paul Eddington) se stálým tajemníkem ministerstva (pozdějším tajemníkem vlády) Sirem Humphreym Applebym (Nigel Hawthorne). Hackerova vládní politika, prováděná na základě udržení vlastních preferencí, naráží na zájmy cynického Applybyho, jehož jediným záměrem je koncentrace moci v rukou státní správy a vyšachování ministra z politiky ministerstva. Dvojici sekunduje osobní tajemník Bernard Woolley (Derek Fowlds), který je sice vázán loajalitou vůči ministrovi, jako člen státní správy ale musí hájit její činnost společně s Humphreym. Autoři přitom nezmiňují, zdali Hacker pochází z řad britských konzervativců či labouristů.

Sitcom si vydobyl veliké popularity mezi diváky a kladný ohlas našel i mezi kritikou. Třikrát vyhrál ocenění britské televizní akademie (BAFTA) a v roce 2004 se umístil na šestém místě v hlasování o nejlepší britský sitcom všech dob. Seriál si oblíbila i tehdejší britská premiérka Margaret Thatcherová, která dokonce na jeho motivy napsala krátký skeč, ve kterém se s Paulem Eddingtononem a Nigelem Hawthornem objevila na televizních obrazovkách na Vánoce roku 1984[1].

V roce 2013 vznikl remake seriálu s obměněným obsazením, které ovšem napsali autoři původního scénáře. Jonathan Lynn a Antony Jay také příběh seriálu vydali knižně, který stylizovali jako editorské zpracování deníků Jima Hackera, vzpomínek Bernarda Woolleyho, soukromé i pracovní korespondence sira Humphreyho Applebyho a dalších archivních materiálů (v překladu Jana Klímy vydalo čtyřsvazkovou edici nakladatelství Aurora).

Děj seriálu[editovat | editovat zdroj]

Politická partaj Jima Hackera poráží ve všeobecných volbách ve Velké Británii stávající stranu a její předseda je pověřen sestavením nové vlády. Jelikož Hacker dlouhodobě působil jako stínový ministr zemědělství, je skoro jisté, že získá ministerské křeslo. Zmocňují se ho však pochyby, jelikož kampaň na vedení strany vedl proti nastupujícímu premiérovi. Po návštěvě v č. 10 Jim odchází jako ministr pro administrativní záležitosti. Přestože post mnozí považují za způsob politického hřbitova, Hacker se nenechá vyvést z míry a je rozhodnut řídit transparentní resort, očištěný od starých nešvarů, čelem k voličům. Snaha o změnu však naráží na postoj sira Humphreyho Applebyho, stálého tajemníka ministerstva. Ten navenek projevuje náklonnost k ministrovým záměrům, sám ovšem pracuje pouze pro zájmy byrokratické státní správy. Hackera si snaží podmanit buď nadměrným zasypáváním informacemi, nebo přísnou cenzurou všech dokumentů, které se mají k ministrovi dostat. Nadto cynicky kritizuje ministrovo spojování úřadu s politikou strany.

Jim Hacker po čase opouští svojí počáteční naivnost ve vztahu k voličům i tajemníkovi ministerstva a začíná hrát podle Humphreyho pravidel, která obrací proti němu. Ve vztahu k občanům však Humphreyho začne paradoxně napodobovat. Jazýček na vahách přitom vychyluje ministrův osobní tajemník Bernard Woolley, který ve vztahu k Hackerovi vystupuje vstřícněji a podporuje zásady demokracie. Jeho vstřícnost však ochromuje sir Humphrey, který mu neváhá zdůraznit, že jako člen státní správy je podřízen jemu a jedině on může zajistit jeho kariérní vzestup, v případě nepřízně i pád. Ministr je ve funkci pouze dočasně a z dlouhodobého hlediska nemá podstatnější vliv. Mnoho epizod se odehrává kolem návrhů, které zastává jedna strana, zatímco ta druhá ho striktně odmítá. Humornou zápletku vytváří vzájemné přesvědčování a cesty intrik. Společný nepřítel samozřejmě dokáže spojit i dříve nevraživé strany.

