V tomto článku je použita zastaralá šablona „Příbuzenstvo“.

Leopold ze Šternberka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Leopold II. ze Šternberka
Leopold Sternberg Litho.jpg

Dědičný člen v rakouské Panské sněmovně
Ve funkci:
1874 – 1899
Panovník František Josef I.

C. k. tajný rada
Ve funkci:
1872 – ?
Panovník František Josef I.

C. k. komoří
Ve funkci:
1859 – ?
Panovník František Josef I.

Narození 22. prosince 1811
Pohořelice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 21. září 1899 (ve věku 87 let)
Rájec nad Svitavou
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Choť Luisa Hohenlohe
Rodiče Leopold I. ze Šternberka
Marie Karolína hraběnka z Walseggu
Děti Jaroslav (1864–1891)
Leopold III. (1865–1937)
Václav Vojtěch (1868–1930)
Příbuzní Jaroslav Šternberk (sourozenec)
Profese politik a důstojník
Ocenění Řád Marie Terezie
Řád sv. Stanislava
Řád černé orlice
1891 rakouský Řád zlatého rouna (č. 1084)
KARIÉRA V RAKOUSKÉ ARMÁDĚ:
1828 kadet
1849 plukovník
1850 generálmajor
1858 c. k. polní podmaršál
1861 penzionován
1872 c. k. generál jízdy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
otec Leopold I. ze Šternberka
(1770 ?) 1776–1858
matka Marie Karolína z Walseggu
1781–1857
manželka Luisa z Hohenlohe-Bartenstein-Jagtsbergu
1840–1873
bratr Jaroslav Šternberk
1809–1874
bratr Zdeněk ze Šternberka
1813–1900
neteř Rosa Karolina, provdaná Hohenlohe-Bartensteinová a později Croyová
1836–1918
děd Adam František Arnošt ze Šternberka
1711–1789
babička Marie Anna Wilczek
† 1807

Leopold Mořic hrabě ze Šternberka (22. prosince 1811, Pohořelice21. září 1899, Rájec nad Svitavou) byl rakousko-uherský generál z českého šlechtického rodu Šternberků. Vlastnil rozsáhlé statky v Čechách a na Moravě, pro rozlišení od svého stejnojmenného otce a syna se někdy uvádí jako Leopold II. ze Šternberka.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako osmý potomek hraběte Leopolda I. ze Šternberka (1776–1858) a jeho manželky Marie Karolíny hraběnky z Walseggu (1781–1857). Z jeho sourozenců čtyři zemřeli v dětství či mladém věku, dospělosti se dožili bratři Jaroslav (1809–1874) a Zdeněk (1813–1900).

Do rakouské armády vstoupil jako kadet v roce 1828 a vzhledem ke šlechtickému původu jeho kariéra a postavení rychle postupovalo. Vyznamenal se v revolučních bojích v letech 1848-1849 v Uhrách, načež byl povýšen na plukovníka (1849) a generálmajora (1850). Později vynikl osobní statečnosti za rakousko-italské války v roce 1859, tehdy již v hodnosti c.k. polního podmaršála (1858). V roce 1861 byl penzionován a již mimo aktivní službu později dosáhl ještě hodnosti c.k. generála jízdy (1872).

Mimo službu v armádě dosáhl také čestných dvorských hodností c. k. komořího (1859) a tajného rady (1872), po starším bratrovi zdědil v roce 1874 dědičné členství v rakouské panské sněmovně. Za zásluhy obdržel v Rakousku i ze zahraničí několik vojenských řádů (Řád Marie Terezie, ruský Řád sv. Stanislava nebo pruský Řád černé orlice). V roce 1891 obdržel Řád zlatého rouna.

Majetkové poměry[editovat | editovat zdroj]

Po otci zdědil v roce 1858 na Moravě panství Pohořelice-Malenovice nedaleko Zlína a na zámku v Pohořelicích také trvale žil. Po starším bratru Jaroslavovi převzal v roce 1874 české velkostatky Častolovice, Zásmuky a Žirovnice. V roce 1885 koupil Polici u Jemnice, kterou vzápětí vyměnil za Červený Hrádek u Kolína, připojený následně k Zásmukám. Celková rozloha jeho statků se pohybovala kolem 12 000 hektarů půdy. I když měl v Čechách k dispozici několik sídel a také Šternberský palác na Malostranském náměstí, nadále pobýval na zámku v Pohořelicích na Moravě. Centrální správa jeho statků byla na hradě v Malenovicích. V Malenovicích také založil klášter sv. Kříže a ve své závěti odkázal 30 000 zlatých na zřízení školy.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Oženil se až po ukončení aktivní vojenské služby, kdy se 4. srpna 1863 ve Vídni jeho manželkou stala princezna Luisa Hohenlohe (21. 8. 1840 Haltenbergstetten – 16. 1. 1873 Pohořelice), s níž se seznámil několik let předtím na svatbě své neteře Rosy. Z jejich manželství pocházelo pět dětí (všechny se narodily v Pohořelicích). Nejstarší syn Jaroslav (1864–1891) zemřel předčasně, dědicem majetku se stal druhorozený syn Leopold III. (1865–1937), nejmladší syn Václav Vojtěch (1868–1930) proslul mimo jiné jako cestovatel.

Leopold II. ze Šternberka zemřel na zámku v Rájci nad Svitavou u své mladší dcery Eleonory (1873–1946), provdané do rodu Salmů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ANDĚL, Rudolf a kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - VI. díl - Východní Čechy, 1989
  • KUSLOVÁ, Hana: Šternberkové v Malenovicích a Pohořelicích 1804-1948, Zlín 2015 ISBN 978-80-87130-32-2
  • Ottův slovník naučný, XXIV. díl, 1905 (reprint 2001) ISBN 978-80-7203-367-6

Vnější odkazy[editovat | editovat zdroj]