Marie Rosůlková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Marie Rosůlková
Marie Rosůlková
Marie Rosůlková
Narození 17. prosince 1901
Plzeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 15. května 1993 (ve věku 91 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbení Vyšehradský hřbitov
Příbuzní Jan Rosůlek (bratr)
Podpis
Marie Rosůlková – podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marie Rosůlková (17. prosince 1901 Plzeň[1] – 15. května 1993 Praha) byla česká herečka. V divadle hrála od svých 19 do 91 let.

Životopis a umělecká kariéra[editovat | editovat zdroj]

Pocházela ze živnostenské rodiny, její otec byl švec. Jako bankovní úřednice se soukromě školila u Marie Laudové-Hořicové.

Od roku 1921 hrála divadlo profesionálně v Plzni, Českých Budějovicích a v brněnském Zemském divadle (1931–1933).[2] Od počátku hrála spíše role paniček a zkušených žen než mladých naivek (Frank Wedekind: Lulu, České Budějovice, 1924, role a roličky ve hrách Přednosta stanice, U snědeného krámu a mnoha dalších).

Krátce se objevila v souboru Divadla Vlasty Buriana[3] a v letech 1934–1949 působila v Divadle na Vinohradech[4][5], od roku 1950 do roku 1982 stála na prknech Městských divadel pražských [6]. Dostávala zde spíše charakterní role, jež tu a tam obohacovala svým sklonem k laskavé parodii (španělská královna Marie Luisa, Frank Tetauer: Don Manuel a Marie Luisa).

V roce 1960 vytvořila postavu italské matrony Filumeny Marturano ve stejnojmenné komedii Eduarda De Filipa. Ve stáří se dočkala i v divadle své vskutku životní role v postavě výstřední, především však laskavé a moudré tulačky Maude, hlavní postavy divácky úspěšné komedie Harold a Maude (1976).

První filmové role získala již koncem 30. let, ale největší popularitu jí přinesly až v 70. letech komediální role babiček a excentrických starších žen. V takovýchto rolích se uplatnila i v televizi. Nejznámější je její role babičky, autorky detektivek v seriálu Taková normální rodinka.

Dne 25. února 1948 podepsala výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok podporující komunistický převrat.[7] V roce 1966 byla jmenována zasloužilou umělkyní.

Je pohřbena na Vyšehradském hřbitově ve zvláštním oddělení určeném pro jeptišky (východní strana u vchodu).

Citát[editovat | editovat zdroj]

„ Když jsem nastoupil do angažmá v Městském divadle na Vinohradech, přijaly mne vlídně dvě herečky, od nichž jsem se vlastně nikdy neodloučil. Byly to Marie Rosůlková a Eva Svobodová… Marie Rosůlková – Mařenka nebo Meryčka, jak ji nazýváme, hrávala sice ženy, o jejichž přízeň muži bojovali, ale ve skutečnosti zůstala po celý život naivkou. Jako by kdysi (říká, že poslední narozeniny měla, když ji bylo třicet devět let) zastavila ručičky na hodinách. Jakmile slyším třeba jen z dálky její švitoření, vrací mne zpátky do doby, kdy jsem ji poznal. Protože ji nikdy nic nevyvedlo z míry, klouzala po laškovných vlnách života s úsměvem na rtech. “
— Svatopluk Beneš [8]

Divadelní role, výběr[editovat | editovat zdroj]

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Televize[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ Český film : herci a herečky II, s. 603.
  3. ↑ František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 164
  4. ↑ Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 193, ISBN 978-80-239-9604-3
  5. ↑ V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 180
  6. ↑ Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 192, ISBN 80-7243-121-8
  7. ↑ VEBER, Václav. Osudové únorové dny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 426 s. ISBN 978-80-7106-941-6. S. 327. 
  8. ↑ Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 148–9

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 37, 90, 148–150
  • Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1930–1945, Orbis, Praha, 1966, str. 205, foto 557
  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, Praha, 1978, str. 164, 176
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 140, 214, 260, 284, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Česká divadla: encyklopedie divadelních souborů. Praha: Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 76, 113, 115, 151, 172, 241, 262, 266, 520.
  • Miloš Fikejz. Český film: herci a herečky. II. díl: L–Ř. 2. vyd. Praha: Libri, 2010. 656 s. ISBN 978-80-7277-471-5. S. 602–606.
  • Petr Hořec: Herecká ohlédnutí, Západočeské nakladatelství, Plzeň, 1977, str. 174–182
  • Bedřich Jahn: Pět let ředitelem Městských divadel pražských, Melantrich, Praha, 1940, str. 9, 27, 31, 33, 35
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 173, 369
  • Kruh solistů MDP: Ročenka k jubileu Městských divadel pražských 1907–1937, Kruh solistů Městských divadel pražských, knihtiskárna Politika, Praha, 1938, str. 74
  • V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 180
  • Luboš Nečas: Marie Rosůlková osobně. Praha: XYZ, 2011. 221 s. ISBN 978-80-7388-604-2.
  • Postavy brněnského jeviště: umělci Národního, Zemského a Státního divadla v Brně. Díl I, 1884–1984 / uspoř. a red. Eugenie Dufková, Bořivoj Srba. Brno : Státní divadlo, 1984. 840 s. S. 749–751.
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 45, 48, 62, 72–3, 76, 78, 193, ISBN 978-80-239-9604-3
  • Vladimír Šlik: Divadlo a jeho tvůrci, nakl. A. Varhaníková, Praha, 1941, str. 49, 180
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století: III. díl: Q–Ž. Praha; Litomyšl: Paseka; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 53. 
  • Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju... Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 97, ISBN 80-85837-35-8
  • Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 171, 173, 177, 183–4, 186, 288, ISBN 80-207-0485-X
  • Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 8, 10, 11, 16, 23, 36–7, 51, 60, 66, 77, 86, 135, 140, 150, 157, 183, 192, ISBN 80-7243-121-8
  • Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 227, 235, 241, 243–4, 256, 264, 287, 299, 314, ISBN 80-85625-19-9
  • Běla Veselá: Žena v českém umění dramatickém, vyd. Topičova edice, Praha, 1940, str. 177

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Autoritní data: AUT: jn20000402137 | GND: 119299194 | ISNI: 0000 0000 5537 7594 | LCCN: n93022913 | VIAF: 30343721 | WorldcatID: lccn-n93022913
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Marie_Rosůlková&oldid=19229923“