Libuše Geprtová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Libuše Geprtová
Rodné jméno Libuše Geprtová
Narození 21. prosince 1941
Protektorát Čechy a Morava Kolín
Úmrtí 18. listopadu 2005 (ve věku 63 let)
Československo Praha
Aktivní roky 1960–2005
Sídlo Praha
Významné role Viktorka v Babičce
Polana v Hordubalovi (1979)
Anežka ze Schauenburka v Královském gambitu (1974)
Frosina v Lakomcovi (1978)
Lída v seriálu Plechová kavalerie (1979)
mamienka v Pasáčkovi z doliny (1983)
vdova Morousová v Četnických humoreskách (díl Vdavky za všechny prachy, 1997)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Libuše Geprtová (21. prosince 1941 Kolín18. listopadu 2005 Praha) byla česká herečka a pozoruhodná osobnost českého filmu, televize, rozhlasu a divadla. Ztvárnila celou řadu divadelních a filmových rolí. Její nejslavnější rolí se stala postava Viktorky v televizní verzi Babičky, kterou režíroval Antonín Moskalyk.[1]

Životopis a herecká kariéra[editovat | editovat zdroj]

Libuše Geprtová se narodila jako druhé z dvojčat, její bratr brzy emigroval a starší sestra předčasně zemřela. Vyrůstala v intelektuálně založené a vážené měšťanské rodině, kterou však poznamenala úmrtí způsobená rakovinou. Tento smutný osud se nevyhnul ani jí samotné.[2] Vystudovala učitelský ústav a několik let učila na základních školách, nedříve ve Zlonicích u Slaného, a potom v Hořcích. Již ve 20 letech byla obsazena do první filmové role, špionážního dramatu Kohout plaší smrt a téhož roku 1961 také do detektivky Kde alibi nestačí.

Teprve po skončení zaměstnání se herecké kariéře věnovala zcela.
Dva roky byla členkou Divadla V. Nezvala v Karlových Varech, kde vynikla zejména jako Manon Lescaut. Další sezonu působila v Těšínském divadle v Českém Těšíně. Poté následovala řada menších filmových rolí, mimo jiné Kateřina v Dámě na kolejích (1966).[2] Několik let pak hrála v brněnské činohře, kde vytvořila řadu nezapomenutelných rolí. Před studiem herectví na DAMU dala přednost praxi.
V roce 1971 dostala velkou nabídku z Barrandova. Režisér Antonín Moskalyk v novém zpracování Babičky od Boženy Němcové svěřil Libuši Geprtové roli bláznivé Viktorky.
V roce 1971 se jí narodil syn Svatopluk, jehož otcem je Vítězslav Jandák. Její starší sestra byla v té době již těžce nemocná a své chorobě nakonec podlehla. Možná i proto se herečka rozhodla, že zůstane svobodnou matkou.
V roce 1973 přijala angažmá v Divadle Na zábradlí a strávila zde přes 30 plodných let. Řada úspěšných inscenací, v nichž hrála, je spjata se jménem režiséra Evalda Schorma. Po odchodu z divadla pracovala pro Český rozhlas. Uváděla zde svůj pořad rozhovorů se zajímavými hosty nazvaný Co máš v rozhlase rád aneb Splněná přání.[1]
V roce 2004Karel Heřmánek z Divadla Bez zábradlí nabídl roli paní Stoneové v legendárním muzikálu Cikáni jdou do nebe. V této roli hrála až do jara roku 2005.[3]
To již byla velmi těžce nemocná. Nehodlala se však vzdát. V létě 2005 podstoupila operaci hlavy a věřila, že nemoc překoná.[2] Svůj boj se zákeřným onemocněním však prohrála a 18. listopadu 2005 zemřela.

Česká televize věnovala v roce 2007 Libuši Geprtové vzpomínkový dokument Tiché kroky v cyklu Příběhy slavných.

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

  1. Kohout plaší smrt (1961)
  2. Kde alibi nestačí (1961)
  3. Úplně vyřízený chlap (1965)
  4. Dáma na kolejích (1966)
  5. Babička I a II (1971) (mluví Eva Hudečková)
  6. Lidé z metra (1974)
  7. V každém pokoji žena (1974)
  8. Zbraně pro Prahu (1974)
  9. Hordubal (1979)
  10. Kam nikdo nesmí (1979)
  11. Smrt stopařek (1979)
  12. Něco je ve vzduchu (1980)
  13. Ten svetr si nesvlíkej (1980)
  14. Ta chvíle, ten okamžik (1981)
  15. Pasáček z doliny (1983)
  16. Putování Jana Amose (1983)
  17. Záchvěv strachu (1983)
  18. Komediant (1984)
  19. Láska s vůní pryskyřice (1984)
  20. Oldřich a Božena (1984)
  21. Operace mé dcery (1985)
  22. Houpačka (1990)
  23. A tou nocí nevidím ani jedinou hvězdu (2004)

Televizní filmy[editovat | editovat zdroj]

  1. Traktér u královny Pedauky (1967)
  2. Zloděj (1971)
  3. Jak to bylo v Únoru (1972)
  4. Venca (1972)
  5. Královský gambit (1974)
  6. 30 případů majora Zemana (TV seriál, 1974)
  7. Televize v Bublicích aneb Bublice v televizi (1974)
  8. Splynutí duší (1976)
  9. Lakomec (1978)
  10. Plechová kavalérie (TV seriál, 1979)
  11. Poslední koncert (1979)
  12. Anna proletářka (1980)
  13. Bratři Karamazovi (TV přenos div. představení, 1981)
  14. Kamenný orchestr (1981)
  15. Poručík Petr (TV seriál, 1981)
  16. V zámku a podzámčí (1981)
  17. Dlouhá bílá stopa (TV seriál, 1982)
  18. Perníkový dědek (1983)
  19. Zločin v obrazárně (1983)
  20. Cawdor a Fera (1985)
  21. Chán Sulejmán a víla Fatmé (1985)
  22. O mrtvých jen dobře (1985)
  23. Slavné historky zbojnické (TV seriál, 1985)
  24. Synové a dcery Jakuba skláře (TV seriál, 1985)
  25. Bratr a sestra (1986)
  26. Poslední leč Alfonse Karáska (1987)
  27. Už od ráje (1971)
  28. Dobrodružství kriminalistiky (TV seriál, 1989)
  29. Heřmánci (TV seriál, 1990)
  30. Heřmánková víla (1990)
  31. Zvonokosy (1990)
  32. Honorární konzul (1991)
  33. O třech stříbrných hřebenech (1991)
  34. Pofoukej mi jahody (1991)
  35. Jaké vlasy má Zlatovláska (1992)
  36. O princi, který měl o kolečko víc (1992)
  37. Česká muzika (1993)
  38. Laskavý divák promine (TV seriál, 1994)
  39. Četnické humoresky (TV seriál, 1997)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b www.nekrolog.cz
  2. a b c Libuše Geprtová v Česko-Slovenské filmové databázi
  3. idnes

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 122, 123, 352.
  • FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 310–311.
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha : Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 223.  
  • Postavy brněnského jeviště : umělci Národního, Zemského a Státního divadla v Brně. Díl I, 1884–1984 / uspoř. a red. Eugenie Dufková, Bořivoj Srba. Brno : Státní divadlo, 1984. 840 s. S. 535–537.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]