Medzilaborce

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Medzilaborce / Меджильабірці
Hlavní ulice v Medzilaborcích
Hlavní ulice v Medzilaborcích
Medzilaborce / Меджильабірці – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška326 m n. m.
StátSlovenskoSlovensko Slovensko
KrajPrešovský
OkresMedzilaborce
Tradiční regionHorní Zemplín
Medzilaborce
Medzilaborce
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha47,5 km²
Počet obyvatel5 965 (2021)[1]
Hustota zalidnění125,6 obyv./km²
Správa
Statusměsto
StarostaVladislav Višňovský
Vznik1543 (první písemná zmínka)
Oficiální webwww.medzilaborce-urad.sk
E-mailmedzilaborce@stonline.sk
Adresa obecního úřaduMestský úrad Medzilaborce
Mierová 326/4
068 01 Medzilaborce
Telefonní předvolba057
PSČ068 01
Označení vozidelML
NUTS520471
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Medzilaborce (maďarsky Mezőlaborc, rusínsky Меджильабірці, Medžylabirci, ukrajinský Міжлабірці, Mižlabirci) je okresní město v Prešovském kraji na severovýchodním Slovensku. Žije zde přibližně 6 000[1] obyvatel.

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Město se nachází v Laborecké vrchovině v Nízkých Beskydech na soutoku horního Laborce a Vydranky, cca 40 km severně od Humenného a přibližně 10 km od polských hranic.

Pravoslavný chrám Sv. Ducha
Múzeum moderného umenia rodiny Warholovcov

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o městě je z roku 1543.

Neudržitelné sociální a hospodářské poměry zde žijícího rusínského obyvatelstva způsobily, že od 16. století se jména medzilaborských poddaných objevují v seznamech zbojnických družin, působících na obou stranách uhersko - polské hranice (na panství humenském a sanockém). Další formou odporu vůči zesílenému útlaku zemepána byly časté útěky poddaných z půdy. Po skončení stavovských povstání Františka II. Rákocziho nacházíme v Medzilaborcích roku 1720 až 39 opuštěných usedlostí. Obyvatelé nejčastěji utíkali do jižních stolic Uherska, ale i do Polska.

Za takových poměrů bylo zrušení poddanství nesporně velkým revolučním činem. Od poddanských povinností byli osvobozeni alespoň urbariální poddaní. Politicky se průběh revoluce v letech 1848 - 1849 dotkl i Medzilaborců, a to v květnu 1849, kdy se na území katastru Medzilaborců, Borova a Habury střetla vojska ruského cara s uherskými honvédy.

V roce 1860 se Medzilaborce staly městem a v roce 1873 byly napojeny na železniční síť (trať Humenné - Sanok; osobní doprava přes polskou hranici je v posledních letech střídavě zastavována a obnovována).

Na přelomu 19. a 20. století zde vlastnil rozsáhlé pozemky rod Škodů.[2][3]

Relativně příznivý rozvoj začátkem 20. století přerušily válečné události v zimních měsících 1914 – 1915. Začátkem února 1915 bylo městečko dobyto ruskými vojsky, která se zde zdržela až do začátku května 1915. Zůstalo po nich zničeno město a tisíce mrtvých vojáků na obou stranách Vojenské hřbitovy jsou dodnes svědectvím této hrůzy. Na válečném pohřebišti z první světové války v Medzilaborcích je pohřbeno 1 692 vojáků. Z pohřbených čtyři vojáci byli říšští Němci, zbylých 1 688 padlých sloužilo v Rakousko-Uherské císařsko-královské armádě a Carské ruské armádě.

Období první Československé republiky (1918-1938) bylo obdobím rozvoje.

V období Slovenské republiky (1939 – 1945) se Medzilaborců významně dotkla protižidovská opatření. Zdejší židovská komunita patřila mezi největší na Slovensku. V roce 1942 v Medzilaborcích žilo 825 Židů, kteří dominovali v obchodě a službách města i okresu Medzilaborce. Absolutní většinu z nich deportovaly slovenské úřady v jarních měsících roku 1942 do vyhlazovacích táborů na území dnešního Polska.

Závěrečná etapa druhé světové války, zejména boje mezi Rudou armádou a ustupující německou armádou o Medzilaborce na podzim roku 1944, přinesly s sebou velké škody.

Městská práva pocházejí teprve z roku 1964.

Památky a zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Pomník České družiny v Medzilaborcích

Nejznámější zajímavostí je Muzeum moderního umění Andyho Warhola (předkové Andy Warhola pocházeli z nedaleké vesnice Miková, sám Andy Warhol zde nikdy nebyl).

Ve městě se nacházejí tři chrámy: řeckokatolický kostel sv. Vasila Velikého, pravoslavný kostel sv. Ducha a římskokatolický kostel Panny Marie.

Ve městě je i pomník České družiny, která v době první světové války došla až sem.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Obyvatelstvo města se dříve skládalo hlavně z Rusínů a Židů. V roce 2011 mírně převažovali Slováci (56,4 %), následovali Rusíni (34,2 %), Ukrajinci (6,1 %), Romové (1,1 %) a Češi (0,7 %). Město má v rámci střední Evropy výjimečně rozrůzněné složení obyvatel podle náboženského vyznání: řečtí katolíci tvoří 41,5 %, pravoslavní 40,1 %, římští katolíci 10,2 %, evangelíci 0,3 %, bez vyznání 4,9 %, nezjištěno 1,6 %.[4]

Hospodářství a infrastruktura[editovat | editovat zdroj]

Ve městě Medzilaborce má největší tradici sklářský a strojírenský průmysl.

Ve sklářství to byla od roku 1970 pobočka českých Jabloneckých skláren, která zaměstnávala až 600 lidí. Po privatizaci podnik zanikl. Glass LPS je pokračovatelem 45leté sklářské tradice v Medzilaborcích a nadále vyrábí křišťálová svítidla a brousí lustrové ověsy.

Ve strojírenském průmyslu v Medzilaborcích začínala Transporta, později Vihorlat, který měl 1200 zaměstnanců. Privatizace a krize ve strojírenství továrnu zlikvidovala. Teď ve strojírenském průmyslu pokračuje Kovostroj a Labstroj.

Významní zaměstnavatelé[editovat | editovat zdroj]

Glass LPS - výrobce křišťálových svítidel.
  • Glass LPS s.r.o.
  • Kovostroj a.s.
  • Labstroj s.r.o.

Zaměstnanost

Úřad práce ve Stropkově v roce 2009 informoval, že v okrese Medzilaborce dosáhla míra evidované nezaměstnanosti 20,10%. V roce 2012 nezaměstnanost dosahuje hodnotu téměř 23%.


Panoráma Medzilaborec
Panoráma Medzilaborec

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Medzilaborce na slovenské Wikipedii.

  1. a b Sčítání lidu, domů a bytů 2021 na Slovensku.
  2. Jak se na přelomu 19. a 20. století žilo české šlechtě a bohatým průmyslníkům?. 100+1 zahraniční zajímavost [online]. 2021-07-19 [cit. 2022-02-18]. Dostupné online. 
  3. BIOGRAPHIE, Deutsche. Skoda, Karl Freiherr von (seit 1914) - Deutsche Biographie. www.deutsche-biographie.de [online]. [cit. 2022-02-18]. Dostupné online. (německy) 
  4. Sčítanie obyvateľov, domov a bytov 2011 [online]. [cit. 2022-02-18]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]