Rapotice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o obci na Náměšťsku. O části obce Malonty pojednává článek Rapotice (Malonty).
Rapotice
Náves v Rapoticích s kaplí Nanebevstoupení Páně
Náves v Rapoticích s kaplí Nanebevstoupení Páně
Znak obce RapoticeVlajka obce Rapotice
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
LAU 2 (obec)CZ0634 591581
Pověřená obec a obec s rozšířenou působnostíNáměšť nad Oslavou
Okres (LAU 1)Třebíč (CZ0634)
Kraj (NUTS 3)Vysočina (CZ063)
Historická zeměMorava
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel538 (2021)[1]
Rozloha4,14 km²
Katastrální územíRapotice
Nadmořská výška495 m n. m.
PSČ675 73
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ1
Kontakt
Adresa obecního úřaduHlavní 55
675 73 Rapotice
obec@rapotice.cz
StarostaIng. Jiří Bechný
Oficiální web: www.rapotice.cz
Rapotice
Rapotice
Další údaje
Kód obce591581
Kód části obce139327
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Rapotice (německy Rapotitz[2], starší názvy též Rajpotitz[3]) se nachází v okrese TřebíčKraji Vysočina. Žije zde 538[1] obyvatel. Obcí prochází železniční trať Brno – Jihlava, obcí také prochází silnice druhé třídy II/393, stejně tak obcí prochází silnice první třídy I/23.

Sousedními obcemi sídla jsou Újezd u Rosic, Vysoké Popovice, Lukovany, Lesní Jakubov a Sudice.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Obec snad měla být obývána již v roce 1086, snad měla být založena panem Rapotou. V 11. stoleti obec však existovala a v obci stála tvrz.[3] První písemná zmínka o obci pochází z roku 1101, kdy obec jako nevolnická byla darována Oldřichem Přemyslovským a Litoldem Přemyslovským benediktinskému klášteru v Třebíči. V roce 1304 byla tvrz v obci zničena Kumány. Pak obec patřila Templštejnu a v roce 1461 byly spolu s věnem Barbory (dcery Jiřího z Poděbrad) připojeny k majetku Jindřicha z Lipé a staly se součástí panství města Ivančice.[3] V roce 1496 se Ivančice staly součástí panství v Moravském Krumlově, který vlastnili postupně páni z Lipé, Lichtenštejnové a Kinští. Těm Ivančice i s Rapotice patřily až do reforem v roce 1848.[4]

Roku 1857 byla zbořena stará zvonice na návsi a pak místo ní byla postavena kaplička s obrazem Nanebevzetí Páně. V roce 1866 vesnici poničilo krupobití a v roce 1892 vyhořelo 20 domů. V roce 1898 byl ve vsi založen potravinový spolek, ten pak roku 1905 zanikl. Roku 1886 byla založena škola ve vsi, v roce 1908 byla škola rozšířena na dvojtřídku.[5]

Od roku 1886 v obci je pošta a od roku 1911 četnická stanice. V roce 1903 hospodářská beseda, v roce 1911 byl založen čtenářský spolek a v roce 1914 hasiči, Sokol, Orel, Dělnická tělocvičná jednota, Omladina a spolek odborných horníků.[2]

Do roku 1849 patřily Rapotice do ivančického panství, od roku 1850 patřily do okresu Moravský Krumlov, pak od roku 1868 do okresu Třebíč, následně mezi lety 1949 a 1960 do okresu Velká Bíteš od roku 1960 jsou součástí okresu Třebíč. Mezi lety 1850 a 1882 byly začleněny pod Sudice.[6]

V letech 2002–2010 působila jako starostka Ing. Marcela Smekalová, od roku 2010 do konce roku 2013 zastával tuto funkci Petr Matoušek, který odstoupil z důvodu pochybné osobní půjčky z obecní pokladny.[7] Po roce 2013 je ve funkci bývalý místostarosta Ing. Jiří Bechný. Ten byl také zvolen znovu starostou na ustavujícím zasedání zastupitelstva 6. listopadu 2014.

Vývoj počtu obyvatel Rapotic[8]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 287 353 375 433 468 515 594 595 602 556 503 455 453

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Kaplička Nanebevzetí Páně – na návsi, postavena byla na místě zbořené zvonice v roce 1857[5]

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Z Rapotic pocházela první pacientka třebíčské nemocnice – paní Anežka Brázdová, roz. Vokounová (nar. roku 1885). Na posvícenské zábavě v listopadu 1902 ji postřelil její zhrzený partner. První zákrok podstoupila u MUDr. Františka Dreuschucha v Náměšti nad Oslavou, do Třebíče ji dopravili vlakem. Ani doktor Jaroslav Bakeš jí však nevyňal třetí kulku, která uvízla mezi žebry. Přes nepříznivou diagnózu tehdy 18leté děvče nakonec přežilo a dožilo se pokročilého věku.[9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2021. Praha. 30. dubna 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-30]
  2. a b BARTOŠ, Josef; SCHULZ, Jindřich; TRAPL, Miloš. Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848 - 1960. Redakce Josef Bartoš, Jan Machač, Ivan Straňák, Zbyněk Janáček; Recenze: B. Čerešňák, J. Janák, K. Křesadlo, B. Smutný, I. Štarka. 1. vyd. Svazek XII. Ostrava: Profil, 1990. 321 s., 7 map. ISBN 80-7034-038-X. Kapitola Politický okres Třebíč, s. 107. 
  3. a b c MEZLÍKOVÁ, Pavla. Komunální heraldika měst a obcí okresu Třebíč od roku 2000 do 2005. Brno, 2014 [cit. 2017-03-02]. 105 s. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Karel Maráz. s. 28. Dostupné online.
  4. a b c O obci [online]. Rapotice: Obec Rapotice [cit. 2021-12-01]. Dostupné online. 
  5. a b DVORSKÝ, František. Vlastivěda moravská - Náměšťský okres. Brno: Musejní spolek v Brně, 1908. 334 s. S. 295–300. 
  6. ŠTARHA, Ivan. Historický lexikon obcí jižní, jihozápadní a jihovýchodní Moravy 1850-2009. Brno: Moravský zemský archiv v Brně, 2010. 383 s. ISBN 978-80-86931-59-3. S. 258. 
  7. JAKUBCOVÁ, Hana. Starosta Rapotic si z obecní kasy vzal statisíce. Byla to půjčka, tvrdí [online]. iDNES.cz, 2014-01-14 [cit. 2015-12-28]. Dostupné online. 
  8. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.). ISBN 80-250-1311-1. S. 590–591. 
  9. NOVOTNÝ, Gustav. Působení MUDr. Jaroslava Bakeše v Třebíči v letech 1902–1909. In: Západní Morava. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2007. ISBN 978-80-7275-074-0. S. 83–106.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]