Josef Bek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Josef Bek
Josef Bek jako Karel Hampl ve filmu Siréna (1947)
Josef Bek jako Karel Hampl ve filmu Siréna (1947)
Narození 21. prosince 1918
Hradec Králové
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 5. května 1995 (ve věku 76 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Alma mater obchodní akademie
Podpis
Josef Bek – podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Bek (21. prosince 1918 Hradec Králové5. května 1995 Praha) byl český herec.

Život[editovat | editovat zdroj]

Katolická rodina Beků bydlela v Hradci Králové. Otec Josefa Beka pocházel z velkostatkářské rodiny, ale protože se zamiloval do kuchařky, která vařila v hospodě, rodina ho vydědila. Na milost ho nevzali až do konce života, proto pracoval na nádraží, kde jezdil s rudlem.

Přišel na svět předčasně. Prý jako chlupaté klubíčko. Nedonošenci nedávala velkou šanci na další život ani porodní bába. Narodil se jen pár měsíců po vzniku Československa, inkubátory ještě neexistovaly, a tak skončil v troubě.

Tehdy se v kamnech nedonošenci běžně udržovali v tolik potřebném teplu. Obě starší sestry si na něj prý prsty malovaly obrázky. Ani dál to neměl lehké. Jako prvňák si vysloužil dvojku z mravů. Za to, že pana řídícího pozdravil „Pochválen buď Ježíš Kristus“, jak se to naučil při ministrování v kostele. Na obecné škole vůbec docela trpěl, protože neuměl vyslovit „ř“. Sám se pak vydal do ústavu pro hluchoněmé, přímo za ředitelem, aby s ním cvičil.

Vystudoval královéhradeckou obchodní akademii. Jako dítě ministroval a zpíval v kostele Nanebevzetí Panny Marie na Velkém náměstí v Hradci Králové. Poté nastoupil do spořitelny, kde prošel různá oddělení a skončil jako hlavní pokladník. Aby se vyhnul pracovnímu nasazení, odešel za 2. světové války jako operní pěvec k profesionálnímu divadlu v Olomouci, kde setrval do roku 1954. Po válce zde vystupoval v operetě i činohře, tato dráha ho však neuspokojovala; z vlastního rozhodnutí přešel do činohry.[1] V letech 19541985 byl v hereckém angažmá v Městských divadlech pražských [2].

V roce 1947 se oženil.[3][p 1] Manželka Eva Nováková–Beková byla do roku 1954 sólová tanečnice olomouckého divadla.[4]

Je pochován na hřbitově v Hradci KrálovéPouchově.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Hrál v téměř sedmdesáti českých filmech, ve dvou stovkách televizních pořadů, jakož i v mnoha desítkách divadelních her. Mezi Bekovy populární role patří například vysloužilý voják Martin Kabát z filmu Hrátky s čertem, nebo řidič autobusu ve filmu Florenc 13.30, případně amatérský dirigent Honza ve filmu Hudba z Marsu. Uvědomělého dělníka Toníka hrál např. v propagačním filmu o dělnickém hnutí v 1. republice Anna proletářka (1952). S Irenou Kačírkovou natočil v roce 1958 pod režijním vedením Ladislava Rychmana patrně na světě vůbec první obdobu dnešních videoklipů, filmovou písničku Dáme si do bytu.[5]

Divadelní role (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Filmové role (výběr)[editovat | editovat zdroj]

První velkou filmovou roli Karla Hampla získal Josef Bek ve filmu Siréna (1947) podle stejnojmenného románu Marie Majerové.

Televizní role (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Rozhlasové role[editovat | editovat zdroj]

Posmrtná pocta[editovat | editovat zdroj]

Byla po něm pojmenována ulice v Hradci Králové a v Olomouci. V Hradci Králové má též na Malém náměstí pamětní desku.[7]

Citát[editovat | editovat zdroj]

Pepíka Beka musel milovat každý. Pepík byl charakterní člověk a rád pomohl lidem, když to bylo možné. On měl pořád dobrou náladu a vlastní popularity mnohdy využil ve prospěch druhých. Pepík byl se všemi kamarád a nikdy nikoho nepodrazil. Ve filmech hrál sice kladné hrdiny, ale dalo se mu věřit, protože to byl čistý člověk. Zatímco jiní je hráli, ale věřit se jim nedalo.
— Květa Fialová[8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Matrika oddaných Svatý Kopeček 1947 v roce 2019 ještě nedigitalizována. Ze zprávy v tisku není jasné, zda svatba proběhla koncem září nebo začátkem října 1947.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Josef Bek, Petr Hořec: Můj toulavý den (7). Scéna. 16/1977, s. 7. Dostupné online. 
  2. Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 191, ISBN 80-7243-121-8
  3. Herecká svatba. Volné slovo. 4. 10. 1947, s. 5. Dostupné online. 
  4. Ptejte se knihovny: Eva Nováková-Beková
  5. Česká televize: Dáme si do bytu
  6. Miguel de Cervantes y Saavedra: Lišák Pedro na stránkách Českého rozhlasu
  7. Hradecký rodák: Pan herec Josef Bek. Hradecký deník. 1. 6. 2016. Dostupné online. 
  8. Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 135, ISBN 80-7243-121-8

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BEK, Josef. Každý den radost / Josef Bek, Petr Hořec. Praha : Baronet, 1994. 292 s. ISBN 80-85621-99-1 (2. vydání Praha : XYZ, 2007. 345 s. ISBN 978-80-87021-74-3).
  • BEK, Josef. Toulavý den / Josef Bek, Petr Hořec. Hradec Králové : Kruh, 1988. 164 s.
  • BENEŠ, Svatopluk. Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 95, 111, 113, 116–120, 153, 156
  • ČERNÝ, František. Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci. Praha : Mladá fronta, 1978, str. 256
  • ČERNÝ, Jindřich. Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 233, 290, 301–2, 378, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 263, 265, 304, 311.
  • FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 51–53.
  • Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. I., A–M / Milan Churaň a kol.. 2. vyd. Praha: Libri, 1998. 467 s. ISBN 80-85983-44-3. S. 34. 
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 40. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 70. 
  • Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 14, 15, 21–3, 35, 59, 70, 72, 80, 83, 89, 95, 97–8, 113, 125, 131–2, 135, 156, 168, 177, 183, 185, 188, 191, ISBN 80-7243-121-8
  • Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 244, 259, 267, 271, 274–5, 281, 283, 288, 298, 301, 307–8, 315–6, 332, 334, 339, 348, 360, ISBN 80-85625-19-9
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 3. sešit : Bas–Bend. Praha: Libri, 2005. 264–375 s. ISBN 80-7277-287-2. S. 346. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]