Polyhymnia

Polyhymnia - (latinsky Polyhymnia, řecky Πολυύμνια - asi „Mnohohymná“) byla v řecké mytologii dcerou nejvyššího boha Dia a bohyně paměti Mnémosyné. Je Múzou hymnických zpěvů a sborové lyriky.

Bylo jich devět, takto k nim přináležela jednotlivá umění:

• Kalliopé - epické básnictví; mívala voskové tabulky a rydlo
• Euterpé - hudba; zobrazována jako dívka s flétnou
• Erató - milostná poezie; zobrazována s lyrou v levé ruce a s Erótem
• Thaleia - veselé básnictví a komedie; mívala divadelní škrabošku a pastýřskou hůl
• Melpomené - tragédie; mívala tragickou masku a hlavu zdobenou břečťanem
• Terpsichoré - tanec; mívala lyru
• Kleió - dějepisectví; mívala svitek rukopisu
• Úrania - astronomie; mívala globus
• Polyhymnia - hymnický a sborový zpěv; neměla žádné symboly, bývala zobrazována zahalená a zamyšlená

V nejstarších textech jsou uváděny ještě tři zcela odlišné Múzy jménem Meleté - „Pečlivost“, Mnémé - „Paměť“ a Aoidé - „Zpěv“.

Všechny byly krásné jako bohyně, ušlechtilé, vystupovaly většinou ve sboru. Žily s bohy na Olympu, milovaly tanec a zpěv, který obveseloval bohy i Múzy samotné. Z bohů nejbližší jim byl Apollón, ale ochraňovali je všichni, s výjimkou boha války Area, ten se k nim choval velice nerudně.

Polyhymnia neměla žádný svůj symbol, snad jenom hluboké zamyšlení, v němž bývala zobrazována. Zdá se, že neměla ani žádný soukromý život.

Odraz v umění

• Zachovaly se dvě její vynikající sochy, římské kopie helénistických originálů. Jedna je ve Vatikánském muzeu, druhá ve Státních muzeích v Berlíně.

Literatura

• Slovník antické kultury, nakl. Svoboda, Praha, 1974
• Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí
• Graves, Robert, Řecké mýty, 2004, ISBN 80-7309-153-4
• Houtzager, Guus, Encyklopedie řecké mytologie, ISBN 80-7234-287-8
• Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ABC Antiky