Divadlo Vlasty Buriana

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Divadlo Vlasty Buriana
Chybí zde svobodný obrázek
Stát Československá republika
Protektorát Čechy a Morava
Místo Praha
Typ divadla profesionální divadlo
Zaměření komedie, frašky, dramata
Vznik 1925
Zánik 1945
Budova
Uzavření 1944
Osobnosti
Ředitel Vlasta Burian
Dramaturg Julius Lébl
Emil Artur Longen
a další
Režiséri Vlasta Burian
Čeněk Šlégl
Jaroslav Marvan
Jan Sviták
Emil Artur Longen
Julius Lébl
a další
Významní herci Vlasta Burian
Jaroslav Marvan
Čeněk Šlégl
Eman Fiala
Ladislav Hemmer
Rudolf Hrušínský
Ferdinand Jarkovský
Emil Artur Longen
Václav Menger
Stanislav Neumann
Karel Noll
Gustav Nezval
Karel Němec
Theodor Pištěk
Jindřich Plachta
Josef Rovenský
Václav Trégl
Karel Postranecký
Jan Richter
Marie Blažková
Helena Bušová
Věra Ferbasová
Hana Vítová
Marie Grossová
Mariana Hellerová
Marie Rosůlková
Meda Valentová
Milada Smolíková
Jarmila Švabíková
Blanka Waleská
Ella Nollová
Lída Baarová
a další
Další informace
Adresa Divadélko Adrie (19251928)
Švandovo divadlo na Smíchově (19281930)
Palác Báňské a hutní společnosti, Lazarská ulice (19301945)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Divadlo Vlasty Buriana bylo jedno z nejúspěšněších divadel v meziválečném období v Československu. V roce 1925 je založil komik Vlasta Burian, který divadlo řídil až do 1. září 1944, kdy byla divadla zavřena nacisty.

Historie divadla[editovat | editovat zdroj]

Divadlo založil v roce 1925 založil komik Vlasta Burian, který je řídil až do 1. září 1944, kdy byla divadla zavřena nacisty.

Divadlo působilo nejdříve (19251928) v sále hotelu Adria v Praze na Václavském náměstí 784/26. Dramaturgicky i inscenačně navázalo na divadlo Rokoko, kde byl V. Burian ředitelem od 1. ledna 1923 [1]. Zahájilo svoji činnost dne 1. září 1925 večerem drobných frašek.

V létě 1928 se divadlo přestěhovalo do smíchovského Švandova divadla a v prosinci roku 1930 do nového paláce Báňské a hutní společnosti v Lazarské ulici 7 (později zde sídlilo Divadlo Komedie).

Poslední nastudovanou inscenací před uzavřením divadel byla v sezóně 1943/1944 Když kocour není doma, která měla přes 350 repríz. [2] Posledním představením pak byla dne 2. července 1944 hra Ducháček to zařídí. [3]Sezonu 1944/1945 již divadlo nezahájilo.

Vlasta Burian byl zatčen 24. května 1945 pro údajnou kolaboraci s Němci; v tentýž den bylo jeho divadlo obsazeno závodní stráží a přejmenováno na Divadlo kolektivní tvorby. Uměleckým šéfem se stal Zdeněk Podlipný. [4] Divadlo kolektivní tvorby pak zaniklo na konci sezony 1945/1946. [5]

Soubor divadla[editovat | editovat zdroj]

V divadle pracovalo mnoho známých a zkušených herců, například: Jaroslav Marvan, Čeněk Šlégl, Karel Postranecký, Helena Bušová, Věra Ferbasová, Xena Longenová, Ella Nollová, Marie Rosůlková, Milada Smolíková, Jindřich Plachta, Theodor Pištěk [6], Eman Fiala (působil nejen jako herec ale i skladatel a kapelník) [7], Karel Noll nebo Václav Trégl. Jako herec zde působil také Martin Frič. [8]

Příležitostně zde vystupovaly např. Lída Baarová, Jarmila Švabíková, Andula Sedláčková, Meda Valentová a Blanka Waleská. [9]

Repertoár, výběr[editovat | editovat zdroj]

