Obuvník

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Opravář obuvi

Obuvník neboli švec je pracovní profese zabývající se obuvnictvím, tj. výrobou a opravou bot.

Etymologie[editovat | editovat zdroj]

Kromě současného obuvníka a poněkud staršího ševce se ještě v češtině používal pro opravu bot termín prtání, pro ševce tak i prťák. Od prtání postolů (starý druh obuvi) tak vychází například jméno města Postoloprty.[1]

Uplatnění profese a náplň práce[editovat | editovat zdroj]

Obuvník může buď vyrábět nebo opravovat boty. Výroba bot může být zakázková, nebo může jít o tzv. strojního obuvníka vyrábějícího boty v sériové produkci. Obuvník může mít také svojí obuvnickou dílnu pouze pro opravu poničených a ochozených bot.[2] S porovnáním například s rokem 1970 zájem o profesi obuvníka upadá.[3]

Strojní obuvník[editovat | editovat zdroj]

Strojní obuvník především obsluhuje stroje pro výrobu jednotlivých částí obuvi, lepí je k sobě, připravuje si i speciální obuvnická lepidla, šněruje napínací záložky nebo napíná svršky, přišívá, sešívá a ošívá jednotlivé části, frézuje drážky v podrážkách, vyrábí si podpatky.[2]

Obuvník opravář[editovat | editovat zdroj]

Obuvník opravář musí mít vlastní dílnu a umět přijmout a vydat zboží k opravě a vyúčtovat opravu se zákazníkem, prodávat i doprovodné zboží k údržbě, jako jsou například křémy, kartáče nebo tkaničky. Může prodávat také další kožené zboží, jako jsou opasky nebo kabelky. Musí si umět vést účetnictví. Náplní práce je odstraňovat poškozené a vracet nové části obuvi za pomocí ručních nástrojů včetně mechanické nebo vzduchové pistole, přilepovat odlepené podrážky nebo užívat šicí stroj pro přišívání odtržených částí. Musí také umět vyřizovat případné reklamace.[2]

Některé boty z moderních materiálů už se opravit nedají, největším problémem přitom je, že na těchto materiálech nic nedrží. Takové boty potom obuvníci mohou odmítnout přijmout k opravě. Mezi časově nejnáročnější opravy patří oprava svršku nebo úplně odlepené podrážky. Výrazným důvodem pro zkracování životnosti bot až o polovinu je přitom nedostatečná péče uživatelů o jejich boty.[3]

Pracovní podmínky a nároky[editovat | editovat zdroj]

V obuvnických dílnách a továrnách bývá minimum nepříznivých vlivů pracovního prostřední, může se alo objevit výskyt hlučnosti nebo prašnosti, dochází také ke styku s chemickými látkami. Na obuvníka jsou kladeny vyšší požadavky ohledně šikovnosti, trpělivosti a jemné motoriky prstů, zvláště pokud jde o ruční práci. Obuvník umí zacházet s šicími, napínacími, vstřikovacími stroji, s lisy, frézkami, strojními nůžkami, přitlačovacím zařízením. Mezi další užívané nástroje patří obuvnické kopyto, narážeč, kladívko nebo lepidlo.[2]

Vyučení[editovat | editovat zdroj]

Učební obor obuvnictví se učí na učilištích a je vhodný pro manuálně zručné učně, kteří netrpí například nějakou vadou horních končetin, především s poruchou jemné motoriky, netrpí alergiemi, poruchou koordinace, poruchou zrakové ostrosti na blízko apod.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Postoloprty. Divnopis [online]. Česká televize, 2008 [cit. 2018-08-07]. Dostupné online. 
  2. a b c d e Průvodce světem povolání: Obuvník [online]. [cit. 2018-08-07]. Dostupné online. 
  3. a b MAŠLAŇ, Pavel. Polovina bot se už opravit nedá, říká hranický obuvník. Hranický deník [online]. 2013-01-29 [cit. 2018-08-07]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]