Jan Bor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
PhDr. Jan Bor
Jan Bor 1930.jpg
Narození 16. února 1886
Praha
Úmrtí 25. března 1943 (ve věku 57 let)
Hluboká nad Vltavou
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Bor, vlastním jménem Jan Jaroslav Strejček (16. února 1886, Praha25. března 1943, Zámostí u Hluboké nad Vltavou), byl český divadelní režisér.

Život[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1904 studoval slavistiku, srovnávací dějiny a filologii na Karlově univerzitě v Praze, následně v letech 19051907 na univerzitách v Lipsku a ve Vídni. V roce 1926 získal doktorát filosofie na UK v Praze.

Během svých pobytů v Německu v letech 19121914 poznal tvorbu Maxe Rainhardta. Stal se žákem F. Zavřela, zabýval se psaním divadelních referátů, odborných článků o divadle, byl autorem monografie o Eduardu Vojanovi (1907) a Marii Laudové (1913).

Publikoval v časopisech Den, Lumír, byl redaktorem časopisu Scéna (19131914). V roce 1914 se stal režisérem Intimního divadla a zde setrval pět let [1].

Po první světové válce se začal věnovat režii, nejdříve ve Švandově divadle (19191924), následně v Divadle na Vinohradech (19241939). Zde se stal po odchodu Jaroslava Kvapila vrchním režisérem a v roce 1930 uměleckým šéfem. Později se funkce vzdal a v letech 19361938 působil jen jako režisér.

V lednu 1939 byl jmenován šéfem činohry Národního divadla. V této funkci působil formálně až do své smrti, ve skutečnosti jen do začátku roku 1942, kdy se uchýlil do ústraní.

Jeho první manželkou byla zpěvačka Národního divadla Olga Valoušková, druhou manželkou herečka Ema Hrubá. Jeho syny jsou režisér Jan Strejček a filmový a hudební kritik Vladimír Bor.[2]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Vybrané divadelní režie ve Vinohradském divadle[editovat | editovat zdroj]

Vybrané divadelní režie na scénách Národního divadla[editovat | editovat zdroj]

  • 1922 Večer malých veseloher Molierových, Stavovské divadlo, 11 repríz
  • 1939 Jaroslav Gilbert: Vina , Národní divadlo, 10 repríz
  • 1939 Jan Bor, L. N. Tolstoj: Vzkříšení, Národní divadlo, 23 repríz
  • 1939 Jiří Mahen: Janošík , Prozatímní divadlo, 8 repríz
  • 1939 William Shakespeare: Macbeth, Národní divadlo, 27 repríz
  • 1940 Richard Billinger: Noc běsů, Národní divadlo, 8 repríz
  • 1940 Jan Bor, I. A. Gončarov: Strž, Národní divadlo, 52 repríz
  • 1940 Vilém Werner: Červený mlýn, Národní divadlo, 35 repríz
  • 1941 Richard Billinger: Čarodějka pasovská, Národní divadlo, 16 repríz
  • 1941 Leoš Janáček: Její pastorkyňa, Národní divadlo, 25 repríz
  • 1940 W. Shakespeare: Othello, Národní divadlo, 20 repríz
  • 1941 F. M. Dostojevskij, J.Bor: Zločin a trest, Prozatímní divadlo, 16 repríz
  • 1941 Henrik Ibsen: Nápadníci trůnu, Národní divadlo, 14 repríz
  • 1942 Jan Bor: Zuzana Vojířová, Národní divadlo, 101 repríz

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Rudolf Deyl: Vavříny s trny, Československý spisovatel, Praha, 1973, str. 193
  2. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, ACADEMIA, Praha, 1988, str. 39

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 24, 37–8, 109
  • B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 103, 105–9, 112–4, 116–8, 125, 149, 171, 220, 244, 249, 250, 349, 359
  • Alexander Buchner: Opera v Praze, PANTON, Praha, 1985, str. 220
  • František Černý: Hana Kvapilová, Orbis, Praha, 1960, str. 288, 325, 335
  • František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 32, 35, 46–8, 51–3, 58, 72, 74–5, 81, 89, 94–5, 97, 100, 102, 104–5, 107–110, 118, 122, 126, 133, 141–8, 152, 162–4, 166, 173, 197, 243, 251–3
  • František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 192, 197, 260, 324, ISBN 80-200-0782-2
  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 153, 168, 172, 219, 221–2, 231, 248, 250, 252, 270, 299
  • František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 23, 26, 60, 352, 359, 361–3, 367, 412
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 19451955, Academia, Praha, 2007, str. 117, 324, 447–8, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Rudolf Deyl: Vavříny s trny, Československý spisovatel, Praha, 1973, str. 193
  • Antonín Dolenský: Kulturní adresář ČSR, vyd. Českolipská knih– a kamenotiskárna, Česká Lípa, 1936, str. 42
  • Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 111, 122, 130, 313, 447, ISBN 80-207-0419-1
  • Karel Höger: Z hercova zápisníku, Melantrich, Praha, 1979, str. 46, 263, 268, 372, 375, 385, 387, 389, 390, 409
  • Eva Högerová, Ljuba Klosová, Vladimír Justl: Faustovské srdce Karla Högera, Mladá fronta, Praha, 1994, str. 68, 81, 85–6, 96, 214, 219, 432, 437, 446, ISBN 80-204-0493-7
  • Bedřich Jahn: Pět let ředitelem Městských divadel pražských, Melantrich, Praha, 1940, str. 6, 8, 9, 13, 15–23, 26–8, 31–3, 37–8, 40, 41, 44, 46, 48, 53, 60, 61, 63
  • Eduard Kohout: DIVADLO aneb SNÁŘ, Odeon, Praha, 1975, str. 73, 161, 168, 170, 178
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 18, 21, 34, 40, 59, 60, 63, 67, 80, 108, 112, 116, 122, 136–7, 145, 150, 158, 162, 173, 254–7, 262, 357, 365, 367, 369, 371, 461–6, 469, 473, 487, 498–9, 502, 506, 512, 589, 603, 609, 610, 616, 624–5, 643, 645–6, 652, 659, 664
  • Kolektiv autorů: Kniha o Národním divadle 18831963, Orbis, Praha, 1964, str. 41, 43
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 39–40
  • František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 202, 204–5, 208, 212–3, 216, 239–244, 246–7, 249, 251–2, 290, 300
  • Kruh solistů MDP: Ročenka k jubileu Městských divadel pražských 19071937, Kruh solistů Městských divadel pražských, knihtiskárna Politika, Praha, 1938, str. 56–7, 59, 73
  • V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 19071957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 12–4, 34–6
  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha : Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 62.  
  • Jaroslav Průcha: Má cesta k divadlu, vyd. Divadelní ústav, Praha, 1975, str. 67, 179, 252
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 19072007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 33, 35–7, 42–8, 50–3, 105, 107, 169–178, 192, ISBN 978-80-239-9604-3
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A-J. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 117.  
  • Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 74–7, 81–2, 86, 90–93, 96, 98–9, 101, 104, 106, 108, ISBN 978-80-7388-552-6
  • Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 128, 184, 196, ISBN 80-207-0485-X
  • Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 28, 51, 155, 168, 228, 299, ISBN 80-85625-19-9
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 6. sešit : Boh-Bož. Praha : Libri, 2007. 109 s. ISBN 978-80-7277-239-1. S. 51-52.  
  • Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 148, 154–5, 157, 165, 169, 181, 184, 186, 198–9, ISBN 978-80-239-9603-6