Haugvicové z Biskupic

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Haugvicové z Biskupic
(Haugwitz de Biskupitz)
COA Haugwitz.jpg
Erb všech linií rodu Haugviců
země Lužice a Kladsko, České královstvíČeské království České království, Markrabství moravskéMarkrabství moravské Markrabství moravské
tituly rytíři, baroni, hrabata, knížata
zakladatel bratři Otto, Sweydiger, Kilián Haugwitzové z Biskupitz
mýtický zakladatel velitel amád Karla Velikého jménem Huguwin, rok 772
rok založení 1346
současná hlava vládnoucí kníže rodu
větve rodu Slezská, Moravská, Česká
Zámek Holešov

Haugvicové z Biskupic (též Haugwitzové či Haužvicové) jsou hraběcí a knížecí rodina pocházející z Hrabství kladského. Její příslušníci nikdy nevlastnili moravské panství Náměšť nad Oslavou (viz Haugvicové z Malé Obiše).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Zámek Kopidlno

Haugvicové z Biskupic jsou starobylý slezský, český a moravský šlechtický rod, jenž je dle legendy jednou z mnoha linií velice rozvětveného šlechtického rodu „von Haugwitz“, který má kořeny již v době karolinské.

Dějiny rodu Haugviců z Biskupic se počaly psát roku 1346 v hrabství Kladském, kde založili větev Haugviců z Biskupic (Pischkowitz). S přináležitostí Kladska k Čechám se některé rodové linie počeštily a usadily na Moravě a v Čechách.

Bratři Otto, Sweydiger a Kilián von Haugvic se usadili roku 1346 ve slezských Piszkowicích (Biskupicích). Všichni tři bratři, se od této doby přestali psát von Haugvic a nadále jsou uváděni pouze jako "Haugwitz de Biskupitz".

Zámek Linhartovy

Otto Haugwitz z Biskupitz – zakladatel slezské linie rodu

jeho potomci zůstali v Biskupicích usazeni od roku 1346 až do roku 1816. Tato linie vymřela po meči Ottou hrabětem Haugvicem z Biskupic v roce 1831, po přeslici jeho sestrou Carolinou komtesou Haugvicovou z Biskupic v Opavici roku 1830. Rodokmen této rodiny slezských Biskupických Haugviců je veřejnosti dostatečně znám, neboť byl v minulosti několikrát veřejně prezentován v různých publikacích.

Sweydiger a Kilián Haugvicové z Biskupic – zakladatelé moravských a českých linií rodu

Shora uvedení bratři Sweydiger a Kilián odešli roku 1376 z Kladských Piszkowicz na Moravu a do Čech, kde Sweydiger roku 1376 koupil Lovčičky a Milešovice. V Lovčičkách je roku 1376 uváděn také Kilián. Potomci Sweydigera a Kiliána se psali jako "Haugwiczové z Biskupicz" a rozrodili se značně na Moravě a v Čechách. Mezi prvními z Biskupických Haugviců, kteří na Moravě zemřeli, byl Jan (Hanuš) Haugvic z Biskupic (+1370) a Jindřich Haugvic z Biskupic (+1376), který je již uváděn mezi moravskou šlechtou. Obecně lze říci, že od 14. – 17. století se všichni potomci této linie psali „z Biskupicz“, pak teprve následovalo určení, na kterém majetku se vyskytují.

Mikuláš Haugvic z Biskupic je roku 1414 uváděn jako purkrabí na Veselé (severní Morava), doslovně v listinném znění „Niklas dominus Hugwicz, burgravius in Wessele“.

Prvním Haugvicem z Biskupic v Čechách byl Jan (Hanuš), který byl sestřenec Purkarta ze Šanova, od kterého druhou část Šanova koupil roku 1430. Jan (Hanuš) byl na živu ještě roku 1454.

