Záštita

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Záštita – zde č. 3

Záštita je kovová část poboční chladné zbraněmeče či dýky –, která odděluje čepel od jílce či rukojeti zbraně.[1] Sloužila k ochraně ruky držící zbraň před účinky chladných zbraní protivníka.[1] Nejstarší záštity měly tvar rovné příčky, jež byla kolmá k čepeli „ve tvaru břevna kříže“.[1] Tato záštita byla později známá též jako quillon. [P 1]

Některé turnajové meče měly záštity terčovité či oválné.[1] Zvláštním druhem záštity je prstencová cuba, která je tradiční součástí japonských mečů.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Rané meče se vždy používaly ve spojení se štítem, proto neměly opravdovou záštitu, ale spíš jakýsi typ zarážky, která zabraňovala, aby ruka při výpadech sklouzávala k čepeli. Asi nejstarší typy záštit se objevují počátkem 3. století u perských mečů z období Sásánovské říše. U evropských mečů se záštita jako ochranný prvek vyvinula kolem 10. století. Nejstaršími evropskými typy mečů se záštitou byly asi zbraně vikingů.

V 11. století už záštita patřila ke standardní výbavě normanských mečů a posléze všech rytířských mečů. Tyto záštity měly tvar rovné příčky kolmé k čepeli. U mečů z 12. a 13. století mohla být rovná příčka zúžená nebo prohnutá.

Od 15. století se začaly objevovat bohatší tvary záštit, jež měly lepší ochrannou funkci. Záštita mohla být s hlavicí jílce spojená takzvaným záštitným obloukem, čímž vznikal jednoduchý koš zbraně.[1] Jedinému zahnutému prutu podél prstů umístěnému zhruba rovnoběžně s jílcem a kolmo k jakékoli křížové záštitě se také říkalo chránič kloubů.[2] Jestliže se k záštitnému oblouku přidaly další kovové prvky, například destičky, jež mohly být zdobené rozličnými ornamenty, vznikl buď složitější, případně až zcela uzavřený koš.[1]

Od počátku 16. století začaly být záštity v Evropě čím dál propracovanější. Jílcovým košům přibývaly dodatečné prvky jako smyčky, zákruty či záhyby, které chránily ruku. Záštita mohla mít i tvar listu či zvonu. Byl-li tento záštitný list protažený až k hlavici jílce, hovoříme o listovém koši.[1]

Po příchodu kordů a rapírů zaměřených na výpadové útoky se tyto záštity ukázaly jako nedostatečné. Proto se do 17. století začaly zhotovovat záštity, jež obsahovaly pevný štít o průměru okolo dvou palců, který obklopoval celou čepel. Starší typy této záštity si zachovaly quillon, který byl u novějších typů odstraněn, a tento typ získal označení číška. Tento novější typ se stal základem záštit moderních fleretů a kordů.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. “Tento název pro záštitu, zdrobnělina slova quille, kuželka, pochází ze středověké francouzštiny, odkud se rozšířil do dalších jazyků.“

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Záštita (zbrojárstvo) na slovenské Wikipedii a Crossguard na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g Malá československá encyklopedie. VI. svazek Š - Ž. 1. vyd. Praha: Encyklopedický institut ČSAV 1987. 928 s. bez ISBN
  2. FineDictionary citation of Chambers's Twentieth Century Dictionary

Doporučená literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ewart Oakeshott: The Sword in the Age of Chivalry (1964), kapitola 4.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]