Polyhymnia
| Polyhymnia | |
 | |
| Rodiče | Zeus a Mnémosyné |
|---|---|
| Příbuzní |
Kleió Kalliopé Melpomené Úrania Euterpé Terpsichoré Erató Thálie Manes |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Polyhymnia (latinsky Polyhymnia, řecky Πολυύμνια - asi „Mnohohymná“) byla v řecké mytologii dcerou nejvyššího boha Dia a bohyně paměti Mnémosyné. Je Múzou hymnických zpěvů a sborové lyriky.
Bylo jich devět, takto k nim přináležela jednotlivá umění:
- Kalliopé - epické básnictví; mívala voskové tabulky a rydlo
- Euterpé - hudba; zobrazována jako dívka s flétnou
- Erató - milostná poezie; zobrazována s lyrou v levé ruce a s Erótem
- Thaleia - veselé básnictví a komedie; mívala divadelní škrabošku a pastýřskou hůl
- Melpomené - tragédie; mívala tragickou masku a hlavu zdobenou břečťanem
- Terpsichoré - tanec; mívala lyru
- Kleió - dějepisectví; mívala svitek rukopisu
- Úrania - astronomie; mívala glóbus
- Polyhymnia - hymnický a sborový zpěv; neměla žádné symboly, bývala zobrazována zahalená a zamyšlená
V nejstarších textech jsou uváděny ještě tři zcela odlišné Múzy jménem Meleté - „Pečlivost“, Mnémé - „Paměť“ a Aoidé - „Zpěv“.
Všechny byly krásné jako bohyně, ušlechtilé, vystupovaly většinou ve sboru. Žily s bohy na Olympu, milovaly tanec a zpěv, který obveseloval bohy i Múzy samotné. Z bohů nejbližší jim byl Apollón, ale ochraňovali je všichni, s výjimkou boha války Area, ten se k nim choval velice nerudně.
Polyhymnia neměla žádný svůj symbol, snad jenom hluboké zamyšlení, v němž bývala zobrazována. Zdá se, že neměla ani žádný soukromý život.
Odraz v umění[editovat | editovat zdroj]
- Zachovaly se dvě její vynikající sochy, římské kopie helénistických originálů. Jedna je ve Vatikánském muzeu, druhá ve Státních muzeích v Berlíně.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Slovník antické kultury, nakl. Svoboda, Praha, 1974
- Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí
- Graves, Robert, Řecké mýty, 2004, ISBN 80-7309-153-4
- Houtzager, Guus, Encyklopedie řecké mytologie, ISBN 80-7234-287-8
- Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ABC Antiky
