Ronovec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ronovec
Zbytky paláce
Základní informace
Sloh gotický
Výstavba po polovině 13. století
Zánik nejpozději v 1. polovině 16. století
Stavebník Smil z Lichtenburka
Další majitelé Lichtenburkové, Jan Lucemburský aj.
Poloha
Adresa 2,5 km severně od obce, Břevnice, Česká republikaČeská republika Česká republika
Souřadnice
Ronovec
Ronovec
Další informace
Rejstříkové číslo památky 18250/6-125 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ronovec (původním názvem Sommerburg, česky Letní hrad) je hrad, který se nachází na odbočce ze žluté turistické značky mezi Chotěboří a Havlíčkovým Brodem poblíž obce Břevnice. Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka ČR.[1]

Historie hradu[editovat | editovat zdroj]

Raná historie[editovat | editovat zdroj]

Podle archeologických výzkumů, které byly v prostoru dnešní zříceniny provedeny, je pravděpodobné, že na místě kamenného hradu stál už ve 12. století (možná i dříve) menší hrádek vystavěný z hlíny a ze dřeva. Co se s ním však stalo historikové nedokáží posoudit (zřejmě padl za oběť požáru). Dnes už nelze vybádat ani to, na čí popud byl postaven hrad z kamene ani kdy se tak stalo. Je však pravděpodobné, že to bylo přibližně v polovině 13. století.

Éra zakladatele hradu[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o hradu pochází z 1. dubna 1262, kdy zde pravděpodobný zakladatel hradu Smil z Lichtenburka, který bývá považován za jednoho z nejvýznamnějších šlechticů své doby, vydal jednu ze svých listin. Do dnešních let se dochovaly celkem čtyři Smilovy listiny, které byly na hradě podepsány. Žádná z nich se však Ronovce přímo netýká. Smil z Lichtenburka podle dostupných indicií na Ronovci sice často pobýval (dokonce zde pořádal i některé společenské akce), jeho sídlem však hrad podle všeho nebyl a jeho úlohou pravděpodobně bylo býti správním centrem okolní oblasti bohaté na stříbro. Po Smilově smrti přechází hrad do držení jeho stejnojmenného syna. Od něj pak Ronovec roku 1289 přechází do majetku Hynka z Lichtenburka, který jej nejspíše roku 1296 předal svému nejmladšímu synu Čeňkovi, od nějž roku 1314 Ronovec získává synovec Hynek.

Léta největší slávy[editovat | editovat zdroj]

Roku 1345 skončila na hradě éra rodu zakladatele hradu, protože Hynek vyměňuje Ronovec (spolu s doly na Buchlebergu u Přibyslavi, s nimiž byl Ronovec majetkově spojen) králi Janu Lucemburskému za hrad v Poděbradech. Ve vlastnictví Koruny české však dlouho nezůstal a ještě téhož roku ho totiž získali páni z Lipé, kteří ho ale ihned dali do zástavy Marešovi z Radetína. Tuto zástavu však roku 1346 Perolt, strýc Jindřicha z Lipé, vyplatil, a Ronovec tak zůstal v jeho ve vlastnictví pánů z Lipé. Přechodem do jejich majetku se rovněž stává součástí lipnického panství. Hrad obdržel Čeněk z Lipé, jeho syn Jindřich ho prodal roku 1362 s příslušným lénem Ješkovi ze Zlíchova (předek Andělů z Ronovce). Na této transakci se podílel i Čeněk Krušina z Lichenburka, což svědčí o tom, že původní majitelé hradu si zde alespoň částečně udrželi svůj vliv. V té době patřilo k Ronovci na 8 vsí. Podle archeologických výzkumů byl hrad v této době z hlediska hradní architektury nadprůměrným a poměrně honosným šlechtickým sídlem. Přibližně v této době je také poprvé nazýván Ronovec, pravděpodobně podle ostrví ve znaku pánů z Lipé (staroněmecky Die Ronne). Před tím byl nazýván Sommerburg (Letní hrad) nebo též Žumburg.

Období úpadku[editovat | editovat zdroj]

Po Ješkově smrti (asi 1392) sídlili na hradě jeho synové Jan a Petr, kteří se podle regionálních kronik zadlužili po širokém okolí a aby byli schopni své dluhy splácet, zřejmě na hradě protizákonně razili falešné mince. K padělání platidel však mohlo na hradě docházet i v pozdějších letech. Andělové z Ronovce jsou v souvislosti s hradem naposledy připomínáni roku 1406, kdy jejich jméno z regionu definitivně mizí. V následujících letech pak zřejmě nastaly spory o majetek zesnulého vlastníka hradu Jindřicha z Lipé, jejichž předmětem byl i Ronovec. Je tak možné, že právě v této éře byl hrad postižen jistou vojenskou událostí, která se stala hlavní příčinou začátku úpadku kdysi poměrně významného hradu. Někteří historikové se pak přiklánějí k verzi, že byl Ronovec dobyt až husitskými vojsky v roce 1424 (ačkoli není známo kdo a zda vůbec jej bránil). Následné osudy hradu nejsou známé. Jedinou indicií, která snad napovídá, že hrad byl snad obydlen i ve druhé polovině 15. století, je zmínka o jakémsi Janu Ronovském z Libice v některých regionálních kronikách. Jeho přesný vztah k Ronovci však není znám.

