Sigismund Bouška

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Pater
Sigismund Ludvík Bouška, OSB
řeholní kněz
Sigismund Bouška v r. 1899
Sigismund Bouška v r. 1899
Církevřímskokatolická
Zasvěcený život
InstitutMedaglia di san Benedetto (verso).svg benediktini
Noviciát1887
Svěcení
Kněžské svěcení1892
Osobní údaje
Datum narození25. srpna 1867
Místo narozeníPříbram
Datum úmrtí29. srpna 1942 (ve věku 75 let)
Místo úmrtíNáchod
Místo pohřbeníBřevnovský hřbitov
Povoláníspisovatel, římskokatolický duchovní
Známý díkyKatolické moderně
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sigismund Ludvík Bouška (25. srpna 1867, Příbram[1]29. srpna 1942, Náchod) byl literárně i veřejně činný kněz a řeholník řádu benediktinů Břevnovského kláštera. Jako básník, překladatel i literární kritik patřil k hlavním představitelům Katolické moderny.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako Ludvík Bouška v rodině naddůlního. Vystudoval ve svém rodišti reálné gymnázium a poslední ročník na pedagogické škole (učitelský ústav) v Příbrami, pak nastoupil na krátkou dobu na malířskou akademii v Praze a poté na německou a českou fakultu teologie v Praze.[2][3]

Kněz[editovat | editovat zdroj]

V roce 1887 vstoupil do benediktinského kláštera v Břevnově, přijal řádové jméno Sigismund a roku 1892 byl vysvěcen na kněze.[3] Pak přešel do benediktinského kláštera v Broumově a působil jako kaplan a farář v severovýchodních Čechách, ve venkovských farnostech, které klášter spravoval. Stal se kaplanem v Machově a o šest let později (v roce 1898) v Polici nad Metují. Patřil mezi odpůrce Zjevení Panny Marie v Suchém Dole, která se v letech 1892 až 1895 odehrála na okraji jeho farnosti v lese Václava Ticháčka. V období let 1914 až 1926 byl farářem v Bezděkově, kam za ním přijížděli literáti Julius Zeyer, Otokar Březina, Růžena Svobodová, Jan Havlasa i jiní.[2] Svá důkladně připravovaná nedělní kázání obohacoval nejen zpěvem s doprovodem harmonia, ale často také rozbory aktuální politické situace ve společnosti. Komentoval probíhající I. světovou válku a vyslovoval se proti Rakousko-Uhersku. I proto byl sledován a několikrát vyslýchán na hejtmanství v Broumově. V letech 1924–1925 byl farářem v Orlové a v letech 1926 až 1936 v Počaplech u Terezína. Své působení faráře ukončil roku 1936 na žádost svého nadřízeného ve věku 69 let a zbytek života strávil na kněžském odpočinku ve Rtyni, v domě rodiny Hanušů (Marie Hanušová byla jeho sekretářkou).

Deska se jménem Sigismunda Boušky na benediktinském řádovém pohřebišti

Zemřel ve svých 75 letech v náchodské nemocnici a byl pohřben břevnovském hřbitově, na řádovém pohřebišti u kaple sv. Prokopa.

Katolická moderna[editovat | editovat zdroj]

Společně s řadou katolicky zaměřených kněží – literátů, jako byli Karel Dostál-Lutinov, Vilém Bitnar, Xaver Dvořák, Jakub Deml a Jindřich Šimon Baar vytvořili hlavně na Moravě před první světovou válkou skupinu "Katolická moderna". Pro publikaci svých názorů založili v roce 1885 literární almanach Pod jedním praporem, v němž se Katolická moderna představila. V roce 1896 založili společně časopis Nový život.[2][3][4] Již o rok dříve Bouška vystoupil kritickým článkem uveřejněným v revui Niva proti přezíravým názorům katolického časopisu Vlast na soudobé literáty. Mladí katoličtí kněží chtěli českou křesťanskou literaturu přiblížit moderním evropským literárním proudům. Na Boušku zapůsobila výzva Jaroslava Vrchlického k překládání světové literatury do češtiny. I proto Bouška několikrát vycestoval do Evropy, kde si značně vylepšil své jazykové znalosti a mohl tak překládat z několika jazyků. V časopise Nový život uveřejňovala skupina své literární recenze a kritiky, sám Bouška zde psal např. o Zeyerovi, Březinovi, Verlainovi, F. Bílkovi, J. Verdaguerovi. V revui Týn při Novém životě roku 1919 uveřejnil sérii šesti článků o Josefu Váchalovi. Bouška psal i do časopisu Lumír[5] a redigoval edici básnických debutů Básnické obzory katolické.[3] Skupina se netěšila přízni vyšších církevních kruhů, protože měla i jeden neliterární cíl, totiž reformovat církevní řády a přizpůsobit je současné společnosti.[4] Když ze skupiny odešli Baar a Dvořák, skupina se rozpadla.[6]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Sigismund Bouška, mezi 1920-1925

Poezie[editovat | editovat zdroj]

