Josef Bek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Josef Bek
Josef Bek ve filmu Siréna (1947)
Josef Bek ve filmu Siréna (1947)
Narození 21. prosince 1918
Hradec Králové
Úmrtí 5. května 1995 (ve věku 76 let)
Praha
Podpis
Josef Bek – podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Bek (21. prosince 1918 Hradec Králové5. května 1995 Praha) byl český herec.

Život[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval královéhradeckou obchodní akademii. Jako dítě ministroval a zpíval v kostele Nanebevzetí Panny Marie na Velkém náměstí v Hradci Králové. Poté nastoupil do spořitelny, kde prošel různá oddělení a skončil jako hlavní pokladník. Aby se vyhnul pracovnímu nasazení, odešel za 2. světové války jako operní pěvec k profesionálnímu divadlu v Olomouci, kde setrval do roku 1954. Po válce zde vystupoval v operetě i činohře, tato dráha ho však neuspokojovala; z vlastního rozhodnutí přešel do činohry.[1] V letech 19541985 byl v hereckém angažmá v Městských divadlech pražských [2].

V roce 1947 se oženil.[3][p 1] Manželka Eva Nováková–Beková byla do roku 1954 sólová tanečnice olomouckého divadla.[4]

Je pochován na hřbitově v Hradci KrálovéPouchově.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Hrál v téměř sedmdesáti českých filmech, ve dvou stovkách televizních pořadů, jakož i v mnoha desítkách divadelních her. Mezi Bekovy populární role patří například vysloužilý voják Martin Kabát z filmu Hrátky s čertem, nebo řidič autobusu ve filmu Florenc 13.30, případně amatérský dirigent Honza ve filmu Hudba z Marsu. Uvědomělého dělníka Toníka hrál např. v propagačním filmu o dělnickém hnutí v 1. republice Anna proletářka (1952). S Irenou Kačírkovou natočil v roce 1958 pod režijním vedením Ladislava Rychmana patrně na světě vůbec první obdobu dnešních videoklipů, filmovou písničku Dáme si do bytu.[5]

Divadelní role (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Filmové role (výběr)[editovat | editovat zdroj]

První filmovou roli získal Josef Bek ve filmu Siréna (1947).

Televizní role (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Rozhlasové role[editovat | editovat zdroj]

Posmrtná pocta[editovat | editovat zdroj]

Byla po něm pojmenována ulice v Hradci Králové a v Olomouci. V Hradci Králové má též na Malém náměstí pamětní desku.[7]

Citát[editovat | editovat zdroj]

Pepíka Beka musel milovat každý. Pepík byl charakterní člověk a rád pomohl lidem, když to bylo možné. On měl pořád dobrou náladu a vlastní popularity mnohdy využil ve prospěch druhých. Pepík byl se všemi kamarád a nikdy nikoho nepodrazil. Ve filmech hrál sice kladné hrdiny, ale dalo se mu věřit, protože to byl čistý člověk. Zatímco jiní je hráli, ale věřit se jim nedalo.
— Květa Fialová[8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Matrika oddaných Svatý Kopeček 1947 v roce 2019 ještě nedigitalizována. Ze zprávy v tisku není jasné, zda svatba proběhla koncem září nebo začátkem října 1947.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Josef Bek, Petr Hořec: Můj toulavý den (7). Scéna. 16/1977, s. 7. Dostupné online. 
  2. Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 191, ISBN 80-7243-121-8
  3. Herecká svatba. Volné slovo. 4. 10. 1947, s. 5. Dostupné online. 
  4. Ptejte se knihovny: Eva Nováková-Beková
  5. Česká televize: Dáme si do bytu
  6. Miguel de Cervantes y Saavedra: Lišák Pedro na stránkách Českého rozhlasu
  7. Hradecký rodák: Pan herec Josef Bek. Hradecký deník. 1. 6. 2016. Dostupné online. 
  8. Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 135, ISBN 80-7243-121-8

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BEK, Josef. Každý den radost / Josef Bek, Petr Hořec. Praha : Baronet, 1994. 292 s. ISBN 80-85621-99-1 (2. vydání Praha : XYZ, 2007. 345 s. ISBN 978-80-87021-74-3).
  • BEK, Josef. Toulavý den / Josef Bek, Petr Hořec. Hradec Králové : Kruh, 1988. 164 s.
  • BENEŠ, Svatopluk. Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 95, 111, 113, 116–120, 153, 156
  • ČERNÝ, František. Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci. Praha : Mladá fronta, 1978, str. 256
  • ČERNÝ, Jindřich. Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 233, 290, 301–2, 378, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 263, 265, 304, 311.
  • FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 51–53.
  • Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. I., A–M / Milan Churaň a kol.. 2. vyd. Praha: Libri, 1998. 467 s. ISBN 80-85983-44-3. S. 34. 
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 40. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 70. 
  • Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 14, 15, 21–3, 35, 59, 70, 72, 80, 83, 89, 95, 97–8, 113, 125, 131–2, 135, 156, 168, 177, 183, 185, 188, 191, ISBN 80-7243-121-8
  • Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 244, 259, 267, 271, 274–5, 281, 283, 288, 298, 301, 307–8, 315–6, 332, 334, 339, 348, 360, ISBN 80-85625-19-9
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 3. sešit : Bas–Bend. Praha: Libri, 2005. 264–375 s. ISBN 80-7277-287-2. S. 346. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]