František Táborský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o spisovateli a autorovi sci-fi. Možná hledáte: Františka Táborského, kytaristu skupiny Chinaski.
František Táborský
Narození 16. ledna 1858
Bystřice pod Hostýnem
Úmrtí 21. června 1940 (ve věku 82 let)
Praha
Pseudonym František Hostivít
Povolání spisovatel a autor sci-fi
Alma mater Univerzita Karlova
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Táborský (16. ledna 1858 v Bystřici pod Hostýnem[1]21. června 1940 v Praze), byl básník, spisovatel, překladatel, historik, kritik, učitel a sběratel umění. Používal pseudonym František Hostivít.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v chudé rodině obuvníka Františka Táborského a jeho ženy Rosalie, dětství prožil v domku na Kamenci. Z místní dvojtřídky odešel studovat na Slovanské gymnasium (1870–1878) v Olomouci. Dále vystudoval v Praze na Filozofické fakultě Karlovy univerzity učitelské obory čeština a němčina. Suploval na pražských středních školách, roku 1884 se stal profesorem na Vyšší dívčí škole v Praze, kde také skončil v roce 1921 svou učitelskou dráhu už jako ředitel školy (byl jím od roku 1911) odchodem do důchodu. Mimo to byl jmenován profesorem h.c. brněnské univerzity[2]. Do Kamence se rád vracíval na letní prázdniny. V Praze bydlel v učitelské době na Novém Městě ve Vodičkově lici čp. 712/II v blízkosti školy. Roku 1898 se přestěhoval na Újezd do novostavby domu čp.602/III s výhledem na Kinského zahradu.

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

Od mládí se orientoval na literaturu a na výtvarné umění slovanských národů. Již na gymnáziu začínal poezií. Pod pseudonymem František Hostivít náležel k předním přispěvatelům almanachu moravské omladiny Zora. Patřil tehdy do okruhu tzv. Mladé Moravy,[3] zde spolupracoval hlavně s Hynkem Babičkou. Psal i prózu, různé příspěvky do časopisů. Pustil se také do překládání slovanských, především ruských autorů, vykonával také práci redaktora národopisné revue Naše Valašsko[4] a stal se spoluorganizátorem Smetanovy společnosti v Radhošti. Rád pobýval v Bulharsku. Dvakrát navštívil Rusko (1896, 1909–1910) právě kvůli získávání literárních podkladů, které ve svém psaní prózy i příspěvků do novin využíval. Stal se řádným, později dopisujícím členem Spolku ruských architektů. V Moskvě zorganizoval výstavku českého umění, materiály získal s pomocí pražského spolku Mánes. V Praze a souběžně na rodné Moravě se zapojil do činnosti Ústřední matice školské, byl členem do spolků Radhošť, Svatobor, Český bibliofil a zakládajícím členem Matice moravské. V roce 1908 se jako člen společnosti Umělecko-průmyslového musea v Praze profesor Táborský stal prvním předsedou Spolku českých bibliofilů (SČB existuje dodnes). Byl autorem monografií a statí odborné literatury. Za jeho celoživotní úsilí mu brněnská Masarykova univerzita v roce 1938 udělila čestný doktorát. Zemřel jako starý mládenec ve věku 82 let v Praze, v luxusním bytě domu čp.602/III na Újezdě[5], ale pohřben byl slavnostně v rodném městě, do hrobky svých rodičů.

Sběratel umění[editovat | editovat zdroj]

Od studentských let Táborský začal sbírat umělecké památky, především české, moravské a slovanské provenience, ale nechybí ani příklady francouzské nebo italské. Po svém penzionování sbírku ještě značně rozšiřoval. Shromáždil na 5000 předmětů, především sbíral malované miniaturní portréty, porcelán, sklo, šperk, galanterii a další příklady uměleckých řemesel. Svou sbírku odkázal Národnímu muzeu v Praze.

Literární dílo[editovat | editovat zdroj]

Poezie[editovat | editovat zdroj]

  • Básně (1884)
  • Staré komedie (1882), obraz života soudobé pražské společnosti
  • Melodie (1883)
  • Hrdinné touhy (1903)
  • Alleluja (1919), kronika Husova vítězství
  • Legenda staronová (1927), vítězný boj za vznik Československa
  • Z baladických (1933)
  • Sonáty (1933), doplněk lyrických knih
  • Poutník (1913), veršovaná autobiografická povídka vydaná knižně až roku 1943

Próza a naučná literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Našim dětem (1889)
  • Hanuš Schwaiger (1904), monografie
  • Zimní pohádky v naší veselé republice (1920)
  • Ruské umění (1921), ve své době ceněná odborná kniha
  • Bulharské umění
  • Doktor Faust (1921), faustovská legenda podle knižní předlohy od Gustava Schwaba
  • Rusava (1928), monografie valašské dědiny s kvalitními ilustracemi A. Kašpara.
  • U kamarádského stolu (1933), cyklus vzpomínek na domov, krajany a přátele
  • Puškin, pěvec svobody (1937), studie jeho díla
  • Arthur Grottger, jeho láska a dílo (1933), monografie polského malíře
  • O ruském divadle (1933)
  • Adolf Kašpar, ilustrátor, malíř a grafik (1933), monografie
  • Ivan Meštrovič (1933) monografie jihoslovanského sochaře
  • Karel Hynek Mácha po sto letech (1936)

Překlady[editovat | editovat zdroj]

  • Básně, tři svazky od ruského básníka Lermontova (1891,1895,1918)
  • Hora z rozumu, dílo autorů Puškina, Tjutčeva, Gribojedova (1932)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. ADAMOVIČ, Ivan; NEFF, Ondřej. Slovník české literární fantastiky a science fiction. Praha : R3, 1995. ISBN 80-85364-57-3. Kapitola Táborský, František, s. 222.  
  3. AUTORSKÝ KOLEKTIV. Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha : Československý spisovatel, 1982. Kapitola František Táborský, s. 289.  
  4. VAVROUŠEK, Bohumil; NOVÁK, Arne. Literární atlas československý. Díl 2. Praha : Prometheus, 1938. Kapitola František Táborský, s. 26.  
  5. Národní archiv ČR, Konskripční srchy pražských obyvatel z let 1830-1920

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]