Bitva u Novary

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o bitvě svedené roku 1849. O dalších střetech pojednává článek Bitva u Novary (rozcestník).
Bitva u Novary
konflikt: První italská válka za nezávislost
{{{alt}}}
Bitva u Novary
trvání: 22.23. března 1849
místo: Novara, Piemont
výsledek: rozhodné rakouské vítězství, abdikace Karla Alberta
strany
Sardinsko-piemontské království Sardinie-Piemont Rakouské císařství Rakousko
velitelé
Sardinsko-piemontské království Wojciech Chrzanowski Rakouské císařství Josef Radecký

síla
45 000 pěších
2 500 kavalerie
109 děl
70 000 pěších
5 000 kavalerie
141 děl
ztráty
578 mrtvých
1 405 raněných
409 zajatých nebo nezvěstných
410 mrtvých
1 850 raněných
963 zajatých nebo nezvěstných

V bitvě u Novary (asi 40 km západně od Milána) porazila dne 23. března 1849 rakouská armáda pod velením maršála Radeckého armádu Sardinského království, které velel polský generál Wojciech Chrzanowski. Bitvou skončilo první období italského sjednocování (Risorgimento) a Rakousko si na 10 let uhájilo své panství v severní Itálii.

Historie[editovat | editovat zdroj]

G. Ferrari: Bitva u Novary (1858)
A. Adam: Radecký se svým štábem v bitvě u Novary

V roce 1848 vypukla po celé Evropě řada povstání a revolucí proti vládnoucím monarchiím. Také Rakousko muselo čelit řadě povstání ve Vídni, v Budapešti, v Praze a také v severní Itálii, kde drželo celé Lombardsko-Benátsko. Za povstání v Miláně se sardinský král Karel Albert postavil do čela italského národního hnutí a vyhlásil Rakousku válku. Po vítězství v bitvě u Goito byl však poražen v bitvě u Custozzy a povstání v Brescii, v Benátkách a v Římě Rakušané také potlačili. Král Karel Albert v březnu 1849 vypověděl předchozí příměří a pokusil se tento vývoj ještě zvrátit.

Italská armáda měla sice početní převahu asi 100 proti 70 tisícům mužů, generál Chrzanowski však nerozuměl italsky a velení nefungovalo. Hlavní bitva se odehrála na pahorku nad Novarou a Radecký v ní nakonec zvítězil. Pak ještě obléhal a dobyl město Novaru. V důsledku bitvy král Karel Albert odstoupil ve prospěch svého syna Viktora Emanuela II. a italské povstání bylo na čas poraženo. Teprve o deset let později úspěšně pokračovalo Sardinskou válkou a bitvou u Solferina.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, heslo Novara. Sv. 18, str. 457
  • TARABA, Luboš, Italské patálie maršála Radeckého, První válka za osvobození Itálie 1848-1849, Epocha, Praha 2013

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]