Pyšel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Pyšel
Hlavní silnice v Pyšele
Hlavní silnice v Pyšele
Znak obce PyšelVlajka obce Pyšel
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
LAU 2 (obec)CZ0634 591505
Pověřená obec a obec s rozšířenou působnostíTřebíč
Okres (LAU 1)Třebíč (CZ0634)
Kraj (NUTS 3)Vysočina (CZ063)
Historická zeměMorava
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel463 (2021)[1]
Rozloha11,77 km²
Nadmořská výška468 m n. m.
PSČ675 71
Počet částí obce2
Počet k. ú.2
Počet ZSJ2
Kontakt
Adresa obecního úřaduPyšel 21
675 71 Náměšť nad Oslavou
obec.pysel@seznam.cz
StarostkaMgr. Martina Brestovská
Oficiální web: www.pysel.cz
Pyšel
Pyšel
Další údaje
Kód obce591505
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Pyšel (německy Pischel, nářečně též Pêšel) se nachází v okrese TřebíčKraji Vysočina. Žije zde 463[1] obyvatel. Obec se dělí na dvě části, vlastní Pyšel a vesnici Vaneč.

Sousedními obcemi sídla jsou Čikov, Budišov, Pozďatín, Kamenná, Studenec, Zahrádka a Tasov.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Název obce je odvozen od slova „pyšeti“, což znamená funěti.[2] Historicky nesla obec jméno Pýšelec, poté od roku 1880 došlo ke změně na Pýšelo, od roku krátce 1900 Pyšelo (německy Pischello), od roku 1918 nese obec současné jméno.[3]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1349, kdy je zmíněna Jitka z Pyšela, která se tří lánů v Pyšele ve prospěch svého bratra Náhrada z Pyšele a v roce 1354 prodala dvůr v Pyšelu. V roce 1373 pak Ondřej z Pyšele pronajal část majetků v Pyšelu Hartmanovi z Medlova. V roce 1385 pak Ondřej svou manželku Ofku předal část majetku v Pyšelu a připojil k Pyšelu Štěpánovice, které získal od znojemského měšťana. Jeho bratr Vlček roku 1420 pak se spojil s manželkou, která se po jeho smrti znovu vdala za Mikuláše Něpra z Vojslavic, který se pak stal dalším majitelem vsi. Mikuláš posléze v roce 1447 předal věno na Pozďatín a Vlčatín. Zhruba do 15. století nedaleko vesnice existovala vesnice Říčánky, ty roku 1390 vlastnil Ondřej z Pyšele, připomenuty byly jako pustá vesnice ještě v roce 1536.[4]

Ondřej z Pyšele se následně začal nazývat Ondřejem z Okarce, neboť Jindřich z Okarce, který neměl potomky se spolčil s Ondřejem z Pyšele a Pyšel a Okarec se tak spojily. Po smrti Ondřeje zdědil majetky Václav z Okarce, který zemřel bezdětný a tak se o majetek přihlásili pánové z Mírova a Říčanští pánové. V roce 1476 byl majitelem Okarce Zikmund Válecký z Mírova a Okarce, roku 1480 pak Okarec, Říčánky, Pyšel, Hartvíkovice a kapli ve Vícenicích vlastnili Zikmund z Mírova a Markvart z Mírova. V roce 1481 pak Okarec vlastnil opět už pouze Zikmund Válecký. V roce 1497 připojil k Okarci také Vlčatín, Pozďatín, Hroznatín a Bochovice. Zemřel kolem roku 1500 a jeho majetky zdědil jeho bratr Markvart, následně jeho majetky zdědil jeho syn Vilém Válecký z Mírova a posléze majetky zdědila Mandalena z Mírova s manželem Znatem z Lomnice. Ti roku 1556 s Burianem Osovským z Doubravice vyměnili Okarec, Pyšel, Říčánky a statky v Hartvíkovicích za Říčany u Rosic, ten záhy předal nově nabyté majetky a Pozďatín, Vlčatín, Bochovice, Hroznatín a část Popůvek Oldřichovi z Lomnice a tak se Okarec stal součástí náměšťského panství.[5]

V témže roce Oldřich z Lomnice zakoupil také od Vratislava z Pernštejna Sedlec, část Hartvíkovic, Třesov, Kozlany, Studenec, Koněšín, Smrk, Kojatín a hrady Kokštejn a Kozlov, v roce 1560 zakoupil ještě hrad Lamberk, tvrz v Březníku a Kuroslepech. Dalším majitelem náměšťského panství byl Jan z Žerotína, který přikoupil ještě Rosice, v roce 1570 přikoupil také Batouchovice a roku 1573 i Kralice, Lhotice, Kuroslepy, Březník, Jakubov a hrad Kraví Hora. Jan z Žerotína zemřel roku 1583, jeho synové zdědili panství, majetku se ujal Jan Diviš, ten zemřel roku 1616, ale již roku 1613 se majetku ujal druhý syn Karel starší z Žerotína, který roku 1615 přikoupil také Jinošov. V roce 1614 se oženil s Kateřinou z Valdštejna a získal tak vládu nad Třebíči. Karel však byl pronásledován a nakonec byl donucen odejít do exilu a jeho majetky odkoupil Albrecht z Valdštejna a ten jej předal Janovi Baptistovi z Verdenberka, po něm panství zdědil jeho syn Ferdinand, ten roku 1649 přikoupil k panství Jasenici. Po jeho smrti získal právo nakládat s panstvím jeho synovec Alexandr, následně pak majetky získal jeho syn Jan Filip z Verdenberka, jeho syn zemřel předčasně a tak po něm panství zdědil Václav Adrian z Enckevoirtu, po něm pak část panství zdědila Marie Františka Koloničová a další část pravnučky Kamily z Verdenberka. V roce 1743 pak panství zakoupila Františka z Kufštejna, manželé z Kufštejna však brzy zemřeli a roku 1752 zakoupil panství Bedřich Vilém z Haugvic a Biskupic, Haugvicové vlastnili panství až do roku 1945.[6]