Roku 1436 se do Prahy dostala první linie Biskupických Haugviců. Tehdy Hanuš Haugvic z Biskupic řečený Bojstul nabyl do vlastnictví v Praze na Starém městě zadní mlýn, který dostal k dědictví od Sigmunda z Vartenberka. Dalších zpráv o této linii se dochovalo jen velmi málo. Důkazem její existence je klášter sv. Jakuba v Praze (poblíž Staroměstského náměstí). Zde se připomínají na kamenných hrobech tři členové rodu Haugviců z Biskupic (Hanuš Haugwicz 1474, Sybila Haugwiczovna z Biskupicz 1528, Hedvika Haugwiczovna z Biskupicz 1552). Roku 1689 byly na popud Francouzského krále založeny ve velkých městech Čech záškodníky požáry. Klášter sv. Jakuba v Praze vyhořel a v něm uložené rodové dokumenty pražské linie Biskupických Haugviců shořely. O potomcích této linie nám není dnes nic známo.

Zámek Rozsochatec

Po roce 1460 se příslušníci mladé generace Haugviců z Biskupic (prapravnuci Sweydigera a Kiliána) prosadili do předních velitelských postů v armádě českého krále Matyáše Korvína. Pozici nejvyššího kapitána (dnes srovnatelné s pozicí armádního generála) dosáhl Jan (Hanuš) Haugvic z Biskupic (+1526), nižších velitelských postů dosáhl jeho bratr Jindřich (Hynek), dále bratr Petr, jenž byl velitelem černé roty a vzdálený bratranec Mikuláš, který byl hejtmanem černého pluku.

Jan (Hanuš) si roku 1494 koupil hrad Bouzov. Dne 11. 1. 1502 byl Vladislavem Jagelonským povýšen dědičně mezi vysokou šlechtu do stavu „panského“. Roku 1505 pojal za manželku Kateřinu z Lomnice. Jím počíná souvislá posloupnost moravské linie rodu Biskupických Haugviců, která vždy jen panského stavu užívala.

Jindřich (Hynek)  byl manem Jindřicha z Lipé a vlastnil od roku 1510 hrad Ronovec u Havlíčkova Brodu. Jím počíná posloupnost české linie rodu Biskupických Haugviců, která působila převážně ve východních Čechách a na Vysočině.

Zámek Książ

Petr vlastnil Uherský Ostroh v letech 1465 -1480. Za věrné služby daroval král Matyáš Korvín Petru Haugvicovi z Biskupic před svou smrtí roku 1490 Hlubčické knížectví, které Petr roku 1503 vyměnil s kancléřem Janem Šelenberkem za obec Kněžno (Ksiežno) u Svidnice s hradem Książ a dnes je nazýván perlou dolního Slezska. Petr zemřel 1508 a jeho potomek prodal Kněžno s hradem (roku 1509) Konrádovi I. von Hochberg. O případných potomcích Petrovi linie nemáme dnes žádných dalších zpráv.

Zámek Štěpánov

Shora uvedení bratři Jan (Hanuš), Jindřich (Hynek) a Petr měli ještě bratra Kašpara, jenž zemřel roku 1489 zanechávaje manželku a jednu dceru a sestru Maruši.

Moravská linie rodu pánů Haugviců z Biskupic

Dějiny moravské linie pánů Haugviců z Biskupic se počaly psát roku 1494, kdy si Jan (Hanuš) Haugvic z Biskupic koupil hrad Bouzov. Roku 1502 obdržel od krále Vladislava Jagelonského povýšení do českého panského stavu pro sebe a své potomky za věrné služby.

