Iónština

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Rozmístění nářečí starořečtiny v klasickém období.[1]
Západní skupina:      Dórština      Severozápadní dórština      Achájská dórština Střední skupina:      Aiolština      Arkado-kyperská řečtina Východní skupina:      Attičtina      Iónština

Iónština neboli iónský dialekt byl jedním z nářečí starořečtiny.

Začal se rozšiřovat během jedenáctého století před naším letopočtem a po konci Temného období v pátém století před naším letopočtem se jím mluvilo v prostřední části západního pobřeží Malé Asie, na ostrovech Chiu a Samu, na mnoha ostrovech uprostřed Egejského moře a také na ostrově Euboia severně od Atén. Později se díky kolonizaci rozšířil i v severní části Egejského moře a na pobřeží Černého moře.

Iónština sama se ještě obvykle rozděluje na starou a novou, přičemž předěl není jasně časově určen. Přibližně lze uvažovat jako předěl rok 600 před naším letopočtem. Nejvýznamnější autoři píšící novou iónštinou byli Anakreón, Theognis z Megary, Hérodotos, Hippokratés a Lúkianos. Nejvýznamnější autoři píšící starou iónštinou byli Hésiodos, Archilochos a Homér.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Roger D. Woodard (2008), "Greek dialects", in: The Ancient Languages of Europe, ed. R. D. Woodard, Cambridge: Cambridge University Press, p. 51.