Druhá italská válka za nezávislost
| Druhá italská válka za nezávislost | |||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Napoleon III. v bitvě u Solferina (malba z roku 1863) |
|||||||||
|
|||||||||
| strany | |||||||||
 Francie Sardinie |
 Rakousko |
||||||||
| velitelé | |||||||||
| Napoleon III.Viktor Emanuel II. |
František Josef I.Ferencz Gyulai,Wilhelm Grünne
|
||||||||
| síla | |||||||||
| Francouzi: 130000 pěchoty 2000 kavalérie 312 děl Sardinie: 7000 pěchoty 4000 kavelérie 90 děl |
220000 pěchoty 22000 kavalérie 824 děl |
||||||||
Druhá italská válka za nezávislost (též rakousko-francouzsko-sardinská válka či jen sardinská válka) byl ozbrojený konflikt mezi Rakouskem a Francií společně se Sardinsko-piemontským královstvím, které se snažilo o osvobození a sjednocení tehdejší roztříštěné Itálie.
Důvody k válce[editovat | editovat zdroj]
Roku 1848 Rakousko zvítězilo v první italské válce za nezávislost, když porazilo v bitvě u Custozzy a Novary vojska Sardinského království, jež usilovalo sjednocení Itálie. Království Sardinsko-Piemontské však o sjednocení Itálie nepřestalo usilovat, a tak se spojilo s Francií. Spojenectví nebylo nijak pevné (platilo jen, když Rakousko napadne Piemont). Rakušané předali Piemontu ultimátum, aby odzbrojil. Piemont odmítl, vstoupil do války a na pomoc mu přišla Francie.
Válka[editovat | editovat zdroj]
Očekávalo se, že nad rakouskými vojsky převezme kontrolu šéf Radeckého štábu Heinrich von Hess, ale císařův hofmistr Grünne prosadil neschopného Gyulaie. Armáda Piemontu nebyla nijak silná a Francouzi se museli dopravovat přes Alpy. I průměrný vojevůdce by zničil armádu Piemontu dříve, než přijdou Francouzi. Ale toho Gyulai nevyužil a čekal na Francouze. U Magenty byli Rakušané poraženi. V té chvíli převzal František Josef I. velení. Přesto byli Rakušané v bitvě u Solferina poraženi. František Josef I. podepsal mír ve Villafrance a ztratil Lombardii, jednu z nejbohatších provincií Rakouska. Porážka způsobila pád Bachova absolutismu.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- TARABA, Luboš, Krve po kolena, Solferino 1859 - zlom ve válkách o sjednocení Itálie, Epocha, Praha 2011