Zámek Milotice

Jeho potomci působili následně např. na Litomyšli, Holešově, Chropyni, Rymnici, Čelákovicích, Miloticích, Linhartovech, Kralicích, Rokytnici, Tovačově, Ořechově, Brandýse n/L, v Podhořicích, ve Slaném a v Praze. Jeho vnuk také Hanuš obdržel 8. 12. 1555 moravský dědičný panský stav a stal se Moravským zemským hejtmanem. Rodina dosáhla dne 13. 5. 1642 hraběcího stavu skrze císařského plukovníka Alexandra Jošta Haugvice barona z Biskupic, který se přesunul z Moravy na tvrz do Čelákovic na panství Brandýské. Rodinu postihl majetkový a společenský úpadek roku 1665. Opětovného vzestupu dosáhla v 19. století. Nejznámější osobností té doby byl velitel a zakladatel Vojenské zpravodajské služby Československa v roce 1918 Vincent František Haugvic (Čeněk Haužvic 1882-1961) a jeho bratranec, šéf chemického koncernu Československa se sídlem v Kolíně Jindřich Haugvic (Jindřich Haužvic 1875-1943). Jedna z těchto rodin dosáhla následně povýšení do knížecího stavu. Rodokmen této rodiny moravských Biskupických Haugviců není veřejnosti doposud znám, neboť byl uchováván v rodinném archivu a nebyl nikdy veřejně prezentován v žádných publikacích. V současnosti jsou tyto dokumenty zpracovávány týmem profesionálních historiků, kteří připravují rozsáhlou publikaci.

Česká linie rodu Haugviců z Biskupic

Zámek Rokytnice

Dějiny české linie rodu Haugviců z Biskupic se počaly psát roku 1503, kdy se Jindřich (Hynek) Haugvic z Biskupic usadil na hradě Ronovec u Havlíčkova Brodu na Vysočině. Roku 1510 hrad a několik vesnic odkoupil od Jindřicha z Lipé.

Jeho potomci působili následně např. na Kopidlně, na Rozsochatci, v Dolní Krupé, na Čachotíně, v Malobratřicích, ve Vrátně, Kutné hoře, Kolíně, Bydžově, Chroustovicích, Brandýse n/L, Mariánských Lázních, ve Vídni, na Libici, Štěpánově, Suchdole u Sedlčan a v Podhořanech. Rodina dosáhla v 19. století baronského stavu. Nejznámější osobností té doby byl velitel vojenské akademie ve Vídni, generál major Moric Haugvic baron z Biskupic (1810-1876). Významným plukovníkem byl také Norbert Haugvic baron z Biskupic a Teodor Haugvic baron z Biskupic. Rodokmen této rodiny českých Biskupických Haugviců je veřejnosti málo znám, neboť v minulosti byl uchováván v rodinném archivu a nebyl nikdy veřejně prezentován v žádných publikacích. O této linii rodu mizí veškeré zprávy po první světové válce. O případných potomcích této linie nemáme dnes žádných dalších zpráv. V současnosti jsou tyto dokumenty zpracovávány týmem profesionálních historiků, kteří připravují rozsáhlou publikaci.

Hrad Bouzov
Zámek Litomyšl

Erb[editovat | editovat zdroj]

Erb Haugviců

Na červeném podkladu se nachází černá beraní hlava se zlatými rohy. Tento znak je společný pro všechny větve.