  • Pietas (1897), sbírka sonetů, v níž alegorickým způsobem zachytil soudobé kněžské prostředí
  • Legendy (1903)
  • Duše v přírodě (1904), básnická sbírka, oceněná F. X. Šaldou jako vrchol tvorby. Obsahem je hledání Boha ve výrazných přírodních scenériích ve verších.
  • Dismas (1894, epická skladba)
  • Sv. Krištof (1927–1928) [2]

Próza[editovat | editovat zdroj]

  • Láska Aubanelova (1898, kniha povídek)
  • Sigismund Bouška Františku Bílkovi
  • Vánoce (1903), v letech 1911 a 1923 vydáno pod názvem Děti
  • Provensálské koledy (1927) [2]

Odborná práce[editovat | editovat zdroj]

  • Mirjam - Maria (1903), liturgický rozbor loretánské litanie s řadou literárních reminiscencí a básnickými překlady.[3]
  • Starý japonský dřevoryt. Praktické pokyny sběratelům, Český sběratel 1, 1913, s. 12-15, 38-39, 49-50, 68-71

Překlady[editovat | editovat zdroj]

Byl překladatelem katalánské a provensálské literatury z období kolem roku 1900, překládal také práce z latiny, němčiny a italštiny. Mezi autory byli J. Verdaguer, F. Mistral, Théodore Aubanel a Roumanill.

  • Kniha o Příteli a Miláčku (autor Ramón Llull, středověký mystik, přeloženo z katalánštiny)
  • Sen svatého Jana (autor J. Verdaguer, přeloženo 1893)
  • Aglavaina a Sylleseta (autor M. Maeterlinck, přeložil 1897)
  • Podobizny svatých (autor E. Hello, přeložil 1898)
  • Květy Miriany (J. Verdaguer, překlady 1906 a 1929)
  • Eurachistie (J. Verdaguer, překlady 1914 a 1929)
  • Mireio (F. Mistral, překlad roku 1916) [2]

Kresby[editovat | editovat zdroj]

Byl zručný kreslíř i malíř, byl autorem řady portrétů soudobých literátů. [2]

Sběratel[editovat | editovat zdroj]

Dostával i kupoval si umělecké předměty, jako byly japonské dřevoryty (byl považován za jejich předního znalce[2]), drobné plastiky, grafické práce, lidové výšivky, akvarely, obrazy, keramiku, knihy, vzácné tisky i korespondenci slavných osobností.

Výstava[editovat | editovat zdroj]

  • Bezděkovský kostelíčku, výstava o životě a díle Sigismudna Ludvíka Boušky při příležitosti 150 let od jeho narození. Kurátor Petr Bergmann, Broumov, Muzeum Broumovska, 5. srpen - 8. říjen 2017[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Příbram
  2. a b c d e f g h VAVROUŠEK, Bohumil; NOVÁK, Arne. Literární atlas československý. Díl 2. Praha: Prometheus, 1938. Kapitola Sigismund Bouška, s. 162. 
  3. a b c d e KOLEKTIV AUTORŮ. Slovník českých spisovatelů. Praha: Libri, 2000. ISBN 80-7277-007-1. Kapitola Bouška Sigismund, s. 103. 
  4. a b AUTORSKÝ KOLEKTIV. Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1982. Kapitola Jindřich Šimon Baar, s. 13. 
  5. CHALOUPKA, Otakar. Příruční slovník české literatury. Praha 7: Adonai s.r.o, 2001. ISBN 80-86500-21-7. Kapitola Sigismund Ludvík Bouška, s. 44. 
  6. NOVÁK, Arne. Dějiny českého písemnictví. Praha 2: Brána, spol.s.r.o, 1994. ISBN 80-901783-0-8. Kapitola Realisté a novoromantikové, s. 211. 
  7. CÓNOVÁ, Jana. BEZDĚKOVSKÝ KOSTELÍČKU výstava [online]. Město Broumov, 2017-08-03 [cit. 2017-08-21]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SLAVÍČEK, Lubomír. (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 1, s. 140, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
  • BITNAR, Vilém. Sigismund Ludvík Bouška - Informační stať o životě a díle básníka. Praha: Universum, 1932. 
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A-G. Praha: Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0. 
  • PUTNA, Matin C. Česká katolická literatura v evropském kontextu 1848-1918. Praha: Torst, 1998. 801 s. ISBN 80-7215-059-6. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A-J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 127. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 6. sešit : Boh-Bož. Praha: Libri, 2007. 109 s. ISBN 978-80-7277-239-1. S. 100. 
  • Jsem disgustován-- / vzájemná korespondence Sigismunda Ludvíka Boušky a Karla Dostála-Lutinova. Příprava vydání Pavel Marek; redakce Oldřich Svozil. Olomouc: Univerzita Palackého, 2002. 725 s. ISBN 80-86200-68-X. (čeština) 
  • Vlídné setkání : vzájemná korespondence Otokara Březiny a Sigismunda Boušky. Olomouc: Votobia, 1996. 229 s. ISBN 80-7198-093-5. (čeština) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]