  • 1925 E. E. Kisch: Pasák holek
  • 1925 E. A. Longen: Konopišťské růže
  • 1925 E. A. Longen: Kasta pro sebe
  • 1925 Luigi Pirandello: Člověk, zvíře, ctnost
  • 1926 Ignát Hermann, R. Pohorská: U snědeného krámu
  • 1926 E. A. Longen: Už mou milou
  • 1926 E. A. Longen: Za pět minut dvanáct
  • 1926 F. F. Šamberk: Blázinec v prvním poschodí
  • 1926 T. Brandon: Charleyova teta
  • 1926 G. Raupach: Mlynář a jeho dítě
  • 1927 E. A. Longen: Osudy trůnu Habsburského
  • 1927 W. S. Maugham: Viktorie
  • 1927 E. A. Longen: Stavědlo SZ
  • 1928 E. A. Longen: Princ Schanzenberg u pumpy
  • 1928 Josef Štolba: Mořská panna
  • 1928 Arnold Bach: To neznáte Hadimršku (režie Jan Sviták)
  • 1929 E. A. Longen: C. a k. polní maršálek
  • 1929 E. A. Longen: Už mě vezou
  • 1930 F. Arnold, A. Bach: Hulla di Bulla
  • 1931 I. Špelec: Jeho poslední čundr
  • 1931 E. A. Longen: Hajný v lese usnul
  • 1932 F. Arnold: Veřejné pohoršení
  • 1932 V. K. Klicpera: Hadrián z Římsů (režie E. A. Longen)
  • 1933 André Mouézy-Éon, Nicolas Nancey : Přednosta stanice (režie Julius Lébl)
  • 1933 V. Lichtenberg: Komu bůh dá úřad
  • 1934 Pavel Schurek: Ulice zpívá (režie Julius Lébl)
  • 1935 M. Kareš: Ryba a host třetí den
  • 1936 Jiří Verner: U pokladny stál (režie Julius Lébl)
  • 1937 D. R. Zoubek: Případ revizora Kožulína
  • 1938 Emil Synek: Navoněná primadona (režie Julius Lébl)
  • 1939 B. Nušič: Za peníze všechno
  • 1939 E. A. Longen: Děkuji, bylo to krásné
  • 1940 F. F. Šamberk: Palackého třída 27
  • 1940 Jindřich Hořejší, Julius Lébl: Provdám svou ženu
  • 1941 F. F. Šamberk: Jedenácté přikázání
  • 1942 Anton Hamik: Prodaný dědeček (režie Julius Lébl)
  • 1943 R. Neuner: Když kocour není doma (podle E. Kästnera: Tři muži ve sněhu)

Některé Burianovy filmy byly natočeny na náměty divadelních her, které se v tomto divadle hrály. Ve filmech účinkoval takřka celý Burianův divadelní soubor. Úspěch Divadla Vlasty Buriana je porovnatelný s Osvobozeným divadlem Voskovce a Wericha.

Citát[editovat | editovat zdroj]

Divadlo Vlasty Buriana bylo spolu s Osvobozeným divadlem nejoblíbenějším a nejpopulárnějším pražským veseloherním divadlem. Už jsem řekl, že se Divadlo Vlasty Buriana obešlo bez jakýchkoliv subvencí a stejně tomu bylo i s Osvobozeným divadlem. Vyprodaná hlediště plnila pokladny, ale přece jen tu byl jeden velmi markantní rozdíl, třebaže Burian stejně jako Voskovec s Werichem poznamenali nenapodobitelným a neopakovatelným kumštem činnost svých divadel. Rozdíl spočíval v tom, že jsme si u nás dělali legraci z drobných lidských hloupostí, zatímco Voskovec a Werich si dali laťku daleko výše.
— Jaroslav Marvan[10]

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Významní režiséři divadla[editovat | editovat zdroj]

Významní dramaturgové[editovat | editovat zdroj]

Významní autoři her[editovat | editovat zdroj]

  • Vlasta Burian
  • Emil Artur Longen
  • Edvard Bach
  • F. R. Arnold

Výtvarníci scény[editovat | editovat zdroj]

  • Vojtěch Tittelbach
  • Josef Lada
  • Emil Artur Longen
  • A. V. Hrstka

Další osobnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Antonín Král, tajemník divadla
  • Josef Roja, hospodářský správce
  • Julius Lébl, inspiciant
  • Eman Fiala, autor hudby a dirigent
  • Dalibor Pták, dirigent

Časopisy vydávané divadlem[editovat | editovat zdroj]

Divadlo Vlasty Buriana vydávalo během svého působení vlastní časopisy, jejich autory byli zejména novináři Karel Konrád a Karel Kučera (pouze v sezóně 1931/1932) [11].

  • 1931/1932 Burianovo jeviště
  • 1932/1933 Program Divadla Vlasty Buriana
  • 1933/1934 Ozvěny Vlasty Buriana
  • 1934–1936 Přestávka Burianova divadla
  • 1936–1941 Přestávka Divadla Vlasty Buriana
  • Divadlo Vlasty Buriana

Související články[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 151, ISBN 80-7008-107-4
  2. Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 153, ISBN 80-7008-107-4
  3. Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 83, ISBN 80-207-0485-X
  4. Vladimír Just: Divadlo v totalitním systému, Academia, Praha, 2010, str. 153, ISBN 978-80-200-1720-8
  5. Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 96, ISBN 80-7008-107-4
  6. Antonín Král, Petr Král: Vlasta Burian , Orbis, Praha, 1969, str. 51
  7. Petr Hořec: Jaroslav Marvan. Nejen o sobě, Melantrich, Praha, 1991, str. 83
  8. Petr Hořec: Jaroslav Marvan. Nejen o sobě, Melantrich, Praha, 1991, str. 73
  9. Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 151, ISBN 80-7008-107-4
  10. Jaroslav Marvan: Nejen o sobě, Melantrich, Praha, 1991, str. 120
  11. Vladimír Just: Věc: Vlasta Burian (I.), vyd. ROZMLUVY, Praha, 1990, str. 14, ISBN 80-85336-04-9

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Působení divadla DVB a jeho následovníků.
Předchůdce:
19251945
Divadlo Vlasty Buriana
Nástupce:
Divadlo kolektivní tvorby