Sigismund Bouška

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sigismund Ludvík Bouška
Sigismund Ludvík Bouška
Narození 25. srpna 1867
Příbram
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 29. srpna 1942 (ve věku 75 let)
Náchod
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Místo odpočinku Břevnovský hřbitov
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sigismund Ludvík Bouška (25. srpna 1867, Příbram29. srpna 1942, Náchod) byl literárně i veřejně činný kněz a řeholník řádu benediktinů Břevnovského kláštera. Jako básník, překladatel i literární kritik patřil k hlavním představitelům Katolické moderny.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako Ludvík Bouška v rodině naddůlního. Vystudoval ve svém rodišti reálné gymnázium a poslední ročník na pedagogické škole (učitelský ústav) v Příbrami, pak nastoupil na krátkou dobu na malířskou akademii v Praze a poté na německou a českou fakultu teologie v Praze.[1][2]

Kněz[editovat | editovat zdroj]

V roce 1887 vstoupil do benediktinského kláštera v Břevnově, přijal řádové jméno Sigismund a roku 1892 byl vysvěcen na kněze.[2] Pak přešel do benediktinského kláštera v Broumově a působil jako kaplan a farář v severovýchodních Čechách, ve venkovských farnostech, které klášter spravoval. Stal se kaplanem v Machově a o šest let později (v roce 1898) v Polici nad Metují. Patřil mezi odpůrce Zjevení Panny Marie v Suchém Dole, která se v letech 1892 až 1895 odehrála na okraji jeho farnosti v lese Václava Ticháčka. V období let 1914 až 1926 byl farářem v Bezděkově, kam za ním přijížděli literáti Julius Zeyer, Otokar Březina, Růžena Svobodová, Jan Havlasa i jiní.[1] Svá důkladně připravovaná nedělní kázání obohacoval nejen zpěvem s doprovodem harmonia, ale často také rozbory aktuální politické situace ve společnosti. Komentoval probíhající I. světovou válku a vyslovoval se proti Rakousko-Uhersku. I proto byl sledován a několikrát vyslýchán na hejtmanství v Broumově. V letech 1924–1925 byl farářem v Orlové a v letech 1926 až 1936 v Počaplech u Terezína. Své působení faráře ukončil roku 1936 na žádost svého nadřízeného ve věku 69 let a zbytek života strávil na kněžském odpočinku ve Rtyni, v domě rodiny Hanušů (Marie Hanušová byla jeho sekretářkou).

Deska se jménem Sigismunda Boušky na benediktinském řádovém pohřebišti

Zemřel ve svých 75 letech v náchodské nemocnici a pohřben byl na řádovém břevnovském hřbitově u kostela sv. Markéty.

Katolická moderna[editovat | editovat zdroj]

Společně s řadou katolicky zaměřených kněží – literátů, jako byli Karel Dostál-Lutinov, Vilém Bitnar, Xaver Dvořák, Jakub Deml a Jindřich Šimon Baar vytvořili hlavně na Moravě před první světovou válkou skupinu "Katolická moderna". Pro publikaci svých názorů založili v roce 1885 literární almanach Pod jedním praporem, v němž se Katolická moderna představila. V roce 1896 založili společně časopis Nový život.[1][2][3] Již o rok dříve Bouška vystoupil kritickým článkem uveřejněným v revui Niva proti přezíravým názorům katolického časopisu Vlast na soudobé literáty. Mladí katoličtí kněží chtěli českou křesťanskou literaturu přiblížit moderním evropským literárním proudům. Na Boušku zapůsobila výzva Jaroslava Vrchlického k překládání světové literatury do češtiny. I proto Bouška několikrát vycestoval do Evropy, kde si značně vylepšil své jazykové znalosti a mohl tak překládat z několika jazyků. V časopise Nový život uveřejňovala skupina své literární recenze a kritiky, sám Bouška zde psal např. o Zeyerovi, Březinovi, Verlainovi, F. Bílkovi, J. Verdaguerovi. V revui Týn při Novém životě roku 1919 uveřejnil sérii šesti článků o Josefu Váchalovi. Bouška psal i do časopisu Lumír[4] a redigoval edici básnických debutů Básnické obzory katolické.[2] Skupina se netěšila přízni vyšších církevních kruhů, protože měla i jeden neliterární cíl, totiž reformovat církevní řády a přizpůsobit je současné společnosti.[3] Když ze skupiny odešli Baar a Dvořák, skupina se rozpadla.[5]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Poezie[editovat | editovat zdroj]

