Ferdinand Heidler starší

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ferdinand Heidler

Poslanec Moravského zemského sněmu
Ve funkci:
1848 – 1849
Ve funkci:
1861 – 1866
Ve funkci:
1867 – 1870
Ve funkci:
1873 – 1878

Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1869 – 1870

Starosta Jemnice
Ve funkci:
1861 – 1873
Předchůdce Anton Bauer[1]
Nástupce Antonín Eisner
Stranická příslušnost
Členství Ústavní strana

Narození 30. srpna 1811
Opava
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 12. února 1880 (ve věku 68 let)
Jemnice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Choť Eva Sušitzký
Profese politik
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ferdinand Heidler (30. srpna 1811 Opava[2]12. února 1880 Jemnice[3]) byl rakouský politik, poslanec Říšské rady a Moravského zemského sněmu, starosta Jemnice.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Opavě. Jeho otec Franz Heidler byl koželuh. V roce 1846 se přiženil[4] do Jemnice, kam přišel z Police, kde byl správcem velkostatku. V Jemnici začal působit jako pekař a obchodník, díky čemuž zbohatl a stal se starostou města. V této funkci prosadil jako jednací řeč radnice němčinu, používání češtiny považoval za marné a směšné. V roce 1873 jej nahradil Antonín Eisner. Heidler působil od roku 1871 jako ředitel místní spořitelny. Němčina ale zůstala jazykem radnice až do roku 1890, kdy se starostou stal Josef Augusta.[5]

Od roku 1848 do roku 1849 zasedal jako poslanec Moravského zemského sněmu. Nastoupil sem po zemských volbách roku 1848 za kurii venkovských obcí, obvod Jemnice. Ovšem nebyl řádným poslancem, nýbrž ustanoveným náhradníkem, který na sněmu zastupoval po dobu časového zaneprázdnění poslance Josefa Becka (Beck byl totiž zároveň i poslancem celostátního parlamentu, tedy Říšského sněmu).[6] Na zemském sněmu byl aktivním řečníkem. Vyslovil se proti tomu, aby mělo na radnicích po zřízení obecní samosprávy převahu nejbohatší obyvatelstvo. Účastnil se také debat o volebním právu, postavení učitelů, povinnosti ubytovávat vojsko apod. Na konci sněmu provolal Heidler slávu „slovanskému obyvatelstvu Moravy“.[5][7]

Po obnovení ústavního systému vlády byl v moravských zemských volbách 1861 zvolen poslancem Moravského zemského sněmu za kurii měst Dačice, Telč, Slavonice a Jemnice. V zemských volbách v lednu 1867 jej nahradil na sněmu starosta Telče František Kianek, ale v zemských volbách v březnu 1867 se Heidler do poslaneckých lavic vrátil a působil zde do roku 1870. Poslancem je znovu zvolen ve doplňovacích volbách 1873, tentokrát za venkovské obce, když poráží Ondřeje Pecla. V roce 1862 se stal členem silničního výboru. Několikrát vystupoval na sněmu na žádost občanů svého obvodu, nadále byl aktivním řečníkem. To ustává až v posledním volebním období, kdy už tolik nevystupuje a často žádá ze zdravotních důvodů o dovolenou.[5] V doplňovacích zemských volbách roku 1873 se uvádí jako ústavověrný kandidát.[8]

V letech 18691870 byl rovněž poslancem Říšské rady.

V roce 1874 stál u zrodu sboru dobrovolných hasičů v Jemnici.[9]

Zemřel na mrtvici v Jemnici roku 1880.[5]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

S manželkou Evou, roz. Sušitzký, měl 6 dětí – Leontinu (nar. 1842), Friedricha (nar. 1843), Artura (nar. 1845), Ferdinanda (nar. 1846), Wilhelma (nar. 1852) a Arnolda (nar. 1856). Ferdinand mladší se oženil s Josefou Koudelovou, sestrou poslance Moravského zemského sněmu Josefa Koudely, kteří měli společně mj. syny Ferdinanda, který byl poslancem Revolučního národního shromáždění a československým ministrem obchodu, Gustava, národohospodáře a rovněž československého poslance, Jana, historika a Artura, advokáta. Jeho dalším vnukem je teolog Alexander Heidler.[5] Mezi jeho potomky patří také politik Cyril Svoboda. Ačkoli se Heidler řadil k odpůrcům českých národních snah, část jeho potomků se počeštila.[7]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KADLEC, Jindřich. Správní vývoj města Jemnice od roku 1850 do roku 1945. Pardubice, 2010 [cit. 2013-09-09]. Bakalářská práce. Fakulta filozofická Univerzity Pardubice. Vedoucí práce Marie Macková. Dostupné online.
  2. Matriční záznam o narození a křtu
  3. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  4. Matriční záznam o sňatku
  5. a b c d e KÜHTREIBEROVÁ, Lenka. Zemští poslanci za okres Jemnice v letech 1861-1914. Brno, 2008 [cit. 2013-09-09]. Diplomová práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity. Vedoucí práce Jiří Malíř. s. 25-29. Dostupné online.
  6. DVOŘÁK, Jindřich. Moravské sněmování roku 1848-49: na padesátiletou památku na novodobého sněmu a zrušení roboty na Moravě, jakož i nastoupení císaře a krále Františka Josefa I. na trůn, Svazek 1. [s.l.]: Nákladem českého knihkupectví Emila Šolce, 1898. 262 s. Dostupné online. S. 247-253. (česky) 
  7. a b MALÍŘ, Jiří, a kol. Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861-1918. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2012. 887 s. ISBN 978-80-7325-272-4. S. 238-240. 
  8. Neue Freie Presse, 23. 11. 1873, s. 8.
  9. Historie SDH v Jemnici, ověřeno 9. 9. 2013. www.sdh.jemnice.cz [online]. [cit. 2013-09-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05.