Atlás (mytologie)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Možná hledáte: Atlas.
Atlás
Farnesův Atlás, nejstarší dochovaná soch Atlanta, 2. století, Římská říše
Farnesův Atlás, nejstarší dochovaná soch Atlanta, 2. století, Římská říše
Řecké jméno Ἄτλας
Skupina Titáni
Partner Pleioné
Rodiče Íapetos a Klymené
Sourozenci Titáni
Děti Plejády, Hyády, Hyás, Kalypsó, Maira, Hesperidky
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Atlás, starořecky Ἄτλας,[pozn. 1] je v řecké mytologii titán, který z Diovy vůle drží nebesa. Atlás se setkal s dvěma významnými řeckými hrdiny, Héraklem a Perseem, přičemž prvním byl podveden a druhým proměněn v kámen. Podle jednoho z podání byl také vůdcem povstání titánů proti Diově vládě.[1]

Atlás byl zplozen titánem Íapetem, synem Úránovým, a jeho manželkou Klymeny,[2][pozn. 2]dcerou titána Ókeana, a jeho bratry jsou Menoitios, Prométheus a Epimétheus. Je mu také přisuzováno několik dětí:

Atlás je zpodobněn na mnoha uměleckých dílech, jak antických tak pozdějších, a jeho jméno se ozývá v řadě významných pojmů: v názvu severoafrického pohoří Atlas, Atlantského oceánu, či mytické Atlantidy, a jako atlas se označuje také kolekce map.

Mytologie[editovat | editovat zdroj]

Ostrov je stromoví plný, a bohyně obývá na něm,
Atlanta zhoubné mysli to rozenka. — Jemu jsou všechny
mořské hlubiny známy, a sám též vysoké nese
sloupy, jež širou zemi i nebesa od sebe dělí.
Homér, Odysseia, 1.52 překlad Otmar Vaňorný

Nejstarší zmínky o Atlantovi pochází již z přelomu 8. a 7. století př. n. l. kdy vznikala nejstarší řecká literární díla. Zatímco Homérova Odysseia zmiňuje jen že nese sloupy dělící zemi a nebesa, tak Hésiodova Theogonia uvádí i jeho rodiče i bratry, a také tvrdí že nebesa nese z Diovy vůle. Hésiodos též uvádí že Atlás přebývá v Tartaru, před domem Nykty-Noci, na místě kde země, nebe a moře končí i začíná, a kde se potkává Den a Noc, a drží tam bez hnutí na hlavě oblohu.[6] Odlišné místo Atlantova pobytu je zmiňováno v pozdějších zdrojích: západ[7] nebo starověká Lybie,[8], na západ Atlanta umísťuje i Valerius Flaccus, podle kterého titán stojí v Okeánu.[9][10] Až v Hyginových Fabulae z 2. století se objevuje podání že Atlás byl vůdcem vzpoury titánů, nabádaných Hérou, proti Diovi, která však byla neúspěšná a tak za trest musí nést nebesa.[10]

Atlás, ten z tvrdé nutnosti nese oblohu širou
na konci světa, blíž zvučně pějících Hesperidek
stojačky, na rukou neúnavných a na vlastní hlavě,
neboť takových úděl mu přiřkl rozumný Zeus.
Hésiodos, Theogonia, 517 – 520, překlad Julie Nováková

Atlás také vystupuje v mýtu o tom jak Héraklés získal zlatá jablka Hesperidek, který se objevuje jako celistvé vyprávění až u Pseudoapollodórově Bibliothéce z 2. století, ale bezpochyby je starší, jak ukazuje například zobrazení Atlanta s Héraklem na váze z 6. století př. n. l. Podle Pseudoapollodóra se Héraklés, který měl získat zlatá jablka pro krále Eurysthea, setkal s Atlantem, který přebýval u Hyperborejců, a na Prométheovu radu od něj převzal tíži nebeské sféry. Když se Atlás vrátil s jablky ze zahrady Hesperidek nabídl se že je odnese Eurystheovi sám, Héraklés však, opět na Prométheovu radu, s tímto plánem souhlasil jen naoko a požádal Atlanta aby nebesa opět chvíli držel, než si udělá polštářek na ramena. Poté co se Atlás opět chopil nebes tak Héraklés vzal jablka a titána opustil. Pseudoapollodóros zmiňuje též podání podle kterého Héraklés jablka získal sám poté co přemohl draka, který je hlídal.[11] Apollónios z Rhodu ve své Argonautice zmiňuje že zahrada kde drak Ládón jablka střežil byla nazývána Atlantovou zahradou.[12][10]

Jak veliký byl Atlás, v tak velkou se proměnil horu:
v pohoří ruce a plece, vous s vlasy se ve hvozdy mění,
co bylo dříve hlavou, to nyní je temenem horským,
kosti se kamenem stanou. A zmohutněv na všecky strany,
vyrostl do nedozírna (tak bozi, jste rozhodli) takže
nebe i se spoustou hvězd vtom spočine na jeho plecích.
Ovidius, Proměny, Kniha IV, řádky 655-662[13]