V roce 1789 byla ve vsi založena škola, ta pak byla roku 1867 zvětšena. Větší budova však nestačila a tak se postupně zavedlo půldenní vyučování a následně se začaly vyškolovat obce, které si založily vlastní školu. V roce 1891 pak byla škola přestavěna na dvojtřídku.[4] Roku 1788 byl postaven kostel svaté Barbory.[4]

Již od roku 1848, kdy došlo ke vzniku samosprávných obcí, byla součástí Pyšela také vesnice Vaneč, a to až do roku roku 1900; znovu se připojila roku 1964 a součástí Pyšela je dosud.[3] Do roku 1849 patřil Pyšel do náměšťského panství, od roku 1850 patřilo do okresu Moravský Krumlov, následně od roku 1868 do okresu Třebíč a posléze do okresu Velká Bíteš a od roku 1960 je součástí okresu Třebíč.[7] V roce 1896 byla založena hospodářská beseda, v roce 1898 hasiči, v roce 1911 Národní Jednota a Omladina a v roce 1924 Orel a sportovní klub.[3]

V letech 2006–2010 působila jako starostka Věra Machátová, od roku 2010 tuto funkci zastává Mgr. Martina Brestovská.

Vývoj počtu obyvatel Pyšela[8]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 572 559 571 552 518 561 593 520 539 490 487 463 458 467

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Zbytek gotické tvrze ze 14. století,[9] která však v 15. století zanikla. Zachovala se kamenná věžovitá třípodlažní stavba, dříve pravděpodobně vyšší.[10] V roce 2019 došlo k rekonstrukci tvrze, která je v soukromém vlastnictví, obec Pyšel se podílela finančně na opravě.[11]
  • Pozdně barokní kostel svaté Barbory[3][9]
  • Fara z roku 1788[9]
  • Poutní kaple Panny Marie Na stráži z roku 1901, do současné podoby přestavěna v roce 1935, pod kaplí je vybudována tzv. jeskyňka – menší kaplička, nacházející se jižně od obce[9]
  • Tři smírčí kameny ze středověku v okolí obce[9]

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2021. Praha. 30. dubna 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-30]
  2. Česká televize. Divnopis: Pyšel [online]. [cit. 2011-09-01]. Dostupné online. 
  3. a b c d BARTOŠ, Josef; SCHULZ, Jindřich; TRAPL, Miloš. Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 - 1960. Redakce Josef Bartoš, Jan Machač, Ivan Straňák, Zbyněk Janáček; Recenze: B. Čerešňák, J. Janák, K. Křesadlo, B. Smutný, I. Štarka. 1. vyd. Svazek XII. Ostrava: Profil, 1990. 321 s., 7 map. ISBN 80-7034-038-X. Kapitola Politický okres Třebíč, s. 106–107. 
  4. a b c DVORSKÝ, František. Vlastivěda moravská - Náměšťský okres. Brno: Musejní spolek v Brně, 1908. 334 s. S. 289–295. 
  5. DVORSKÝ, František. Vlastivěda moravská - Náměšťský okres. Brno: Musejní spolek v Brně, 1908. 342 s. S. 269–175. 
  6. DVORSKÝ, František. Vlastivěda moravská - Náměšťský okres. Brno: Musejní spolek v Brně, 1908. 342 s. S. 77–99. 
  7. ŠTARHA, Ivan. Historický lexikon obcí jižní, jihozápadní a jihovýchodní Moravy 1850-2009. Brno: Moravský zemský archiv v Brně, 2010. 383 s. ISBN 978-80-86931-59-3. S. 250. 
  8. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.). ISBN 80-250-1311-1. S. 590–591. 
  9. a b c d e Památky [online]. Pyšel: Obec Pyšel [cit. 2021-11-03]. Dostupné online. 
  10. FABIÁN, Petr. Pyšel [online]. Hrady-zriceniny.cz [cit. 2021-05-22]. Dostupné online. 
  11. JAKUBCOVÁ, Hana. Majitelé se rozhodli opravit unikátní věž vodní tvrze. Pyšel přispěje 33 tisíc. trebicsky.denik.cz. 2019-04-06. Dostupné online [cit. 2019-04-14]. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]