František Táborský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o spisovateli a autorovi sci-fi. Možná hledáte: Františka Táborského, kytaristu skupiny Chinaski.
František Táborský
Frantisek Taborsky 1928.jpg
Narození 16. ledna 1858
Bystřice pod Hostýnem
Úmrtí 21. června 1940 (ve věku 82 let)
Praha
Pseudonym František Hostivít
Povolání spisovatel a autor sci-fi
Alma mater Univerzita Karlova
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Táborský (16. ledna 1858 v Bystřici pod Hostýnem[1]21. června 1940 v Praze), byl básník, spisovatel, překladatel, historik, kritik, učitel a sběratel umění. Používal pseudonym František Hostivít.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v chudé rodině obuvníka Františka Táborského a jeho ženy Rosalie, dětství prožil v domku na Kamenci. Z místní dvojtřídky odešel studovat na Slovanské gymnasium (1870–1878) v Olomouci. Dále vystudoval v Praze na Filozofické fakultě Karlovy univerzity učitelské obory čeština a němčina. Suploval na pražských středních školách, roku 1884 se stal profesorem na Vyšší dívčí škole v Praze, kde také skončil v roce 1921 svou učitelskou dráhu už jako ředitel školy (byl jím od roku 1911) odchodem do důchodu. Mimo to byl jmenován profesorem h.c. brněnské univerzity[2]. Do Kamence se rád vracíval na letní prázdniny. V Praze bydlel v učitelské době na Novém Městě ve Vodičkově ulici čp. 712/II v blízkosti školy. Roku 1898 se přestěhoval na Újezd do novostavby domu čp.602/III s výhledem na Kinského zahradu.

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

Od mládí se orientoval na literaturu a na výtvarné umění slovanských národů. Již na gymnáziu začínal poezií. Pod pseudonymem František Hostivít náležel k předním přispěvatelům almanachu moravské omladiny Zora. Patřil tehdy do okruhu tzv. Mladé Moravy,[3] zde spolupracoval hlavně s Hynkem Babičkou. Psal i prózu, různé příspěvky do časopisů. Pustil se také do překládání slovanských, především ruských autorů, vykonával také práci redaktora národopisné revue Naše Valašsko[4] a stal se spoluorganizátorem Smetanovy společnosti v Radhošti. Rád pobýval v Bulharsku. Dvakrát navštívil Rusko (1896, 1909–1910) právě kvůli získávání literárních podkladů, které ve svém psaní prózy i příspěvků do novin využíval. Stal se řádným, později dopisujícím členem Spolku ruských architektů. V Moskvě zorganizoval výstavku českého umění, materiály získal s pomocí pražského spolku Mánes. V Praze a souběžně na rodné Moravě se zapojil do činnosti Ústřední matice školské, byl členem do spolků Radhošť, Svatobor, Český bibliofil a zakládajícím členem Matice moravské. V roce 1908 se jako člen společnosti Umělecko-průmyslového musea v Praze profesor Táborský stal prvním předsedou Spolku českých bibliofilů (SČB existuje dodnes). Byl autorem monografií a statí odborné literatury. Za jeho celoživotní úsilí mu brněnská Masarykova univerzita v roce 1938 udělila čestný doktorát. Zemřel jako starý mládenec ve věku 82 let v Praze, v luxusním bytě domu čp.602/III na Újezdě[5], ale pohřben byl slavnostně v rodném městě, do hrobky svých rodičů.

Sběratel umění[editovat | editovat zdroj]

Od studentských let Táborský začal sbírat umělecké památky, především české, moravské a slovanské provenience, ale nechybí ani příklady francouzské nebo italské. Po svém penzionování sbírku ještě značně rozšiřoval. Shromáždil na 5000 předmětů, především sbíral malované miniaturní portréty, porcelán, sklo, šperk, galanterii a další příklady uměleckých řemesel. Svou sbírku odkázal Národnímu muzeu v Praze.

Literární dílo[editovat | editovat zdroj]

Poezie[editovat | editovat zdroj]

  • Básně (1884)
  • Staré komedie (1882), obraz života soudobé pražské společnosti
  • Melodie (1883)
  • Hrdinné touhy (1903)
  • Alleluja (1919), kronika Husova vítězství
  • Legenda staronová (1927), vítězný boj za vznik Československa
  • Z baladických (1933)
  • Sonáty (1933), doplněk lyrických knih
  • Poutník (1913), veršovaná autobiografická povídka vydaná knižně až roku 1943

Próza a naučná literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Našim dětem (1889)
  • Hanuš Schwaiger (1904), monografie
  • Zimní pohádky v naší veselé republice (1920)
  • Ruské umění (1921), ve své době ceněná odborná kniha
  • Bulharské umění
  • Doktor Faust (1921), faustovská legenda podle knižní předlohy od Gustava Schwaba
  • Rusava (1928), monografie valašské dědiny s kvalitními ilustracemi A. Kašpara.
  • U kamarádského stolu (1933), cyklus vzpomínek na domov, krajany a přátele
  • Puškin, pěvec svobody (1937), studie jeho díla
  • Arthur Grottger, jeho láska a dílo (1933), monografie polského malíře
  • O ruském divadle (1933)
  • Adolf Kašpar, ilustrátor, malíř a grafik (1933), monografie
  • Ivan Meštrovič (1933) monografie jihoslovanského sochaře
  • Karel Hynek Mácha po sto letech (1936)

Překlady[editovat | editovat zdroj]

  • Básně, tři svazky od ruského básníka Lermontova (1891,1895,1918)
  • Hora z rozumu, dílo autorů Puškina, Tjutčeva, Gribojedova (1932)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. ADAMOVIČ, Ivan; NEFF, Ondřej. Slovník české literární fantastiky a science fiction. Praha : R3, 1995. ISBN 80-85364-57-3. Kapitola Táborský, František, s. 222.  
  3. AUTORSKÝ KOLEKTIV. Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha : Československý spisovatel, 1982. Kapitola František Táborský, s. 289.  
  4. VAVROUŠEK, Bohumil; NOVÁK, Arne. Literární atlas československý. Díl 2. Praha : Prometheus, 1938. Kapitola František Táborský, s. 26.  
  5. Národní archiv ČR, Konskripční srchy pražských obyvatel z let 1830-1920

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]