  • Pietas (1897), sbírka sonetů, v níž alegorickým způsobem zachytil soudobé kněžské prostředí
  • Legendy (1903)
  • Duše v přírodě (1904), básnická sbírka, oceněná F. X. Šaldou jako vrchol tvorby. Obsahem je hledání Boha ve výrazných přírodních scenériích ve verších.
  • Dismas (1894, epická skladba)
  • Sv. Krištof (1927–1928) [1]

Próza[editovat | editovat zdroj]

  • Láska Aubanelova (1898, kniha povídek)
  • Sigismund Bouška Františku Bílkovi
  • Vánoce (1903), v letech 1911 a 1923 vydáno pod názvem Děti
  • Provensálské koledy (1927) [1]

Odborná práce[editovat | editovat zdroj]

  • Mirjam - Maria (1903), liturgický rozbor loretánské litanie s řadou literárních reminiscencí a básnickými překlady.[2]

Překlady[editovat | editovat zdroj]

Byl překladatelem katalánské a provensálské literatury z období kolem roku 1900, překládal také práce z latiny, němčiny a italštiny. Mezi autory byli J. Verdaguer, F. Mistral, Théodore Aubanel a Roumanill.

  • Kniha o Příteli a Miláčku (autor Ramón Llull, středověký mystik, přeloženo z katalánštiny)
  • Sen svatého Jana (autor J. Verdaguer, přeloženo 1893)
  • Aglavaina a Sylleseta (autor M. Maeterlinck, přeložil 1897)
  • Podobizny svatých (autor E. Hello, přeložil 1898)
  • Květy Miriany (J. Verdaguer, překlady 1906 a 1929)
  • Eurachistie (J. Verdaguer, překlady 1914 a 1929)
  • Mireio (F. Mistral, překlad roku 1916) [1]

Kresby[editovat | editovat zdroj]

Byl zručný kreslíř i malíř, byl autorem řady portrétů soudobých literátů. [1]

Sběratel[editovat | editovat zdroj]

Dostával i kupoval si umělecké předměty, jako byly japonské dřevoryty (byl považován za jejich předního znalce[1]), drobné plastiky, grafické práce, lidové výšivky, akvarely, obrazy, keramiku, knihy, vzácné tisky i korespondenci slavných osobností.

Výstava[editovat | editovat zdroj]

  • Bezděkovský kostelíčku, výstava o životě a díle Sigismudna Ludvíka Boušky při příležitosti 150 let od jeho narození. Kurátor Petr Bergmann, Broumov, Muzeum Broumovska, 5. srpen - 8. říjen 2017[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h VAVROUŠEK, Bohumil; NOVÁK, Arne. Literární atlas československý. Díl 2. Praha: Prometheus, 1938. Kapitola Sigismund Bouška, s. 162. 
  2. a b c d e KOLEKTIV AUTORŮ. Slovník českých spisovatelů. Praha: Libri, 2000. ISBN 80-7277-007-1. Kapitola Bouška Sigismund, s. 103. 
  3. a b AUTORSKÝ KOLEKTIV. Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1982. Kapitola Jindřich Šimon Baar, s. 13. 
  4. CHALOUPKA, Otakar. Příruční slovník české literatury. Praha 7: Adonai s.r.o, 2001. ISBN 80-86500-21-7. Kapitola Sigismund Ludvík Bouška, s. 44. 
  5. NOVÁK, Arne. Dějiny českého písemnictví. Praha 2: Brána, spol.s.r.o, 1994. ISBN 80-901783-0-8. Kapitola Realisté a novoromantikové, s. 211. 
  6. CÓNOVÁ, Jana. BEZDĚKOVSKÝ KOSTELÍČKU výstava [online]. Město Broumov, 2017-08-03 [cit. 2017-08-21]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BITNAR, Vilém. Sigismund Ludvík Bouška - Informační stať o životě a díle básníka. Praha: Universum, 1932. 
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A-G. Praha: Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0. 
  • PUTNA, Matin C. Česká katolická literatura v evropském kontextu 1848-1918. Praha: Torst, 1998. 801 s. ISBN 80-7215-059-6. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A-J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 127. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 6. sešit : Boh-Bož. Praha: Libri, 2007. 109 s. ISBN 978-80-7277-239-1. S. 100. 
  • Jsem disgustován-- / vzájemná korespondence Sigismunda Ludvíka Boušky a Karla Dostála-Lutinova. Příprava vydání Pavel Marek; redakce Oldřich Svozil. Olomouc: Univerzita Palackého, 2002. 725 s. ISBN 80-86200-68-X. (čeština) 
  • Vlídné setkání : vzájemná korespondence Otokara Březiny a Sigismunda Boušky. Olomouc: Votobia, 1996. 229 s. ISBN 80-7198-093-5. (čeština) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]