V pozdní verzi mýtu, která vysvětlovala původ pohoří Atlas, byl Atlás přemožen Perseem. Na časový rozpor, protože život Perseův byl tradičně kladen před Héraklův, upozorňovali již antičtí autoři. Podle nejznámější verze obsažené v Ovidiových proměnách doletěl Perseus na svých okřídlených sandálech na hesperské pobřeží a žádal Atlanta o pohostinnost. Titán však, pamětliv věštby Themidy Parnasie[pozn. 3], obehnal svůj sad zdí a nechal ho střežit drakem a Persea, který se chlubil svým původem a skutky, označil za lháře. Perseus následně vytáhl Medúsinu hlavu a nechal Atlanta zkamenět v horu.[14][10][1] Atlas měnící se ve složky kosmu se podobá kosmických obrům jiných mytologií.[15]

Diodóros Sicilský, řecký historik z 1. století, př. n. l., se pokusil mýtus o Atlantovi racionalizovat a ve svém díle tak hovoří o dvou bratrech jménem Hesperos a Atlas, kteří žili v zemi zvané Hesperitis. Hesperovi se narodila dcera jménem Hesperis, kterou provdal za svého bratra, který s ní zplodil sedm dcer, po svém otci zvaných Atlantidy, po své matce Hesperidky. Po těchto dcerách, které vynikali krásou a cudností zatoužil Búsiris, král egyptský, a poslal tak pro ně piráty, kteří je unesli ze zahrady kde si hrály. Dívky však byli osvobozeny Héraklem, který je poté přivedl zpět jejich otci. Atlás pak Hérakla za odměnu učil astrologii. A pro svou znalost astrologii byl podle Diodóra Atlás označován za toho kdo nese nebeskou klenbu na svých ramenou.[16]

Atlás v umění[editovat | editovat zdroj]

  • Atlás držící nebesa a zemi společně s Héraklem, který se od něj chystá řemeno převzít, byl zobrazen na jedné ze scén zdobících Diovu sochu v Olympii.[17]
  • Atlás držící nebeskou klenbu a zemi na plecích, a také jablka Hesperidek, byl společně s Héraklem vyobrazen na Kypselově truhle v Héřině chrámu v Olympii.[18]
  • metopa Héraklés, Atlás a Athéna z Diova chrámu v Olympii (z 5. stol. př. n. l., objevená při vykopávkách)
  • mramorová socha Atlás pod tíhou nebeské klenby, její kopie je v neapolském Národním muzeu
  • freska bratří Carracciů Héraklés a Atlás (z r. 1582, je v boloňském Pallazzo Sampieri
  • obraz P.P.Rubense Atlás (kolem roku 1628, umístěn v madridském Pradu)

Velmi časté je především v baroku užití postavy Atláse (pod názvem atlant) v architektuře jako specifický nosný architektonický sochařský prvek, představující svalnatou mužskou postavu nesoucí břemeno, například překlad portálu, balkon, atp. Někdy též jako volná socha nesoucí rozměrnou kouli – sféru.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b ZAMAROVSKÝ, Vojtěch. Bohové a hrdinové antických bájí. Praha: Mladá fronta, 1965. S. 64-65. 
  2. Hésiodos, Theogonia 507, Gaius Iulius Hyginus, Fabulae
  3. Homér, Odysseia, 1.52, Pseudo-Apollodórova Bibliothéka 7.23
  4. Pausaniás. Cesta po Řecku II.. Praha: Svoboda, 1974. S. 168. 8.12. 
  5. Diodóros Sicilský, Historická knihovna, 4. 26. 2, Hyginus, Astronomica 2.3
  6. Hésiodos, Theogonia, 736 – 749
  7. Aischylos, Upoutaný Prométheus, 349
  8. Lykofrón, Alexandra, 877, Nonnos, Dionysiaka, 13.333
  9. Valerius Flaccus, Argonautika, 5.408
  10. a b c d Titan Atlas [online]. [cit. 2020-03-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Pseudo-Apollodórova Bibliothéka, 2. 119 – 120
  12. Apollónios z Rhodu, Argonautika, 4. 1390
  13. Ovidius. Proměny. [s.l.]: Svoboda, 1974. S. 130. 
  14. Ovidius, Proměny, 4.627
  15. RUZSA, Ferenc. Is the Cosmic Giant an Indo-European myth? [online]. [cit. 2021-03-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. Diodóros Sicilský, Historická knihovna, 4. 26. 2
  17. Pausaniás. Cesta po Řecku I.. Praha: Svoboda, 1973. S. 384. Kniha V, kapitola 11. 
  18. Pausaniás. Cesta po Řecku I.. Praha: Svoboda, 1973. S. 400. Kniha V., kapitola 18. 

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. alternativně a latinsky Atlas, genitiv Atlánta/Atlanta i Atláse/Atlase
  2. Pseudoapollodóros místo jména Klyméné užívá jméno Asia
  3. Na úpatí pohoří Parnas stála Delfská věštírna, která podle některých mýtů před Apollónem náležela Themidě

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]