Přeskočit na obsah

Bitva u Magenty

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bitva u Magenty
konflikt: Druhá italská válka za nezávislost
Bitva u Magenty od Gerolama Induna, Musée de l'Armée

Trvání4. červen 1859[1]
MístoOkolí města Magenta, Itálie
Souřadnice
VýsledekVítězství francouzsko-sardinských vojsk
Strany
Francie Druhé Francouzské císařství
Sardinské království
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Velitelé
Napoleon III.
generál Patrice de Mac-Mahon
Viktor Emanuel II.
Polní maršál Ferenc Gyulai
Síla
59 100 mužů
191 děl
125 000 mužů[2]
Ztráty
657 mrtvých Francouzů
3 858 raněných
1 368 padlých

4 538 raněných
4 500 zajatých

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva u Magenty (4. červen 1859) byla jedna z bitev druhé italské války za nezávislost. Francouzsko-sardinská vojska zde pod vedením Napoleona III. porazila rakouskou armádu vedenou polním maršálem Ferencem Gyulaiem.

Ke střetnutí došlo poblíž města Magenta v severní Itálii. V ranních hodinách Francouzi ve dvou místech překročili řeku Ticino (císař Napoleon III. u Buffalora a generál Patrice de Mac-Mahon severněji u Turbiga). Napoleon poté napadl rakouské síly u Ponte Nuovo di Magenta. Rakouským jednotkám se však za pomocí rezerv podařilo úspěšně ubránit a dokonce zabít jednoho z francouzských generálů Gustave Clera.

O výsledku bitvy rozhodl až zásah generála Mac-Mahona ze severu. Ze západu jej navíc podpořil generál Canrobert a společnými silami rakouské jednotky porazili. V noci se část rakouských divizí svévolně stáhla a Gyulai tak byl druhý den přinucen stáhnout své vojsko z Lombardie za řeku Mincio, kde byl poté zbaven funkce vrchního velitele vojsk.[3][4] Na francouzské straně se generál Mac-Mahon naopak dočkal odměny v podobě titulu vévody z Magenty.

Po bitvě u Magenty byla v roce 1859 pojmenována barva magenta[5] nově objeveného barviva fuchsinu. Baron Haussmann po vítězství pojmenoval právě dokončovaný Boulevard de Magenta, jeden z bulvárů v té době modernizované Paříže.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Battle of Magenta na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Ambès, Intimate Memoirs of Napoleon III: Personal Reminiscences of the Man and the Emperor, 1912, s. 148.
  2. ↑ Spofford, Ainsworth Rand. The Library of Historic Characters and Famous Events of All Nations and All Ages, s. 77.
  3. ↑ Ecce Homo — bitva u Magenty — český rozhlas. www.rozhlas.cz [online]. [cit. 2014-12-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-09-24.
  4. ↑ Co je Co — Bitva u Magenty
  5. ↑ Cunnington, C. Willett, English Women's Clothing in the Nineteenth Century, Dover Publications, Inc. New York 1990, strana 208

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • TARABA, Luboš, Krve po kolena, Solferino 1859 – zlom ve válkách o sjednocení Itálie, Epocha, Praha 2011

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]