Alexandr Sergejevič Gribojedov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Alexandr Sergejevič Gribojedov

Alexandr Sergejevič Gribojedov, rusky Александр Сергеевич Грибоедов (15. ledna 1795, Moskva11. února 1829, Teherán, Persie) byl ruský diplomat, překladatel a dramatik období romantismu. Jeho jediným významným samostatným dílem je veršovaná komedie Hoře z rozumu (1824, Горе от ума), vyznačující se krutou, smutnou a hořkou satirou na mravně devastovanou a podlézavou společnost bez pevného vnitřního přesvědčení a postoje, která dodnes patří k nejvýznamnějším hrám světového, evropského a ruského dramatu 19. století.

Život[editovat | editovat zdroj]

Gribojedův pomník v Petrohradě

Alexandr Sergejevič Gribojedov se narodil roku 1795 v Moskvě v bohaté a urozené šlechtické rodině. Již od dětství se projevoval jako geniální dítě a získal znamenité vzdělání, které plně rozvinulo jeho rozumové vlohy. Po studiu v elitní šlechtické škole při Moskevské univerzitě v letech 18021805 vystudoval v následujících šesti letech tři fakulty (právnickou, filozofickou a přírodovědnou). Roku 1812 pak nastoupil jako dobrovolník k husarskému pluku, ale na válečných operacích proti napoleonské armádě se přímo nezúčastnil. Z této doby pochází také jeho první dramatický pokus, komedie o jednom dějství Mladí manželé (1815, Молодые супруги), která vznikla jako velmi volný překlad veselohry Rodinné tajemství (1809, Le secret du ménage) francouzského spisovatele Creuzé de Lessera (17711839).

Roku 1816 ukončil Gribojedov své působení v armádě, usadil se v Petrohradě a začal pracovat na ministerstvu zahraničních věcí. Ovládal několik evropských a orientálních jazyků (mimo jiné např. francouzštinu, angličtinu, němčinu, italštinu, řečtinu, latinu, perštinu a turečtinu), studoval přírodní vědy a matematiku, byl i nadaným hudebníkem (hrál na flétnu, klavír a varhany). Záhy se seznámil s tehdejší pokrokovou mládeží (Puškin, Odojevskij, Čaadajev, Rylejev a další), jejichž schůzí a besed se aktivně účastnil. Nejvíce se však i nadále zajímal o divadlo. S Pavlem Aleksandrovičem Kateninem (17921853) napsal komedii Student (1817, Студент), kritizující sentimentálnost a přemrštěný romantismus, s Alexandrem Alexandrovičem Šachovským (17771846) a Nikolajem Ivanovičem Chmelnickým (17891845) komedii Naše rodinka (1817, Своя семья) a s Andrejem Andrejevičem Žandrem (17891873) volně přeložili pod názvem Předstíraná nevěra (1818, Притворная неверность) komedii francouzského dramatika Nicolase Thomase Bartha (17371785) Falešné nevěrnice (1768, Les fausses infidélités).

Po roce služby na ministerstvu byl Gribojedov pro účast v souboji, který vznikl na základě zákulisních intrik, poslán do Persie jako tajemník tamějšího vyslance, kam dorazil v únoru roku 1819. Usadil se v Tabrízu, studoval perštinu a arabštinu a zároveň začal pracovat na své divadelní hře Hoře z rozumu. Odloučení od přátel v Rusku však velmi těžce nesl

Roku 1822 se Gribojedovi podařilo přesídlit do Tiflisu (dnes Tbilisi) ke generálu Jermolovovi jako jeho tajemník pro věci východní, kde získal roku 1823 delší dovolenou a vrátil se do Moskvy. Zde pod vlivem nových dojmů ze života vyšší ruské aristokratické společnosti pokračoval v literární práci. Nejprve napsal s Petrem Andrejevičen Vjazemským (17921878) veselohru Kdo je bratr a kdo sestra (1823, Кто брат, кто сестра) a v létě roku 1824 dokončil své mistrovské dílo, satirickou komedii Hoře z rozumu. Hra se stala brzy známou, v opisech se šířila po celém Rusku a především u mladší generace vyvolala neobyčejný dojem. Představitelé vyšší společnosti se však cítili dotčeni nelítostnou satirou a úspěšně bránili připuštění hry na jeviště (došlo k tomu až roku 1831, dva roky po autorově smrti).

Nina Čavčavadze, Gribojedova manželka

Z Moskvy odcestoval Gribojedov do Petrohradu, kde pobýval téměř jeden rok. Poté navštívil Kyjev a Krym, roku 1825 se vrátil do Gruzie a své dojmy pěkně vylíčil v cestovních zápiscích. Když však v prosinci roku 1825 proběhlo neúspěšné děkabristického povstání, padlo při vyšetřování i Gribojedovo jméno. Gribojedov byl na Kavkaze zatčen a eskortován do Petrohradu. Po delší vyšetřovací vazbě byl však pro nedostatek důkazů propuštěn roku 1826 na svobodu. Vrátil se na Kavkaz a během rusko-perské války v letech 18261827 vykonal jako znalec Orientu platné služby při vyjednávání o mír. Byl poslán s návrhem výhodné mírové smlouvy k carovi, který jej za jeho služby jmenoval zplnomocněným velvyslancem na perském dvoře. Před svým odjezdem četl Gribojedov v Petrohradě svým přátelům úryvky z tragédie Gruzínská noc (Грузинская ночь), z níž se ale zachovaly se jen dvě scény.

Při cestě do Persie se Gribojedov v Tiflisu v srpnu roku 1828 oženil s kněžnou Ninou Čavčavadze (18121857), dcerou známého gruzínského básníka Alexandra Gersevanoviče Čavčavadzeho. V Teheráně pak byl zfanatizovaným davem, který v něm viděl nenáviděný symbol ruské moci, 11. února roku 1829 zavražděn s celým personálem ruského velvyslanectví. Jeho tělo bylo převezeno do Tiflisu a pochováno v klášteře sv. Davida.

Gribojedov patří ke spisovatelům, jejichž všechna tvůrčí síla se projevila v jediném význačném uměleckém díle. Jeho básně i ostatní divadelní hry upadly v zapomenutí, ale jeho Hoře z rozumu je dodnes na repertoáru ruských i zahraničních divadelních scén.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Česká vydání[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Bohumil Mathesius: Shakespeare ruské komedie, doslov k vydání Svoboda, Praha 1947;
  • Ladislav Zadražil: Běda rozumu aneb soudnosti navzdory, úvod k vydání Odeon, Praha 1979;
  • šifra vs (Vsevolod Sato): heslo Gribojedov, in: Slovník spisovatelů, Sovětský svaz, svazek I (A-K), Odeon, Praha 1978, str. 428;

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]