Vše pokračuje po Hackerově vzestupu do č. 10 a Humphreyho činnosti jako tajemníka vlády. Jimova politického poradce Franka Weisela, dřívějšího horlivého zastánce očisty resortu, který ovšem přijal politickou trafiku, nahrazuje stávající poradkyně premiéra Dorothy Wainwright, nová posila proti rozpínavé Humphreyho politice. Appleby se i nadále chodí radit k bývalému tajemníkovi vlády Arnoldu Robinsonovi, stejnému cynikovi jaký je on sám, nového stoupence ovšem nalézá ve Franku Gordonovi, stálém tajemníkovi ministerstva financí, tedy "faktickém" pánovi nad ekonomickou politikou.

Obsazení[editovat | editovat zdroj]

Námět[editovat | editovat zdroj]

Jonathan Lynn v rozhovorech přiznává, že stálá aktuálnost seriálu spočívá v tom, že se při ohlédnutí do minulosti nic kolem nás podstatně nezmění. Problémy politické a hospodářské jsou stále stejné, mění se jen jména a čísla[2]. Děj vyprávění se neodehrává v parlamentu, jelikož se tam neodehrává ani vládnutí. Podnětná jednání o zásadních problémech se odehrávají v soukromí, seriálové scény se proto této zásadě přizpůsobují. Voličům je poté sděleno pouze to, co si politici přejí[2].

Námět autoři čerpali díky vzpomínkám a zkušenostem svých blízkých v politice, na základě publikovaných prací typu Deník Richarda Crossmana (ministr Crossman psal o svých neustálých bojích se stálou tajemnicí ministerstva), zpráv z médií, ale i vlastní fantazie. Antony Jay jako odborník na politickou byrokracii přednesl problém a zkušený filmař Jonathan Lynn scénku doplnil o zábavné dialogy[2]. Scénáristé začínali s instruktážními filmy na výchovu manažerů, Jistě, pane ministře proto chápali jako špatné příklady chování politiků[2].

Uvedení v České republice[editovat | editovat zdroj]

Televize[editovat | editovat zdroj]

Česká televize zařadila do svého programu všechny seriálové řady s českým dabingem, kde hlavní postavy dabovali Viktor Preiss, František Němec a Lukáš Vaculík. Tvůrci českého znění Ivana Breznenová, Věra Pokojová a Michal Vostřez byli v roce 2001 oceněni zvláštní cenou Františka Filipovského za dabing.

Divadlo[editovat | editovat zdroj]

Pražské Divadlo na Vinohradech uvedlo v roce 2006 divadelní představení Jistě, pane ministře. České dialogy většiny dílů jsou přitom seskupeny do jednoho celku. Hru doplňuje videoprojekce, která zachycuje okamžiky zákulisní jednání. Jako fotografický doprovod se divákům představí i královna Alžběta II.

  • Překlad: Jan Klíma
  • Dramatizace: Kristina Žantovská
  • Režie: Martin Stropnický
  • Dramaturgie: Martin Velíšek j.h.
  • Scéna: Miloň Kališ j.h.
  • Kostýmy: Lucie Loosová j.h.
  • Videodotáčky: Jaroslav Brabec j.h.
  • Hudební spolupráce: Petr Malásek j.h.

DVD[editovat | editovat zdroj]

V Česku vyšel seriál na DVD s českým dabingem, původním anglickým zvukem i titulky. Vzhledem ke stáří a kvalitě původního materiálu byl obraz digitálně zrestaurován. Celkem byly vydány tři DVD disky Jistě, pane ministře a dvě DVD Jistě, pane premiére.

Seznam epizod[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam epizod seriálů Jistě, pane ministře a Jistě, pane premiére.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Jistě, pane ministře, divadelní program Divadla Na Vinohradech (2006)
  2. a b c d http://www.yes-minister.com/questionlynn.htm Rozhovor s Jonathanem Lynnem (anglicky)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Pro anotaci dalších dílů použijte na webu České televize odkazy Další části v levém sloupci