Karel Pippich

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Karel Pippich
Karel Pippich r. 1901
Narození 21. dubna 1849
Zlonice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 29. března 1921 (ve věku 71 let)
Chrudim
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Politická strana Národní strana svobodomyslná
Rodiče Emanuel Pippich
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Pippich (21. dubna 1849 Zlonice29. března 1921 Chrudim) byl český právník, sokolský funkcionář, organizátor hudebních a divadelních představení a mladočeský politik. Od roku 1874 působil jako advokát v Chrudimi. Zapojil se tam do kulturního života; mimo jiné zvýšil úroveň místního ochotnického divadla a pěveckého spolku, uspořádal vystoupení předních umělců a jeho zásluhou získalo město přezdívku „Athény východních Čech“. Působil i v sokolském hnutí (1885 starosta chrudimského Sokola, 1887 náměstek starosty východočeské župy, 1889 člen výboru České obce sokolské, 1896 starosta východočeské župy). Dlouhodobě zasedal v chrudimském zastupitelstvu a městské radě, tři volební období byl rovněž poslancem českého sněmu za mladočeskou stranu. Příležitostně psal divadelní hry a básně. Na celostátní úrovni byl oceňován jako příklad venkovského intelektuála, který obětavě provádí drobnou práci pro národ. Na jeho počest byla pojmenována východočeská sokolská župa (1921) a chrudimské divadlo (1934).

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 21. dubna 1849 ve Zlonicích jako syn právníka Emanuela Pippicha. Roku 1853 se s rodiči přestěhoval do Chrudimi, kde si otec otevřel advokátní kancelář.[1]

Vystudoval gymnázium a právnickou fakultu v Praze. Po soudní praxi vstoupil roku 1874 do kanceláře svého otce v Chrudimi. Firmu později převzal a do konce života vedl.[2]

Od mládí měl zájem o kulturu, zejména hudbu a divadlo. Jako student pracoval v redakci Procházkových Hudebních listů;[3] v článcích vyzdvihoval mimo jiné Bedřicha Smetanu a Zdeňka Fibicha, s nímž ho poutalo i osobní přátelství. V Chrudimi se zapojil do pořádání hudebních a divadelních představení.[4] Roku 1882 se stal po Aloisu Gallatovi ředitelem chrudimského Spolku divadelních ochotníků.[1] Povznesl úroveň místního amatérského divadla; jeho zásluhou zařadilo do repertoáru díla předních soudobých dramatiků, jako Ibsena, Hauptmanna nebo Maeterlincka.[5] Obnovil rovněž činnost pěveckého sboru Slavoj a dlouhodobě jej vedl. Roku 1905 byl zvolen do čela Východočeské pěvecké župy.[1] Do města zval významné herce a zpěváky.[4] Měl podíl i na založení Průmyslového muzea. Bohatý kulturní život, který organizoval, vedl k tomu, že se Chrudimi začalo říkat „Athény východních Čech“.[3]

Aktivně se účastnil i sokolského hnutí. 15. února 1885 byl zvolen předsedou chrudimské organizace.[6] Prosazoval tělovýchovu žen a jejich účast na vystoupeních; zprvu se však stavěl proti tomu, aby jim bylo přiznáno právo volit. V roce 1887 byl zvolen místostarostou východočeské župy a o osm let později jejím starostou. Po roce 1889 působil i ve výboru České obce sokolské, určitou dobu i jako místopředseda. 14. srpna 1892 byla jeho zásluhou slavnostně otevřena nová chrudimská sokolovna.[1]

Roku 1877 byl zvolen do městského zastupitelstva, později pracoval i v radě a roku 1899 se stal členem okresního výboru. Nabídku na funkci starosty odmítl kvůli svým dalším kulturním a spolkovým aktivitám.[1] Tři volební období zasedal v českém zemském sněmu za města Chrudim a Heřmanův Městec jako poslanec svobodomyslné (mladočeské) strany. Pracoval v rozpočtovém výboru, ale pozornost poutaly i jeho projevy na plénu, pronášené silným, teatrálně zbarveným hlasem.[2] Rezignace na mandát byla oznámena na schůzi sněmu v květnu 1890.[7]

Zemřel v noci z 28. na 29. března 1921.[4] Na pohřbu v Chrudimi mu za účasti 670 sokolů v krojích a mnoha dalších občanů vzdali úctu starosta Sokola Josef Scheiner a politik Karel Kramář.[8] Byl pohřben na hřbitově U Kříže.[9]

Význam a ocenění[editovat | editovat zdroj]

Pippich byl, zejména u příležitosti šedesátých narozenin, oceňován jako typ a vzor venkovského intelektuála, který vykonává potřebnou „drobnou práci pro národ“. Povznesl ochotnickou divadelní scénu svého města na uměleckou úroveň.[10] Stal se inspirátorem a vůdcem sokolstva.[11] Současníci oceňovali i jeho řečnické schopnosti a politickou odvahu; na rozdíl od řady jiných politiků se například nebál chodit na dělnické schůze a dokázal tam slušně, ale důrazně oponovat demagogům a marxistům. V projevech na sokolských slavnostech i jinde používal teatrální gesta a patetickou deklamaci.[4]

