Nikos Kazantzakis

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Nikos Kazantzakis
Nikos Kazantzakis, busta v Heraklionu
Nikos Kazantzakis, busta v Heraklionu
Rodné jméno Νίκος Καζαντζάκης
Narození 18. února 1883
Iraklio
Úmrtí 26. října 1957 (ve věku 74 let)
Freiburg im Breisgau
Povolání scenárista, novinář, básník, překladatel, romanopisec, filosof, dramatik a spisovatel
Národnost Řekové
Alma mater Athénská universita
Témata spisovatel
Ocenění Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ12879352 (1956)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nikos Kazantzakis, (řecky: Νίκος Καζαντζάκης, 18. února 1883, Heraklion26. října 1957, Freiburg im Breisgau), byl řecký spisovatel, básník, dramatik a myslitel. Jeho blízkým přítelem byl řecký básník Angelos Sikelianos.

Život[editovat | editovat zdroj]

Hrob N. Kazantzakise v Heraklionu

Narodil se v Heraklionu na Krétě, která tehdy patřila Turecku. Roku 1902 se přestěhoval do Athén, kde studoval práva, od roku 1907 studoval filosofii v Paříži. V letech 1922 - 1923 žil v Berlíně, v průběhu dalších let byl několikrát delší dobu v SSSR. Roku 1929 se přestěhoval do Československa. Od 10. května 1929 do 9. dubna 1930 žil v osadě Myslivny u Božího Daru v domě Filipa Krause, kde měl pronajaté dvě místnosti. Podruhé přijel na stejné místo koncem června 1931 a zůstal až do 31. května 1932. Nalezl zde klid na práci a samotu. Navštěvoval i nedaleký Boží Dar nebo Wiesenthal. Dnes dům, ve kterém Nikos Kazantzakis přebýval, nestojí, ale na Tržním náměstí v Božím Daru je památník Nikose Kazantzakise. Některé předměty spojené s jeho pobytem uchovává Muzeum Boží Dar. Od roku 1948 žil trvale v Antibes ve Francii.

Po jeho smrti bylo jeho tělo převezeno do Atén a pak do Heraklionu, kde byl pohřben. Jeho hrob se nachází na opevnění Heraklionu na nejjižnější baště - baště Martinego. Na náhrobku je epitaf: V nic nedoufám. Ničeho se nebojím. Jsem svobodný.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jeho tvorba je prodchnuta mystickou zkušeností, kde se sbližují rozporné nároky těla a ducha, vědy a náboženství, církve a komunistických myšlenek. Jeho tvorba byla ovlivněna například myšlenkami Bergsona, Nietzscheho nebo buddhismem.

Významná byla jeho překladatelská činnost, přeložil díla Homéra, Danta, F. Nietzscheho, J. W. Goetha, W. Shakespeara.

Román „Poslední pokušení" (Ο τελευταίος πειρασμός, švédské vydání 1952[1], v Řecku 1955) zařadila katolická církev v roce 1954 na Index zakázaných knih.[2] Román vyšel v českém překladu r. 1987 a r. 2011 (ISBN 978-80-7388-598-4).

Literatura s autobiografickými prvky
  • Kapitán Michalis - 1946, hlavní postava byla inspirovaná autorovým otcem
  • Hlášení El Grecovi - vlastní životopis, spíše životní zpověď
Cestopisy
  • Co jsem viděl v Rusku
  • Moskva volala
Drama
  • Odysseus
  • Julianos Apostata
  • Promitheas - trilogie

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Slovník spisovatelů - Řecko: antická, byzantská a novořecká literatura. 1. vyd. Praha: Odeon, 1975. 668 s. [Viz str. 351.]
  2. KOLOUCHOVÁ Jitka. Životní filozofie Nikose Kazantzakise v románech s kristovskou tematikou. Bakalářská diplomová práce na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Brno 2013. 44 s. [Viz str. 6.]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]