Poslední využití[editovat | editovat zdroj]

Přes to všechno hrad roku 1502 koupil (není však známo od koho) Jindřich Špetle z Prudic. Přibližně v téže době také začala stavba tvrze v Dolní Krupé, která měla Ronovec nahradit. Roku 1510 na hrad přišel Jan Haugvic z Biskupic, ten ho ale záhy prodal H. Ptáčkovi, který na hradě také dlouho nezůstal. Roku 1515 jej opět získávají páni z Lipé a využívají ho jako letní sídlo. V roce 1533 pak přechází do rukou Hynka Haugvice z Biskupic, který jej kupuje společně s několika okolními vsemi. Regionální kroniky v této době o Ronovci stále hovoří jako o hradu, což zřejmě dokládá, že v této době, byl Ronovec stále pod střechou. Hynek Haugvic však už původní slávu ronoveckému panství vrátit nedokáže, a tak i on hrad po několika letech (nejspíše roku 1544, kdy je hrad popisován jako pustý) opouští. Naposledy byl Ronovec připomínám v roce 1572 v cedulích bratří Haugviců.

Následně se Ronovec stává útočištěm příslušníků nejrůznějších náboženských minorit, zlodějů a osob na pokraji společnosti. V 18. a 19. století se pak okolím šířily fámy o pokladu ukrytém na hradě. Na místo se sjížděli nejrůznější hledači z širokého okolí, na základě historických pramenů však nelze doložit, že by kdo kdy na hradě nějaké cennosti objevil. Patrně nejrozsáhlejší průzkum podnikl kolem roku 1870 majitel hradu Wenzel Welz, který Ronovec poškodil do stavu, který je přibližně podobný dnešnímu.

Šlechtické rody na hradě[editovat | editovat zdroj]

  • nejdéle na hradě pobývali páni z Lichtenburka (83 let), Andělové z Ronovce (44 let) a páni z Lipé (35 let).

Pozn. Rody z Ronovce a z Lipé pojily určitě rodinné vazby, proto bývají Andělové z Ronovce někdy označováni za větev pánů z Lipé.

Současný stav[editovat | editovat zdroj]

Z hradu se dochovala část paláce (někdy též zvána rytířským sálem), zbytky hradby a hlásky. Dále jsou pak patrné terénní úpravy (obranné příkopy či valy), případně fragmenty bývalé studny. Dochovaly se též části nedalekého mlýna nebo hráz rybníka Na Blátě. Většina těchto částí byla vykopána v letech 19571960, kdy zde probíhal ryze amatérský průzkum, který nebyl dokončen. V roce 1980 bylo zdivo konzervováno. Hrad je volně přístupný.

Pověsti[editovat | editovat zdroj]

  • Podle jedné z mnoha pověstí nebyl hrad dobyt husity, ale Lipnickými rytíři, kteří jménem majitele pohledského panství hájili zájmy jeho dcery, která byla majitelem Ronovce unesena podle svého přání na hrad, ten byl zapálen a majitel Ronovce s dcerou významného šlechtice skočili z věže. Majitel Ronovce prohlásil v posledních slovech, ať udělají Ronovečtí rytíři z lipnickou tvrzí totéž, co udělali Pohledští s Ronovcem.
  • Druhá z mnoha pověstí praví, že se ho jistým hledačům pokladu přece podařilo nalézt, v tom, ale k hradu přišel místní správce a poklad jim sebral a odnesl domů, druhý den ráno byl správce nalezen mrtev a poklad zmizel.
  • Další z bájí pak praví, že v dnes již zavalených sklepech hradního komplexu se nachází víno, které časem zhoustlo natolik, že je možné jej krájet nožem. Je navíc tak silné, že k němu stačí přivonět a člověk je hned opilý. Podle pověsti jednou nastane den, kdy dolnokrupský farář použije tohoto vína při bohoslužbě.
  • Jiná pověst pak vypráví, že v hradních zříceninách se dříve čas od času objevovala nádherná zdobená rakev s generálským tělem, poblíž které se nacházela truhla plná zlata, stříbra a šperků. Jednoho dne se podivný úkaz zjevil jisté ženě, která ve zdejších lesích bloudila. Pod vlivem únavy a strachu vzala kord, který měl generál po boku, a jeho tělo probodla. Zem se následně rozestoupila a jak rakev, tak truhla s cennostmi se propadla do země a od této události se na Ronovci už nikdy neukázala.

Okolí[editovat | editovat zdroj]

Nedaleko zříceniny hradu se nachází jeden z nejkrásnějších a nejmohutnějších smrků v tomto kraji. V roce 1988 byl vyhlášen za památný strom. Jeho obvod je 380 cm, výška 43 m a stáří se odhaduje na 150 let.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Uvnitř hradního paláce se nachází pamětní deska Josefa Čapka, který v 50. letech založil Vlastivědný kroužek pro Ronovec, jehož členové v následujících desítkách let na hradě prováděli amatérský výzkum. Deska byla za přítomnosti asi stovky lidí odhalena 9. října 1988.

V místě dnešní zříceniny byly objeveny unikátní dveře, které byly vyrobeny z plátů kovového plechu nýtovaných vzájemně mezi sebou. Podobných exemplářů je v České republice pouze několik jednotek.

O tom, že Ronovec byl ve své době poměrně významným a vyspělým sídlem svědčí i to, že v jeho bezprostřední blízkosti se nacházel též mlýn, lom na kámen i malý rybníček.

Na hradě byla rovněž nalezena tzv. mušlová záštita z jakési bodné nebo sečné zbraně, která je podstatná především tím, že na jiných místech byla nalezena především v těch lokalitách, jejichž zánik nějak souvisí s obdobím počátku husitských válek či druhé čtvrtiny 15. století. Tento nález je tak indicií toho, že příčina ztráty významu hradu mohla s husitskými válkami určitým způsobem souviset.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2015-10-31]. Identifikátor záznamu 128948 : Hrad Ronovec, zřícenina a archeologické stopy. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]