K beraní hlavě se váže příběh, ve kterém předek rodu v rámci hájení královského hradu dal ve chvíli, kdy obležené baště docházely zásoby, zabít posledního berana, jehož krví pomazal staré volské kůže a nechal je pověsit na hradbách, z čehož nepřítel usoudil, že obléhaní mají potravin dostatek a další boj by byl zbytečný a s nepořízenou odtáhl. Příslušník rodu jako odměnu za dobrou taktiku získal právo nosit ve znaku právě beraní hlavu.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Zrcadlo slavného Markrabství Moravského 1593: Bartoloměj Praprocký z Hlohol, kapitola XIII.
  • Staromoravští rodové: Josef Pilnáček, kapitola Haugvic z Haugvic, ISBN 978-80-86528-37-3
  • Ottův slovník naučný: J. Otto, 1896 v Praze, kapitola "z Haugvic"
  • Co v dějepisu nebylo - Haugvicové z Biskupic: Jan Halada, noviny "Telegraf" středa 29. 12. 1993
  • Die Geschichte der Familie von Haugwitz: Eberhard Graf Haugwitz, Lipsko 1910
  • Noviny z Čech ze dne 4/6. 2. 1916
  • Schematismus der Oeserreichisch - Kaiserlichen Armée Für Das Jahr 1810, str. 155
  • Genealogisch-HistorischesAdels-Lexicon: Johann Friedrich Gauhen, Lipsko 1719, str. 607-614
  • Militar Schematismus der Oeserreichisch - Kaiserthumes, Wien 1845, str. 114,164
  • Militar Schematismus der Oeserreichisch - Kaiserthumes, Wien 1834, str. 109
  • Komunistická perzekuce šlechty: Pavel Vaculík, nakl. Baset, ISBN: 80-7340-026-X
  • Moravská šlechta roku 1619, její jmění a nábož. vyznání: František Hrubý, in: Časopis Matice Moravské, roč. IVL., str. 107 - 169, Brno 1922
  • Letopisy rodu Haugwitzů: Jaromír Kotík, tisk. CENTA 1997, str. 13-30
  • Moravské korespondence a akta z let 1620 - 1636: František Hrubý, I. díl, Brno 1934
  • Topographie vom Margrafthum Mähren: Franz Joseph Schwoy, Wien 1793
  • Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618: str. 139, 140, 189, 197, 201, 627, 687, 693, 783, 788, 815, 1113, 1265,
  • Čelákovice: Emanuel Vlasák, 1990 Čelákovice, str. 55-67
  • Ottův slovník naučný, heslo "z Haugvic": díl X. str. 959-963, Praha 1896
  • Archivy zrušených klášterů moravských: Jindřich Šebánek, inventář pergamenů 1078 - 1471, Brno 1932
  • Nová šlechta Rakouského císařství: Jan Županič, ISBN 80-86781-08-9, str. 332
  • Kladenský Deník (noviny), Z regionu, sobota 21. 11. 2015, str. 8
  • Historický místopis země Moravskoslezské: Ladislav Hosák, Brno 1920-1938
  • Moravské zemské desky, edice: František Matějek - Kraj Olomoucký II., Brno 1948; František Matějek - Kraj Olomoucký III., Praha 1953; Tomáš Kalina - Kraj Brněnský II., Praha 1950; Miroslav Rohlík - Kraj Brněnský III., Praha 1957
  • Jihlavské listy (noviny), Publicistika, úterý 2. února 2016, str. 13
  • Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 6., Východní Čechy, 1989, str. 677
  • Třebíčský Deník (noviny), zpravodajství, úterý 2. února 2016, str. 3
  • Měsíčník Kavárna Pohoda, červen 2005, str. 48-49
  • Die Geschichte der Familie von Haugwitz: Thilo von Haugwitz, Machinenschrift, Norderstedt 1995
  • Vlastivěda moravská: František Dvorský, Náměšťský okres, Brno 1908
  • Česko-moravská kronika: Kramerius, str. 593, 594, 1699, 1700
  • Hejtmanství Rychnovské: Kramerius, str. 130, 294
  • Lexikon české šlechty: Jan Halada, nakladatelství Akropolis 1992
  • Dějiny Náchoda 1620 -1740: Jan Karel Hraše, Náchod 1994, str. 633
  • Teplický kurýr, měsíčník (noviny), duben 2016, str. 3
  • Třebíčský zpravodaj 2/2016, ze společnosti, str. 12
  • Prague Leaders magazine 4/2013, str. 74-75
  • Prestige Life Style 5/2016, str. 28-31
  • KDO JE KDO - osobnosti české současnosti: Ing. arch. Michal Třeštík, ISBN 80-902586-7-0 Praha 2002, str. 181
  • Knihy půhonné a nálezové, díl I. - VII.: Vincenc Brandl, Brno 1872 - 1911
  • Zemské desky, kniha XIX. z let 1521-1523
  • Berní Rula Kladsko: Marie Ryantová, Národní archiv 2007, ISBN 978-80-86712-43-7 , str. 52, 54, 76, 155, 156, 203
  • Významná sídla české šlechty: Vlastimil Vondruška, Albatros Praha 2005, ISBN 80-00-01520-X, str. 50
  • Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku: Miroslav Plaček, 1997 Jihlava, ISBN 80-85983-08-7, str. 151, 252, 271

Související články[editovat | editovat zdroj]