Glóbus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Školní glóbus Země
Mercatorův globus z roku 1542
Barokní nebeský glóbus (V. Coronelli, kolem 1700)
Další významy jsou uvedeny v článku Glóbus (rozcestník).

Glóbus (lat. globus, koule) je v kartografii obvykle zmenšené prostorové, především kulové, znázornění určitého vesmírného tělesa (měsíční glóbus, glóbus Marsu) pomocí kartografických prostředků. Mezi nejčastější patří glóby zemského tělesa a nebeské sféry (hvězdné glóby).[1]

Glóby řadíme mezi Skutečně trojrozměrná znázornění vyjadřující třetí rozměr pomocí hmotných prostředků (patří zde i reliéfní mapy, modely reliéfu).[1]

Mezi glóby zle zařadit i mnohostěnný (nepravé glóby) a výřezy (vrchlíky), které zobrazují pouze určitou část zemského povrchu, např. polární oblasti. [1]

Zobrazení[editovat | editovat zdroj]

Skutečný tvar Země (geoid) bývá u glóbu nahrazen koulí. Existují ale i glóby, které zachovávají skutečný tvar Země, případně dokonce glóby plasticky reprezentující i zemský reliéf. Plastické glóby mají ale výrazně zkresleny relativní výšky terénu v pohořích (ve skutečnosti jsou v daném poměru mnohem nižší).

Zobrazení Země na glóbu je poměrně realistické (v porovnání s rovinnou mapou) - je zároveň úhlojevné (tj. zachovává velikosti úhlů) i délkojevné (všechny vzdálenosti odpovídají skutečným vzdálenostem, zmenšeným v daném měřítku). Na glóbu tak lze měřit délky v libovolném směru bez nebezpečí zkreslení. Nejvhodnější pro měření je ohebné papírové pravítko.

Glóby jsou zpravidla zhotoveny tak, že jsou otáčivé kolem osy, která odpovídá ose otáčení Země, je na nich tudíž možné demonstrovat otáčení Země kolem její osy. Staré globy jsou kromě toho obepjaty rovníkovou a poledníkovou kružnicí, na nichž lze odečítat zeměpisné souřadnice.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Dříve existovaly zemské glóby zobrazující celistvost Starého světa a byly sestaveny v islámském světě.[2]

Podle Cicerona používal nebeský glóbus už Archimédés (+ 212 př. n. l.), podle jiných římských pramenů zhotovil první terestrický glóbus Kratés z Mallu (kolem 150 př. n. l.). Nejstarší zachovaný nebeský glóbus je součást sochy Apollóna Farnéského ze 2. století, což je římská kopie starší řecké předlohy. Z téže doby pochází i římský bronzový nebeský glóbus o průměru 11 cm, dnes v muzeu v Mohuči. Římský globus jako symbol světa se stal předlohou pro panovnická jablka panovníků. Konstrukci nebeského glóbu popsal v dopise pozdější papež Gerbert z Aurillacu (+1003) a z 12. století se zachovaly arabské globy.

Historický první glóbus (neboli zemské jablko) vytvořil Čech žijící v Německu, kartograf, navigátor a obchodník Martin Behaim von Schvarzbach v roce 1492. Dopomocí mu byl malíř Georg Glockendon. Glóbus byl vytvořen na žádost městské rady z Norimberku. Tento rukopisný globus byl z papíru a sádry o průměru 50,7 cm. [3]

Dva nebeské glóby koupil roku 1444 kardinál Mikuláš Kusánský, k roku 1477 je doložen terestrický glóbus, zhotovený pro papeže Sixta IV. a z roku 1492 pochází nejstarší zachovaný glóbus Země od Martina Behaima, dnes v muzeu v Norimberku. Zemský globus vytvořil také Leonardo da Vinci (1516). Od poloviny 16. století se velké terestrické glóby těšily velké oblibě a vyráběly se zejména v Německu, v Holandsku a v Itálii. Výrobu podstatně zdokonalil Gerhard Mercator (+1594), který začal dutou dřevěnou kouli polepovat pruhy potištěného papíru. Slavným výrobcem byl také františkánský mnich Vincenzo Coronelli (+1718). Od poloviny 18. století začal globus ztrácet vědecký význam a stal se spíše školní pomůckou.[4]

