V tomto článku je použita zastaralá šablona "Příbuzenstvo".

Leopold ze Šternberka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Leopold II. ze Šternberka
Erb Šternberků

Dědičný člen v rakouské Panské sněmovně
Ve funkci:
1874 – 1899
Panovník František Josef I.

C. k. tajný rada
Ve funkci:
1872 – ?
Panovník František Josef I.

C. k. komoří
Ve funkci:
1859 – ?
Panovník František Josef I.

Narození 22. prosince 1811
Pohořelice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 21. září 1899 (ve věku 87 let)
Rájec nad Svitavou
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Choť Luisa Hohenlohe
Rodiče Leopold I. ze Šternberka
Marie Karolína hraběnka z Walseggu
Děti Jaroslav (1864–1891)
Leopold III. (1865–1937)
Václav Vojtěch (1868–1930)
Ocenění Řád Marie Terezie
Řád sv. Stanislava
Řád černé orlice
1891 rakouský Řád zlatého rouna (č. 1084)
KARIÉRA V RAKOUSKÉ ARMÁDĚ:
1828 kadet
1849 plukovník
1850 generálmajor
1858 c. k. polní podmaršál
1861 penzionován
1872 c. k. generál jízdy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
otec Leopold I. ze Šternberka
(1770 ?) 1776–1858
matka Marie Karolína z Walseggu
1781–1857
manželka Luisa z Hohenlohe-Bartenstein-Jagtsbergu
1840–1873
bratr Jaroslav Šternberk
1809–1874
bratr Zdeněk ze Šternberka
1813–1900
neteř Rosa Karolina, provdaná Hohenlohe-Bartensteinová a později Croyová
1836–1918
děd Adam František Arnošt ze Šternberka
1711–1789
babička Marie Anna Wilczek
† 1807

Leopold Mořic hrabě ze Šternberka (22. prosince 1811, Pohořelice21. září 1899, Rájec nad Svitavou) byl rakousko-uherský generál z českého šlechtického rodu Šternberků. Vlastnil rozsáhlé statky v Čechách a na Moravě, pro rozlišení od svého stejnojmenného otce a syna se někdy uvádí jako Leopold II. ze Šternberka.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako osmý potomek hraběte Leopolda I. ze Šternberka (1776-1858) a jeho manželky Marie Karolíny hraběnky z Walseggu (1781-1857). Z jeho sourozenců čtyři zemřeli v dětství či mladém věku, dospělosti se dožili bratři Jaroslav (1809-1874) a Zdeněk (1813-1900).

Do rakouské armády vstoupil jako kadet v roce 1828 a vzhledem ke šlechtickému původu jeho kariéra a postavení rychle postupovalo. Vyznamenal se v revolučních bojích v letech 1848-1849 v Uhrách, načež byl povýšen na plukovníka (1849) a generálmajora (1850). Později vynikl osobní statečnosti za rakousko-italské války v roce 1859, tehdy již v hodnosti c.k. polního podmaršála (1858). V roce 1861 byl penzionován a již mimo aktivní službu později dosáhl ještě hodnosti c.k. generála jízdy (1872).

Mimo službu v armádě dosáhl také čestných dvorských hodností c. k. komořího (1859) a tajného rady (1872), po starším bratrovi zdědil v roce 1874 dědičné členství v rakouské panské sněmovně. Za zásluhy obdržel v Rakousku i ze zahraničí několik vojenských řádů (Řád Marie Terezie, ruský Řád sv. Stanislava nebo pruský Řád černé orlice). V roce 1891 obdržel Řád zlatého rouna.

Majetkové poměry[editovat | editovat zdroj]

Po otci zdědil v roce 1858 na Moravě panství Pohořelice-Malenovice nedaleko Zlína a na zámku v Pohořelicích také trvale žil. Po starším bratru Jaroslavovi převzal v roce 1874 české velkostatky Častolovice, Zásmuky a Žirovnice. V roce 1885 koupil Polici u Jemnice, kterou vzápětí vyměnil za Červený Hrádek u Kolína, připojený následně k Zásmukám. Celková rozloha jeho statků se pohybovala kolem 12 000 hektarů půdy. I když měl v Čechách k dispozici několik sídel a také Šternberský palác na Malostranském náměstí, nadále pobýval na zámku v Pohořelicích na Moravě. Centrální správa jeho statků byla na hradě v Malenovicích. V Malenovicích také založil klášter sv. Kříže a ve své závěti odkázal 30 000 zlatých na zřízení školy.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Oženil se až po ukončení aktivní vojenské služby, kdy se 4. srpna 1863 ve Vídni jeho manželkou stala princezna Luisa Hohenlohe (21. 8. 1840 Haltenbergstetten – 16. 1. 1873 Pohořelice), s níž se seznámil několik let předtím na svatbě své neteře Rosy. Z jejich manželství pocházelo pět dětí (všechny se narodily v Pohořelicích). Nejstarší syn Jaroslav (1864-1891) zemřel předčasně, dědicem majetku se stal druhorozený syn Leopold III. (1865-1937), nejmladší syn Václav Vojtěch (1868-1930) proslul mimo jiné jako cestovatel.

Leopold II. ze Šternberka zemřel na zámku v Rájci nad Svitavou u své mladší dcery Eleonory (1873-1946), provdané do rodu Salmů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ANDĚL, Rudolf a kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - VI. díl - Východní Čechy, 1989
  • KUSLOVÁ, Hana: Šternberkové v Malenovicích a Pohořelicích 1804-1948, Zlín 2015 ISBN 978-80-87130-32-2
  • Ottův slovník naučný, XXIV. díl, 1905 (reprint 2001) ISBN 978-80-7203-367-6

Vnější odkazy[editovat | editovat zdroj]