Jan Rosůlek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jan Rosůlek
Narození 4. dubna 1900
Plzeň
Úmrtí 27. listopadu 1990 (ve věku 90 let)
Praha
Místo pohřbení Vyšehradský hřbitov
Příbuzní Marie Rosůlková
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jan Rosůlek, Ing., O. Piar. Schol. (4. dubna 1900 Plzeň[1]27. listopadu 1990[2] Praha) byl český architekt a římskokatolický kněz, člen piaristického řádu.

Život[editovat | editovat zdroj]

V letech 1918-1924 vystudoval stavitelství na Českém vysokém učení technickém v Praze u profesora Antonína Engela.[3] Druhou státní zkoušku z pozemního stavitelství a architektury složil v roce 1925.[4] Po absolvování školy pracoval u stavitele Severina Ondřeje v Praze a u Aloise Špalka v Plzni. Od roku 1926 byl členem Devětsilu. Mimo jiné projektoval kožní pavilon nemocnice Na Bulovce v Praze.[5]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

V roce 1927 se oženil, manželům se narodila dcera. V roce 1941 bylo manželství rozloučeno.

Jeho sestrou byla česká herečka Marie Rosůlková.

Knežství[editovat | editovat zdroj]

V roce 1945 vstoupil do piaristického kláštera v Mikulově[6]. Nižší kněžské svěcení obdržel v roce 1947. Poté, co dostal souhlas od Kongregace ritů v Římě, složil řádové sliby dne 29. října 1950. Studoval bohosloví nejprve v Bratislavě, poslední ročník pak na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze. Studia zakončil v roce 1951. Dne 10. března 1951 sloužil svou primici v kostele svatých Petra a Pavla na Vyšehradě. Od roku 1951 do roku 1961 působil neformálně jako kaplan v Nuslích. Dne 2. února 1961 mu byl bez udání důvodů odňat státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti. Sloužit mše mohl tedy následně pouze soukromě, což činil v kostele Bolestné Panny Marie při klášteře a nemocnici svaté Alžběty Na Slupi.[4]

V květnu 1968 mu byl souhlas k výkonu duchovenské činnosti navrácen. Působil jako výpomocký duchovní v kostele sv. Michaela archanděla v Praze-Podolí.[4][7] Od roku 1980 pak převzal správu farnosti a vykonával ji až do své smrti v roce 1990.[4]

V roce 1970 byljmenován arcibiskupským notářem.[4]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Projekt dermatologicko-venerologického pavilonu, Praha-Bulovka, 1936

Projekty[editovat | editovat zdroj]

  • 1924 Sokolovna v Plzni
  • 1925 Národní dům v Banské Bystrici
  • 1931 Pavilon prosektury v areálu Nemocnice na Bulovce (spolu s V. Jedličkou a F. X. Nevolem)[6]

Realizace[editovat | editovat zdroj]

  • 1925–1927 Nájemní dům, Zikova čp. 522/XIX., Praha – Dejvice[8]
  • 1925–1928 Nájemní dům, Radlická čp. 2485/XIII., Praha – Smíchov[8]
  • 1927 Nájemní domy, Žateckých čp. 761 – 763/XIV., Praha – Nusle[9]
  • 1927–1928 Nájemní dům, Plzeňská čp. 441/XVII., Praha – Košíře[10]
  • 1927–1929 Vlastní vila, Na viničních horách čp. 773/XIX., Praha – Dejvice[11]
  • 1929–1930 Nájemní dům, Křišťanova čp. 1678/XI., Praha – Žižkov[12]
  • 1930–1931 Blok obytných domů Městské pojišťovny v Dejvicích (spolu s Evženem Linhartem)
  • 1935–1936 Dermatovenerologický pavilon Nemocnice na Bulovce, Praha – Libeň[3][2][13][14][15]

Jeho stavby byly zveřejněny v časopisu Stavitel a Stavba.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. a b VLČEK, Pavel. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Vyd. 1. vyd. Praha: Academia 761 pages s. Dostupné online. ISBN 8020009698, ISBN 9788020009692. OCLC 56664558 S. 560. 
  3. a b ROSŮLEK Jan. www.arch-pavouk.cz [online]. [cit. 2018-10-22]. Dostupné online. (česky) 
  4. a b c d e Archiv Arcibiskupství pražského - personálie kněží
  5. Zdeněk Lukeš. Vzpomínka na Jana Rosůlka. Neviditelný pes [online]. 2009-8-25 [cit. 2012-9-18]. Dostupné online. 
  6. a b Slovník českých a slovenských výtvarných umělců / 13 1950-2004 : Ro - Se.. Vyd. 1. vyd. Ostrava: Výtvarné Centrum Chagall 365 Seiten s. Dostupné online. ISBN 8086171191, ISBN 9788086171197. OCLC 163119027 S. 58-59. 
  7. KORONTHÁLY, Vladimír. Almanach duchovních Arcidiecéze pražské ve 20. století a lexikon farností Arcidiecéze pražské 1948-2010.. Redakce Marie Kolářová. Svazek Díl II., M-Ž. Praha: Arcibiskupství pražské, 2013. 586 s. Kapitola Rosůlek, Jan, s. 240. 
  8. a b ŠVÁCHA, Rostislav. Od moderny k funkcionalismu : Proměny pražské architektury první poloviny dvacátého století. Ilustrace Jan Malý. 2. vyd. Praha: Victoria Publishing, 1995. 590 s. ISBN 80-85605-84-8. S. 236, 530, 544. 
  9. ŠVÁCHA, 1994, str. 544
  10. ŠVÁCHA, 1994, str. 527
  11. ŠVÁCHA, 1994, str. 298
  12. ŠVÁCHA, 1994, str. 514
  13. KOHOUT, Michal; TEMPL, Stephan; ŠLAPETA, Vladimír. Dermatovenerologický pavilon. In: Praha : Architektura XX. století. Praha: Zlatý řez, 1998. ISBN 80-901562-3-1. S. 148.
  14. ŠVÁCHA, 1994, str. 435
  15. ŠLAPETA, Vladimír. Praha 1900-1978. 1. vyd. Praha: Nátodní technické muzeum, 1978. 96 s. S. 51. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KORONTHÁLY, Vladimír. Almanach duchovních Arcidiecéze pražské ve 20. století a lexikon farností Arcidiecéze pražské 1948-2010.. Redakce Marie Kolářová. Svazek Díl II., M-Ž. Praha: Arcibiskupství pražské, 2013. 586 s. Kapitola Rosůlek, Jan, s. 240. 
  • ŠVÁCHA, Rostislav. Od moderny k funkcionalismu : Proměny pražské architektury první poloviny dvacátého století. Ilustrace Jan Malý. 2. vyd. Praha: Victoria Publishing, 1995. 590 s. ISBN 80-85605-84-8. 
  • VLČEK, Pavel. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. 1. vyd. Praha: Academia, 2004. 761 s. Dostupné online. ISBN 8020009698, ISBN 9788020009692. OCLC 56664558 S. 560. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • ROSŮLEK Jan. www.arch-pavouk.cz [online]. [cit. 2018-10-22]. Dostupné online. (česky)