Dále mezi nejstarší patří glóbus od Waldseemüllera - Amerika z let 1507-1509. [3]

Od norimberského astronoma Schönera pocházejí tři globusy z roku 1515, 1520 a 1525. [3]

Gerhard Kremer-Mercarot, byl německý kartograf, geograf a vydavatel map (Mercatorovo zobrazení). Vyráběl glóby pro významné evropské panovníky, jako císař Karel V. Jeden z jeho významnějších byl nebeský globus z křišťálu s vyrytými a pozlacenými hvězdami. [5]

„The Hunt Lenox Globe“ je jeden s nejstarších hned po glóbu od Behaima. Tento malý glóbus je z roku 1510 a je z ryté mědi vytvořen hned po objevení Nového světa. [6]

Velikost a měřítko[editovat | editovat zdroj]

Průměrně se velikosti průměru glóbu pohybují v rozmezí od 20 do 40 cm. Na jeho velikosti také závisí měřítko, které lze vypočítat z poměru - průměru glóbusu a poloměru Země (6378 km). [7]

Nejčastěji se zhotovují Zemské glóby v měřítkách 1:40 000 000 a 1:70 000 000 – tzv. žákovský glóbus.[8]

Například:

Glóbus s průměrem 20 cm bude mít měřítko 1:64 000 000 a model s průměrem 40 cm bude mít měřítko 1:32 000 000. [7]

Dělení glóbů podle[editovat | editovat zdroj]

Obsahu

Glóby politické (zobrazují hranice státních celků)

Glóby obecně geografické (zobrazují zemský povrch relativně bez zkreslení)

Glóby vesmírných těle

Měřítka

Malé (do 25 cm)

Střední (do 40 cm)

Velké [1]

Provedení

Technické (svítící, nesvítící, odklápěcí)

Reliéfní (povrch hladký, reliéfní)

Indukční

Levitující [1]

Převýšení u plastických glóbů (reliéfní)[editovat | editovat zdroj]

Tento typ globu působí efektivním dojmem, jelikož je plocha glóbu ve 3D provedení a jeho povrch není hladký, ale plastický. Tento typ je pro uživatele vizuálně přehlednější díky vyvýšeninám v podobě pohoří. Jsou zde hladce znázorněny vodní plochy všech druhů a oceány jsou zvrásněny díky mořským příkopům. [8]

Měřítko je důležité upravit vůči měříku celého globusu. Například u modelu s průměrem 40 cm a měřítkem 1:32 000 000 by Mt. Everest představoval hrbolek o výšce 0,28mm. [8]           

Technologie výroby[editovat | editovat zdroj]

Lepení

Kdysi byly glóby tvořeny nalepením tištěné mapy na kouli, které byly obvykle ze dřeva.

Výroba probíhala tak, že se vystřihly proužky papírové mapy, které se nalepovaly od pólů. Ne vždy bylo možné, aby se tyto proužky dokázaly dokonale překrývat. Čím tenčí proužky, tím kvalitnější byl výsledek, jelikož na sebe části vystřihnuté mapy dokázaly dokonale navazovat.[2]

Termovakuové tvarování

K výrobě se používá plastová fólie, na kterou se natisknou mapy severní a jižní polokoule. Celá výroba probíhá tak, že se dvě plastové polokoule vloží do vakuového lisu. Dále se zahřejí a tím se fólie stává tvárnou, kde se přisaje k matrici a získá tak tvar koule. Po odříznutí přebytečného materiálu vznikne úzký proužek podél rovníku, který slouží ke spojení obou polokoulí. Na závěr se glóby natřou bezbarvým lakem. [8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

[9] [2] [7] [8] [1] [3] [5] [6]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]