8. května 1921 byla na jeho počest pojmenována Sokolská župa Východočeská-Pippichova.[1] 18. února 1934 bylo v Chrudimi slavnostně otevřeno Divadlo Karla Pippicha.[12]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Pippich byl autorem článků v sokolském tisku, příležitostných básní, divadelních her a textů k písním. Jeho literární tvorba ale nedosahuje významu jeho veřejné a organizátorské činnosti. Některá jeho dramata se hrála v 80. a 90. letech 19. století, a to i na pražských scénách. Projevovala se v nich autorova vzdělanost, divadelní zkušenosti a pečlivost provedení, jejich většímu úspěchu ale bránil nedostatek dramatického talentu.[4]

Knižně vyšly:[13]

  • Z české domácnosti : veselohra o jednom jednání (1880)
  • Básně pro solový hlas s průvodem piana (cca 1882)
  • Vínek studentské merendy v Chrudimi 9. září 1884 (1884)
  • Ve veřejném životě : Veselohra o 1 jednání (1885 s reedicemi)
  • Vlasty skon : dramatická báseň o třech jednáních, určená pro drama hudební (1885, později zhudebnil Otakar Ostrčil)
  • Svět zásad : veselohra o třech jednáních (1888)
  • Slavomam : drama o pěti jednáních (1890)
  • Slečna nakladatelka : Veselohra o 1 jednání (1897)
  • Hymna českého rolnictva (1900, hudba: Antonín Dvořák)
  • Jednoaktovky (1910)
  • Dva sokolské mužské sbory (1920, hudba: Jindřich Emanuel Siegl)
  • Praporu sokolskému : slavnostní sbor pro mužské hlasy (hudba: František Picka)

Rodina[editovat | editovat zdroj]

  • Otec Emanuel Pippich (1812-1886) byl advokát a organizátor kulturního života v Rakovníku a Chrudimi.[14]
  • První manželka Miloslava Pippichová-Havelková (1847-1878) byla známá operní pěvkyně. Karel Pippich se s ní oženil roku 1874.[1] Její otec Matěj Havelka (1809-1892) se proslavil jako právník a básník.[15]
  • Syn Karel Pippich-Havelka (1875-1895), básnicky nadaný student práv, zemřel předčasně na tuberkulózu.[1] Jeho babička Růžena Havelková, manželka Matěje Havelky, pro ten případ (úmrtí vnuka bez potomků) odkázala jeho podíl České akademii. Karel Pippich se následně vzdal svého nároku na čtvrtinu dědictví a společně se Zdeňkou Hlávkovou, další dcerou Havelkových, zřídil roku 1896 v rámci akademie „fond dvor. rady Matěje ryt. Havelky, jeho choti Růženy a vnuka Karla ryt. Pippicha-Havelky na udílení cen za díla české poesie“ ve výši 20 tisíc zlatých.[16]
  • Jeho druhou manželkou byla Antonie Pippichová, roz. Herrová (1862-1937), s níž se oženil roku 1883. Jejich syn Jaroslav Pippich (1885-1966) byl rovněž advokát; po roce 1948 byl vyloučen z advokacie a byl mu zabaven dům; dožil v Praze. Jeho dcera Jaroslava Pippichová-Scheidegger (* 1922) je spisovatelkou a překladatelkou z němčiny a francouzštiny; dlouhodobě žije ve Švýcarsku.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i PILAŘ, Vlastislav. Východočeská župa a Karel Pippich [online]. Pardubice: Sokolská župa Východočeská-Pippichova, 2004-05 [cit. 2012-02-03]. Dostupné online. 
  2. a b Dr. Karel Pippich. Národní listy. 1921-03-29, roč. 61, čís. 86, s. 1. Dostupné online [cit. 2012-02-03]. 
  3. a b Dr. Karel Pippich šedesátníkem. Národní listy. 1909-04-19, roč. 49, čís. 108, s. 1. Dostupné online [cit. 2012-02-03]. 
  4. a b c d e In memoriam. Národní listy. 1921-04-06, roč. 61, čís. 93, s. 1. Dostupné online [cit. 2012-02-03]. 
  5. Divadelní nadšenec. Národní listy. 1921-03-30, roč. 61, čís. 87, s. 4. Dostupné online [cit. 2012-02-03]. 
  6. Z Chrudimi. Sokol. 1885, roč. 11, čís. 4, s. 36. Dostupné online [cit. 2012-02-03]. 
  7. http://www.psp.cz/eknih/1889skc/2/stenprot/001schuz/s001003.htm
  8. Pohřeb dra. Karla Pippicha. Národní listy. 1885, roč. 61, čís. 90, s. 3. Dostupné online [cit. 2012-02-03]. 
  9. Město Chrudim: Významné osobnosti. Dostupné z WWW. [cit. 2016-07-17]
  10. Dr. Karel Pippich. Zlatá Praha. 1909-04-30, roč. 26, čís. 32, s. 383. Dostupné online [cit. 2012-02-03]. 
  11. Z kulturního světa. Zlatá Praha. 1921-04-20, roč. 38, čís. 15-16, s. 164. Dostupné online [cit. 2012-02-03]. 
  12. Divadlo K. Pippicha otevřeno. Národní listy. 1934-02-19, roč. 74, čís. 8, s. 2. Dostupné online [cit. 2012-02-03]. 
  13. Podle seznamu prací v NK ČR
  14. Emanuel Pippich. Zlatá Praha. 1886-04-30, roč. 3, čís. 20, s. 164. Dostupné online [cit. 2012-02-03]. 
  15. Úmrtí. Národní listy. 1878-03-28, roč. 18, čís. 78, s. 3. Dostupné online [cit. 2012-02-03]. 
  16. Slavnostní výroční schůze České akademie. Národní listy. 1896-12-04, roč. 36, čís. 334, s. 3. Dostupné online [cit. 2012-02-03]. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]