Jacint Verdaguer
| Jacint Verdaguer | |
|---|---|
 | |
| Narození | 17. května 1845 Folgueroles |
| Úmrtí | 10. června 1902 (ve věku 57 let) Vallvidrera |
| Příčina úmrtí | tuberkulóza |
| Místo pohřbení | hřbitov v Montjuic (41°21′18″ s. š., 2°9′7″ v. d.) |
| Povolání | básník, spisovatel a katolický kněz |
| Žánr | poezie |
| Významná díla | L'Atlàntida Canigó |
| Ocenění | mistr Gai Saber (1880) velkokříž Řádu Alfonse XII. (1902) |
| Příbuzní | Narcís Verdaguer i Callís (bratranec) |
| Podpis |  |
 oficiální stránka | |
 multimediální obsah na Commons | |
 původní texty na Wikizdrojích | |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jacint Verdaguer i Santaló (také mossèn Cinto Verdaguer, tedy asi páter Cinto Verdaguer, 17. května 1845 – 10. července 1902) byl katalánský kněz a básník. Je pokládán za jednoho z největších katalánských básníků a nejvýznamnější postavou katalánského národního obrození (tzv. Renaixença).
Život a dílo
[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v městečku Folgueroles, ve věku jedenácti let vstoupil do kněžského semináře. V osmnácti letech začal pracovat jako vychovatel v rodinách, v roce 1865 se poprvé zúčastnil květinových her (Jocs Florals), jakýchsi katalánských básnických soutěží. Při první účasti získal čtyři ceny, v následujícím roce dvě. V roce 1870 byl vysvěcen na kněze.
Od roku 1873 cestoval po Evropě a psal náboženskou a vlasteneckou poezii. Z cest se vrátil v roce 1877. V témže roce publikoval epos Atlandida (L'Atlàntida), v němž vylíčil potopení Atlantidy a vznik Středozemního moře. Tímto dílem se jako básník proslavil. V roce 1878 podnikl cestu do Říma, kde o své básni hovořil s papežem Lvem XIII.
V roce 1880 publikoval báseň Montserrat, v roce 1883 Ódu na Barcelonu, jedno z jeho nejoblíbenějších děl. Poté se opět vydal na cesty. V roce 1886 publikoval katalánský národní epos Canigó, pojednávající o katalánských národních hrdinech na pozadí geografických popisů Pyrenejí. Poté vykonal pouť do Jeruzaléma. Po několika problémech se v roce 1894 vzdal církevních funkcí a v roce 1902 definitivně odešel do důchodu. Téhož roku zemřel.
Verdaguerovo dílo, ať již rozsáhlé epické básně či drobnější náboženská lyrika, vynikající formální jednoduchostí a výrazovou prostotou, je v Katalánsku velmi známé. Mnoho jeho kratších básní bylo zhudebněno a jsou dodnes velmi oblíbené. Verdaguer je pokládán za jednoho z největších katalánských básníků.
Česká vydání
[editovat | editovat zdroj]- Atlantis (1891) [1]
- Sen sv. Jana. Přeložil Sigismund Bouška. Praha: J. Otto, 1893. Dostupné online.
- Květy Mariiny (1929) [2]
- Eucharistie (1914) [3] [4]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jacint Verdaguer na anglické Wikipedii.
- ↑ VERDAGUER, Jacint. Atlantis [online]. Praha: Jaroslav Pospíšil, 1891 [cit. 2022-02-11]. Dostupné online.
- ↑ VERDAGUER, Jacint. Květy Mariiny [online]. Praha: Českoslovanská akciová tiskárna, 1929 [cit. 2022-02-11]. Dostupné online.
- ↑ VERDAGUER, Jacint. Eucharistie [online]. Praha: Archa, 1914 [cit. 2022-02-11]. Dostupné online.
- ↑ VERDAGUER, Jacint. Eucharistie [online]. Praha: Československá akciová tiskárna, 1929 [cit. 2022-02-11]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jacint Verdaguer na Wikimedia Commons 
Autor Jacint Verdaguer ve Wikizdrojích- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jacint Verdaguer
Digitalizovaná díla Jacinta Verdaguera v České digitální knihovně- Nadace a museum Jacinta Verdaguera
