Éós

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Éós
Eos utgjutande morgondaggen, Nordisk familjebok.png
Manžel(ka) Astraios
Děti Boreás
Zefyros
Notos
Éósforos
Phaethon
Phosphorus
Apeliotes
Rodiče Hyperion a Theia
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Eos zvedající tělo svého syna Memnóna. Vyobrazení na dně attické červenofigurové číše, 490-480 př. n. l., Capua, Itálie.

Éós (attickou řečtinou Ἕως Éōs) je řecká bohyně úsvitu. Přes svůj význam v řecké mytopoetické tradici neměla svůj kult,[pozn. 1] a pozici bohyně úsvitu zaujímala především Afrodité. Svým jménem i řadou atributů je blízká védské Ušas.

Římská persofinikace úsvitu Aurora je přejmenováním Éós. Bohyní úsvitu v římském kultu byla pravděpodobně Mater Matuta.[1]

Jméno a přívkastky[editovat | editovat zdroj]

Kromě attického Ἕως Éōs je toto jméno doložene také v iónské a homérské řečtině jako Ἠώς Éós a v aiolštině jako Αὔως Aúōs a dórštině jako Ἀώς Āṓs.

Řecké éós a latinské aurora znamená jednoduše „úsvit“ a je odvozeno od praindoevropského kořene *haus/*haeus „svítící (rudě), plamen“[pozn. 2] s připojeným sufixem -ós- či -ró-. Ze stejného kořene jsou odvozeno i výše uvedené jméno Ušas.[2][3]

Mezi její další jména patří Día „zářící, jasná“ používané v Homérských hymnech, které může odkazovat na její příbuznost s nebem.[pozn. 3] Dalším jejím jménem je Erigone „brzy zrozená“, což odkazuje na fakt že se jako úsvit rodí každé ráno.[4]

Mezi její další epiteta patří:[5]

  • Ορθρια (Orthia) „ráno-soumrak“
  • Ἡμερα (Hémerá) „den“
  • Τιτω (Titó) „den“
  • Ροδοδακτυλος (Rhododaktylos) „růžovoprstá“
  • Ροδοπαχυς (Rhodopachus) „růžovoramenná“
  • Χρυσοπαχυς (Chrysopachus) „zlatoramenná“
  • Φαεσφορος (Faesforos) „světlo přinášející“
  • Κροκοπεπλος (Krokopeplos) „šafránem oděná“

Genealogie a vztahy[editovat | editovat zdroj]

Nejstarším a nejznámějším pramenem zmiňujím Éos je Hésiodova Theogonie která uvádí jako její rodiče titány Hyperiona a Theiu a jako její sourozence boha slunce Hélia a bohyni měsíce Seléné. V Homérských hymnech je matkou Éos Euryfaseia, která je pravděpodobně totožná s Theiou. V pozdějších římských zdrojích je někdy jako její otec uváděn Pallás.[5]

Společně s Astraiem „Hvězdným“ zplodila podle Theogonie Anemoi „Větry“ tedy Zefýra, Borea a Nota.[pozn. 4] Dále je matkou Éósfora „Jitřenky“ a Hespera „Večernice“ a Astraie „Hvězdné“.[5]

Éós měla řadu milenců, prvně boha války Área. Za to ji Afrodité proklela tím že se neustále zamilovávala do smrtelníků. Mezi ty patřil Órión, Kleitos, Kefalos a nakonec Tithónos, s kterým měla syny Emathióna a Memnona. S Kefalem měla také syna Faethóna, jmenovce známějšího syna Héliova.[5]

Odraz v umění[editovat | editovat zdroj]

Aurora od Guercina, 1621-23 (stropní freska v Casino Ludovisi v Římě)

Malby[editovat | editovat zdroj]

  • Dúridova malba na číši Éós truchlí nad mrtvým synem Memnonem z let 490 až 480 př.n.l., dnes v Louvru
  • N. Poussin Aurora a Cephalus z roku 1630, londýnská Národní galerie
  • L. Silvestr ml. Aurora probouzí Lunu z roku 1715

Sochy[editovat | editovat zdroj]

  • Michelangelo B. Aurora , na hrobě Lorenza di Medici ve Florencii, kolem roku 1520
  • Auguste Rodin Aurora s Tithonem , v Rodinově muzeu v Paříži

Hudba[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. V Ovidiových Proměnách Éós Diovi tvrdí že její svatyně jsou na zemi zemi ze všech nejvzácnější. To může i nemusí být odkazem na kult této bohyně, v jiných zdrojích nezmiňovaný.
  2. z tohoto kořene je odvozené též latinské aurum „zlato“
  3. Védská Ušas a bohyně úsvitu obecně jsou často označovány za dcery bohů nebes.
  4. čtvrtý z Větrů jménem Eurus není v Theogonii zmiňován

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. WEST, Martin Litchfield. Indo-European Poetry and Myth. New York : Oxford University Press, 2007. ISBN 978–0–19–928075–9. S. 217. [Dále jen West (2007)]. 
  2. West (2007), s. 217.
  3. MALLORY, James; ADAMS, Douglas Quentin. Encyclopedia of Indo-European Culture. Abingdon : Routledge, 1997. ISBN 978-1884964985. S. 148.  
  4. West (2007), s. 219.
  5. a b c d Eos [online]. [cit. 2017-10-27]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]