Attičtina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Rozmístění nářečí starořečtiny v klasickém období.[1]
Západní skupina:      Dórština      Severozápadní dórština      Achájská dórština Střední skupina:      Aiolština      Arkado-kyperská řečtina Východní skupina:      Attičtina      Iónština

Attičtina byla nářečím starořečtiny, kterým se mluvilo zhruba ve čtvrtém a třetím století před naším letopočtem a to zejména v Athénách a obecněji v Attice a také na některých ostrovech, například na Lémnu. V rámci soudobé starořečtiny měla nejblíž k iónštině, s kterou tvořila „východní“ skupinu atticko-iónských nářečí. Stala se hlavním předkem koiné a tím také předkem novořečtiny.

Attičtinou psali svá díla například filosofové Platón a Aristotelés, dějepisci Xenofón a Thúkydidés a dramatici Aischylos, Sofoklés a Aristofanés.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Attisches Griechisch na německé Wikipedii.

  1. Roger D. Woodard (2008), "Greek dialects", in: The Ancient Languages of Europe, ed. R. D. Woodard, Cambridge: Cambridge University Press, p. 51.