Druhá italská válka za nezávislost
Druhá italská válka za nezávislost | |||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
konflikt: Risorgimento | |||||||||
![]() Napoleon III. v bitvě u Solferina (malba z roku 1863) | |||||||||
| |||||||||
strany | |||||||||
![]() ![]() podpora: ![]() |
![]() ![]() | ||||||||
velitelé | |||||||||
![]() ![]() ![]() |
![]() ![]() ![]() ![]()
| ||||||||
síla | |||||||||
![]() |
![]() | ||||||||
ztráty | |||||||||
![]()
|
![]() | ||||||||
nejsou zahrnutí ranění, zajatí, nezvěstní Rakušané... |
Druhá italská válka za nezávislost (též rakousko-francouzsko-sardinská válka či jen sardinská válka) byl ozbrojený konflikt mezi Rakouskem a Francií společně se Sardinsko-piemontským královstvím, které se snažilo o osvobození a sjednocení tehdejší roztříštěné Itálie.
Důvody k válce[editovat | editovat zdroj]
Roku 1848 Rakousko zvítězilo v první italské válce za nezávislost, když porazilo v bitvě u Custozzy a Novary vojska Sardinského království, jež usilovalo o sjednocení Itálie. Království Sardinsko-piemontské však o sjednocení Itálie nepřestalo usilovat, a tak se spojilo s Francií. Spojenectví nebylo nijak pevné (platilo jen, když Rakousko napadne Piemont). Rakušané předali Piemontu ultimátum, aby odzbrojil. Piemont odmítl, vstoupil do války a na pomoc mu přišla Francie.
Válka[editovat | editovat zdroj]
Očekávalo se, že nad rakouskými vojsky převezme kontrolu šéf Radeckého štábu Heinrich von Hess, ale císařův generální pobočník Grünne prosadil neschopného Gyulaye. Armáda Piemontu nebyla nijak silná a Francouzi se museli dopravovat přes Alpy. I průměrný vojevůdce by zničil armádu Piemontu dříve, než přijdou Francouzi. Ale toho Gyulai nevyužil a čekal na Francouze. U Magenty byli Rakušané poraženi. V té chvíli převzal František Josef I. velení. Přesto byli Rakušané v bitvě u Solferina poraženi. František Josef I. podepsal 11. července 1859 mír ve Villafrance[1] a ztratil Lombardii, jednu z nejbohatších provincií Rakouska. Porážka způsobila pád Bachova absolutismu.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Conference of Villafranca | France-Austria [1859]. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2020-04-03]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- TARABA, Luboš, Krve po kolena, Solferino 1859 - zlom ve válkách o sjednocení Itálie, Epocha, Praha 2011
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Druhá italská válka za nezávislost na Wikimedia Commons