Josef Bek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Josef Bek
Narození 21. prosince 1918
Hradec Králové
Úmrtí 5. května 1995 (ve věku 76 let)
Ocenění zasloužilý umělec
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Josef Bek (21. prosince 1918 Hradec Králové5. května 1995 Praha) byl český herec.

Život[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval královéhradeckou obchodní akademii. Poté nastoupil do spořitelny, kde prošel různá oddělení a skončil jako hlavní pokladník. Aby se vyhnul pracovnímu nasazení, odešel za 2. světové války jako operní pěvec k profesionálnímu divadlu v Olomouci, kde setrval do roku 1954. Jako neškolený tenor si však hlas poškodil a tak přešel do čihohry. Jako dítě ministroval a zpíval v kostele Nanebevzetí Panny Marie na Velkém náměstí v Hradci Králové. V letech 19541985 byl v hereckém angažmá v Městských divadlech pražských [1].

Celý život hrál optimisticky naladěné, bodré a příjemné české muže z lidu, rozverné chlapíky do každé životní nepohody. Za svůj dlouhý herecký život hrál v téměř sedmdesáti českých filmech, ve dvou stovkách televizních pořadů jakož i v mnoha desítkách divadelních her. Mezi nezapomenutelné role patří například jeho vysloužilý voják Martin Kabát z filmu Hrátky s čertem, nebo pozoruhodný výkon ve filmu Florenc 13.30, či role, kdy vystupoval coby amatérský dirigent Honza ve filmu Hudba z Marsu. Spolu s půvabnou kolegyní Irenou Kačírkovou natočil pod režijním vedením Ladislava Rychmana patrně na světě vůbec první filmovou písničku, (což byla obdoba dnešních videoklipů), s názvem Dáme si do bytu.

Je pochován na hřbitově v Hradci KrálovéPouchově.

Byla po něm pojmenována ulice v Hradci Králové.

Citát[editovat | editovat zdroj]

Pepíka Beka musel milovat každý. Pepík byl charakterní člověk a rád pomohl lidem, když to bylo možné. On měl pořád dobrou náladu a vlastní popularity mnohdy využil ve prospěch druhých. Pepík byl se všemi kamarád a nikdy nikoho nepodrazil. Ve filmech hrál sice kladné hrdiny, ale dalo se mu věřit, protože to byl čistý člověk. Zatímco jiní je hráli, ale věřit se jim nedalo.
— Květa Fialová[2]

Divadelní role, výběr[editovat | editovat zdroj]

Filmografie, výběr[editovat | editovat zdroj]

Film[editovat | editovat zdroj]

Televize[editovat | editovat zdroj]

Rozhlasové role[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 191, ISBN 80-7243-121-8
  2. Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 135, ISBN 80-7243-121-8
  3. Miguel de Cervantes y Saavedra: Lišák Pedro na stránkách Českého rozhlasu

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BEK, Josef. Každý den radost / Josef Bek, Petr Hořec. Praha : Baronet, 1994. 292 s. ISBN 80-85621-99-1 (2. vydání Praha : XYZ, 2007. 345 s. ISBN 978-80-87021-74-3).
  • BEK, Josef. Toulavý den / Josef Bek, Petr Hořec. Hradec Králové : Kruh, 1988. 164 s.
  • BENEŠ, Svatopluk. Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 95, 111, 113, 116–120, 153, 156
  • ČERNÝ, František. Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci. Praha : Mladá fronta, 1978, str. 256
  • ČERNÝ, Jindřich. Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 233, 290, 301–2, 378, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 263, 265, 304, 311.
  • FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 51–53.
  • Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. I., A–M / Milan Churaň a kol.. 2. vyd. Praha : Libri, 1998. 467 s. ISBN 80-85983-44-3. S. 34.  
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 40.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 70.  
  • Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 14, 15, 21–3, 35, 59, 70, 72, 80, 83, 89, 95, 97–8, 113, 125, 131–2, 135, 156, 168, 177, 183, 185, 188, 191, ISBN 80-7243-121-8
  • Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 244, 259, 267, 271, 274–5, 281, 283, 288, 298, 301, 307–8, 315–6, 332, 334, 339, 348, 360, ISBN 80-85625-19-9
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 3. sešit : Bas–Bend. Praha : Libri, 2005. 264–375 s. ISBN 80-7277-287-2. S. 346.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]