Josef Bubník

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Josef Bubník

Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1921 – 1925
Stranická příslušnost
Členství čs. soc. dem.
KSČ
Neodvislá str. kom.
čs. soc. dem.

Narození 14. května 1879
Teplice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 4. července 1957 (ve věku 78 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Profese politik
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Josef Bubník (14. května 1879 Teplice[1]4. července 1957 Praha[1]) byl československý politik a meziválečný poslanec Národního shromáždění za Československou sociálně demokratickou stranu dělnickou, později za Komunistickou stranu Československa a nakonec za Neodvislou stranu komunistickou v Československu. Byl aktérem výrazného frakčního souboje v KSČ v roce 1925 (takzvaná bubnikiáda).

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Podle údajů k roku 1921 byl profesí zástupcem přednosty Úrazové pojišťovny dělnické v Praze.[2]

Po parlamentních volbách v roce 1920 získal mandát v Národním shromáždění.[3] Do parlamentu se ovšem dostal až dodatečně roku 1921 jako náhradník poté, co rezigoval poslanec Vlastimil Tusar. Mandát získal za československé sociální demokraty, v průběhu volebního období ale přešel do nově vzniklé KSČ. V roce 1925 ovšem z komunistického poslaneckého klubu vystoupil a přešel do klubu Neodvislé komunistické strany.[4]

V KSČ zastával funkci tajemníka 1. pražské organizace strany. Ta se v rámci KSČ vyvíjela s vyšší mírou nezávislosti. Bylo to způsobeno mimo jiné i tím, že v ní působilo několik aktivistů z levicové strany Socialistické sjednocení, kteří do KSČ přešli roku 1923 (například Josef Teska). V roce 1925 se Bubník stal aktérem výrazného frakčního střetu v KSČ (takzvaná bubnikiáda). Část strany včetně Bubníka tehdy odmítla těsnější svázání její politiky s direktivami Kominterny. Bubník měl v tomto ohledu podporu četných stranických organizací. Zpočátku za ním stáli i centrističtí komunisté jako Bohumír Šmeral nebo Antonín Zápotocký, ale nakonec byl izolován. V únoru 1925 byl vyloučen z KSČ s odůvodněním, že podporoval akce vedoucí k rozbití KSČ. Spolu s ním pak ze strany odešlo dalších sedm poslanců a utvořili Neodvislou komunistickou stranu. Ta se účastnila parlamentních voleb v roce 1925, ale získala jen 7 813 hlasů a nepronikla do parlamentu. Většina jejích členů včetně Bubníka pak přešla do sociální demokracie.[5][6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b KOLÁŘ, František, a kol. Politická elita meziválečného Československa 1918-1938. Praha: Pražská edice, 1998. 302 s. ISBN 80-901509-8-5. S. 28. 
  2. 66. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-10]. Dostupné online. (česky) 
  3. Josef Bubník [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-10]. Dostupné online. (česky) 
  4. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-10]. Dostupné online. (česky) 
  5. kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 727-730. (česky) 
  6. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 398. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 153. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 8. sešit : Brun–By. Praha: Libri, 2007. 225–368 s. ISBN 978-80-7277-257-5. S. 274. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]