Karol Koch

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Prof. MUDr. Karol Koch
Narození 29. června 1890
Náměšť nad Oslavou
Úmrtí 24. ledna 1981 (ve věku 90 let) nebo 26. ledna 1981 (ve věku 90 let)
Toronto
Zaměstnavatel Univerzita Komenského v Bratislavě
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Karol Koch (29. června 1890, Náměšť nad Oslavou24. ledna 1981, Toronto, Kanada) byl bratislavský lékař, protifašistický odbojář a dlouholetý politický vězeň.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Po studiu medicíny v Brně, Praze a Vídni přišel Karol Koch po vzniku ČSR v roce 1919 do Bratislavy spolu se skupinou lékařů okolo profesora Stanislava Kostlivého. V roce 1923 se habilitoval jako docent v oboru speciální chirurgie a v roce 1927 byl jmenován profesorem chirurgické propedeutiky. V roce 1929 začal podle plánů architekta a svého přítele Dušana Jurkoviča budovat Kochovo sanatorium s přilehlou Kochovou zahradou. Sanatorium bylo dokončeno v roce 1931. V roce 1936 se stal předsedou „Zemského spolku pre pečlivosť o zmrzačené deti“ (Zemského spolku pro péči o zmrzačené děti), kromě toho přednášel, operoval a stavěl ústav pro postižené.

V roce 1938 mu jako Čechovi slovenské Ministerstvo školství pozastavilo „služební požitky“ a jeho sanatorium bylo anektováno Němci. Nadále však léčil prominentní německé pacienty, kromě jiných i rodinu německého velvyslance Manfreda von Killingera. V Kochově bytě se konaly tajné diskuse o německé podpoře vzniku samostatného Chorvatska.

Od roku 1939 se Koch intenzivně zapojil do práce ilegální protifašistické skupiny Justícia. Poprvé byl Koch na tři měsíce zatčen v roce 1941 za údajnou špionáž pro Srbsko a Rusko. Po bombardovaní bratislavské „Apolky“ a po potlačení povstání v roce 1944 vypsali Němci na Kochovu hlavu odměnu 100 000 říšských marek. Několik Kochových spolupracovníků ze skupiny Justícia zemřelo v koncentračních táborech, jedním z nich byl poručík Oldřich Seiler, Koch se zachránil i přičiněním rodiny Dušana Jurkoviče.

Po osvobození Bratislavy se Karol Koch 6. dubna 1945 stal na tři dny předsedou dočasného Národního výboru (primátorem) za občanský – nekomunistický odboj. Po roce 1945 obnovil sanatorium a pracoval jako vědec. V roce 1947 byl vyznamenán „Řádem SNP I. třídy“.

Koncem roku 1947 prodal sanatorium, ale po nástupu bolševiků k moci v únoru 1948 byl prodej anulován a sanatorium bylo znárodněno. Začátkem roku 1951 byl Karol Koch zatčen a 20. června 1951 v zinscenovaném procesu „se skupinou velezrádců a špionů skupiny ONBRA (Obrana národa)“ byl odsouzen na doživotí. Dva jeho spoluobžalovaní, ing. J. Dlouhý a J. Velecký byli popraveni.

Karol Koch prošel nelidskými komunistickými věznicemi v Bratislavě (Justiční palác), Leopoldově, Ilavě, Mírově a Bytízi. Roku 1963 byl po 12 letech vězení amnestován. Žil v panelákovém bytě v Bratislavě. Po okupaci Československa v r. 1968 vojsky Varšavského paktu emigroval 1. září 1968 do Kanady. Podílel se na exilovém krajanském životě. 24. ledna 1981 zemřel v Torontu. Urna s jeho popelem a popelem jeho manželky je uložena na torontském hřbitově.

V roce 1971 mu památník Jad vašem udělil titul Spravedlivý mezi národy.

18. března 1991 byly rozsudky komunistického soudu odsuzující Kocha z velezrady zrušeny.[1]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Knižní publikace[editovat | editovat zdroj]

  • Príručka úrazového lekára (1933)
  • Mrzáci bez sveta a svet bez mrzákov (1941)
  • Lekár Anonymus (1942)
  • Slovo má ľudskosť (1946)
  • Justícia (1946)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zabudnite na Kocha, Slavo Kalný, vydavateľstvo Marenčin PT, Bratislava, 2008

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Zlatica Zudová-Lešková, Cesty k sebe. Historický ústav Praha, 2009

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Karol Koch na slovenské Wikipedii.