Éós

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Éós
Eos utgjutande morgondaggen, Nordisk familjebok.png
Manžel(ka) Astraios
Cephalus
Děti Boreás
Zefyros
Notos
Éósforos
Phaethon
Phosphorus
Apeliotes
Euros
Caecias
Lips
Astra Planeta
Sciron
Astraia
Pyroeis
Phaenon
Stilbon
Rodiče Hyperion a Theia
Příbuzní Hélios
Seléné
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Eos zvedající tělo svého syna Memnóna. Vyobrazení na dně attické červenofigurové číše, 490-480 př. n. l., Capua, Itálie.

Éós (attickou řečtinou Ἕως Éōs) je řecká bohyně úsvitu. Přes svůj význam v řecké mytopoetické tradici neměla svůj kult,[pozn. 1] a pozici bohyně úsvitu zaujímala především Afrodité. Svým jménem i řadou atributů je blízká védské Ušas.

Římská persofinikace úsvitu Aurora je přejmenováním Éós. Bohyní úsvitu v římském kultu byla pravděpodobně Mater Matuta.[1]

Jméno a přívkastky[editovat | editovat zdroj]

Kromě attického Ἕως Éōs je toto jméno doložene také v iónské a homérské řečtině jako Ἠώς Éós a v aiolštině jako Αὔως Aúōs a dórštině jako Ἀώς Āṓs.

Řecké éós a latinské aurora znamená jednoduše „úsvit“ a je odvozeno od praindoevropského kořene *haus/*haeus „svítící (rudě), plamen“[pozn. 2] s připojeným sufixem -ós- či -ró-. Ze stejného kořene jsou odvozeno i výše uvedené jméno Ušas.[2][3]

Mezi její další jména patří Día „zářící, jasná“ používané v Homérských hymnech, které může odkazovat na její příbuznost s nebem.[pozn. 3] Dalším jejím jménem je Erigone „brzy zrozená“, což odkazuje na fakt že se jako úsvit rodí každé ráno.[4]

Mezi její další epiteta patří:[5]

  • Ορθρια (Orthia) „ráno-soumrak“
  • Ἡμερα (Hémerá) „den“
  • Τιτω (Titó) „den“
  • Ροδοδακτυλος (Rhododaktylos) „růžovoprstá“
  • Ροδοπαχυς (Rhodopachus) „růžovoramenná“
  • Χρυσοπαχυς (Chrysopachus) „zlatoramenná“
  • Φαεσφορος (Faesforos) „světlo přinášející“
  • Κροκοπεπλος (Krokopeplos) „šafránem oděná“

Genealogie a vztahy[editovat | editovat zdroj]

Nejstarším a nejznámějším pramenem zmiňujím Éos je Hésiodova Theogonie která uvádí jako její rodiče titány Hyperiona a Theiu a jako její sourozence boha slunce Hélia a bohyni měsíce Seléné. V Homérských hymnech je matkou Éos Euryfaseia, která je pravděpodobně totožná s Theiou. V pozdějších římských zdrojích je někdy jako její otec uváděn Pallás.[5]

Společně s Astraiem „Hvězdným“ zplodila podle Theogonie Anemoi „Větry“ tedy Zefýra, Borea a Nota.[pozn. 4] Dále je matkou Éósfora „Jitřenky“ a Hespera „Večernice“ a Astraie „Hvězdné“.[5]

Éós měla řadu milenců, prvně boha války Área. Za to ji Afrodité proklela tím že se neustále zamilovávala do smrtelníků. Mezi ty patřil Órión, Kleitos, Kefalos a nakonec Tithónos, s kterým měla syny Emathióna a Memnona. S Kefalem měla také syna Faethóna, jmenovce známějšího syna Héliova.[5]

Odraz v umění[editovat | editovat zdroj]

Aurora od Guercina, 1621-23 (stropní freska v Casino Ludovisi v Římě)

Malby[editovat | editovat zdroj]

  • Dúridova malba na číši Éós truchlí nad mrtvým synem Memnonem z let 490 až 480 př.n.l., dnes v Louvru
  • N. Poussin Aurora a Cephalus z roku 1630, londýnská Národní galerie
  • L. Silvestr ml. Aurora probouzí Lunu z roku 1715

Sochy[editovat | editovat zdroj]

  • Michelangelo B. Aurora , na hrobě Lorenza di Medici ve Florencii, kolem roku 1520
  • Auguste Rodin Aurora s Tithonem , v Rodinově muzeu v Paříži

Hudba[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. V Ovidiových Proměnách Éós Diovi tvrdí že její svatyně jsou na zemi zemi ze všech nejvzácnější. To může i nemusí být odkazem na kult této bohyně, v jiných zdrojích nezmiňovaný.
  2. z tohoto kořene je odvozené též latinské aurum „zlato“
  3. Védská Ušas a bohyně úsvitu obecně jsou často označovány za dcery bohů nebes.
  4. čtvrtý z Větrů jménem Eurus není v Theogonii zmiňován

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. WEST, Martin Litchfield. Indo-European Poetry and Myth. New York: Oxford University Press, 2007. ISBN 978–0–19–928075–9. S. 217. [Dále jen West (2007)]. 
  2. West (2007), s. 217.
  3. MALLORY, James; ADAMS, Douglas Quentin. Encyclopedia of Indo-European Culture. Abingdon: Routledge, 1997. ISBN 978-1884964985. S. 148. 
  4. West (2007), s. 219.
  5. a b c d Eos [online]. [cit. 2017-10-27]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Theoi Project - Eos
  • Slovník antické kultury, nakl. Svoboda, Praha, 1974
  • Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí
  • Graves, Robert, Řecké mýty, 2004, ISBN 80-7309-153-4
  • Houtzager, Guus, Encyklopedie řecké mytologie, ISBN80-7234-287-8
  • Gerhard Löwe, Heindrich Alexander Stoll, ABC Antiky

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]