Behaimův glóbus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Behaimův glóbus
Behaimův glóbus
Behaimův glóbus
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Behaimův glóbus

Behaimův glóbus je nejstarší dochovaný zemský glóbus na světě, jeho autorem je Martin Behaim. Glóbus byl vytvořen na žádost městské rady Norimberka v letech 1492-1493. Pověření lze najít v historických dokumentech rady, ale je patrné i ze samého glóbu. Na jižním pólu glóbu je napsáno věnování.[1] Hlavně v Německu je glóbus označován jako „zemské jablko“ (německy Erdapfel). Glóbus je jedním z posledních kartografických děl, které představují svět před objevením Ameriky Kryštofem Kolumbem v roce 1492. Glóbus má průměru 54 cm a je zhotoven z papíru a sádry. Na glóbu jsou zachyceny tři tehdy známé kontinenty (Evropa, Asie a Afrika) a množství více či méně hypotetických ostrovů.

V roce 1492 byl Martin Behaim pověřen vytvořit glóbus, který by odrážel tehdejší známý svět. O důvodech vzniku glóbu se stále spekuluje, patrně měl být glóbus motivací pro námořní expedice k hledání námořních cest do Indie nebo rozvoj námořního obchodu. Tomu by odpovídalo i znázornění míst původu různých komodit.[2]

Předlohou pro Behaima bylo dílo Claudia Ptolemaia, Ptolemaiova mapa, jeho vliv je patrný na rozměrech kontinentů. Jako současné zdroje byly využity příběhy Marca Pola a zprávy Jehana de Mandevilla.

Spolupracovníci[editovat | editovat zdroj]

Behaim nepracoval na celém glóbu sám přizval si několik spolupracovníků z různých oborů.

Postup výroby glóbu[editovat | editovat zdroj]

Hans Glockengießer vytvořil šablonu glóbu pro zachování stejného tvaru, která byla naplněna jílem. Jílovou kouli potáhl Ruprecht Kalberger čtyřmi vrstvami plátna, které upevnil pomocí šití a lepidla. Poslední vrstva byl papír, který byl určen k tvorbě kresby. Po zaschnutí byla koule rozříznuta na severní a jižní polokouli v rovině rovníku. Jíl z vnitřní části byl odstraněn. Pro větší stabilitu byly do těla glóbu vloženy dřevěné obruče. Přes severní a jižní pól byla vsazena osa rotace. Glóbus byl osazen dvěma železnými kroužky, které sloužily jako poledník a obzor. Následně byla na poslední vrstvu papíru nanesena kresba kontinentů a moří. Jejím autorem je George Glockendon a nazval ji „Erdepfel“, tedy zemské jablko. Kresba neobsahuje znázornění poledníků ani rovnoběžek. V roce 1510 byl glóbus opatřen dnešním kovovým rámem. [3][4] Sám Behaim pak vytvořil popisky k různým místům a stručné charakteristiky hospodářsky významných oblastí. Jedná se o nápisy podél západního pobřeží Afriky. Informace pro tyto texty čerpal ze své účasti na plavbách Diogo Coa v letech 1484-1485.

Přesnost glóbu[editovat | editovat zdroj]

Geografická přesnost glóbu je silně závislá na použitých zdrojích a liší se podle kontinentů. Výpočet obvodu Země byl proveden podle Ptolemaia, ale nebyl přesný. Z toho důvodu došlo ke značnému zkreslení některých moří a kontinentů. Například Středozemní moře bylo příliš dlouhé a Evropa s Asií příliš velká. V důsledku toho nebylo možné na glóbus začlenit později objevenou Ameriku. Prostor v Atlantském oceánu, kde se měl tento kontinent nacházet, byl příliš malý.[2]

Rozdíly jsou i v podrobnosti zpracování jednotlivých kontinentů. Evropa, Středozemní moře, severní a západní pobřeží Afriky jsou zpracovány velmi přesně a detailně. Další části Afriky jsou již zpracovány povrchně a nepřesně. Oblast Indie je rozeznatelná již s problémy a v oblasti Tichého oceánu se nachází množství spíše mytických ostrovů.

Historie umístění[editovat | editovat zdroj]

Glóbus byl umístěn na radnici v Norimberku až do počátku 17. století, kdy byl předán rodině Behaima. V roce 1823 byl objeven zapomenut v podkroví jejich domu, následně byl zapůjčen do německého národního muzea. V roce 1937 ve snaze zabránit odvozu glóbusu do USA, byl koupen kancléřem Adolfa Hitlera a předán Norimberku. V Norimberku je uložen do dnes a to v Germánském národním muzeu. V historii bylo vytvořeno několik dobových kopií, v současné době jsou známy dvě kopie, které jsou uloženy  v Paříži a ve Washingtonu.

Zájem vědců[editovat | editovat zdroj]

Behaimův glóbus je středem zájmů vědců i v současné době. V roce 1977 byl glóbus detailně zkoumán za pomoci rentgenu, s cílem určit materiál, ze kterého je glóbus vytvořen. S rozvojem technologií pro digitalizaci byla snaha o digitalizaci glóbu. První pokus byl proveden v roce 1992 Technickou univerzitou ve Vídni[5]. Další digitalizace byla zahájena v roce 2011 Germánským národním muzeem[6][7].

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Johannes Willers: Die Geschichte des Behaim-Globus, in: Focus Behaim Globus, Teil 1: Aufsätze, Nürnberg 1992
  2. a b Renate Hilsenbeck: ''Mittelalterliche Weltkunde und Behaim-Globus'', in: ''Focus Behaim Globus'', Teil 1: Aufsätze, Nürnberg 1992
  3. http://nuernberg.bayern-online.de/die-stadt/wissenswertes/der-behaim-globus/
  4. http://cartographic-images.net/Cartographic_Images/258_Behaim_Globe.html
  5. Lionel Dorffner: Der digitale Behaim-Globus - Visualisierung und Vermessung des historisch wertvollen Originals, in: Cartographica Helvetica 14/1996
  6. Digitalizace Archivováno 22. 2. 2014 na Wayback Machinepodle německé národní muzeum v Norimberku Archivováno 22. 2. 2014 na Wayback Machine
  7. Digitální technologie v geoinformatice a kartografii: sborník referátů : Praha 2011-10-18. Vyd. 1. Editor Bohuslav Veverka, Petr Soukup, Růžena Zimová. V Praze: České vysoké učení technické, 2011, ISBN 978-80-01-04896-2. Dostupné z: http://gkinfo.fsv.cvut.cz/2011/sbornik2011.pdf

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Peter J. Bräunlein, Martin Behaim. Legende und Wirklichkeit eines berühmten Nürnbergers. Bamberg: Bayerische Verlags-Anstalt, 1992, 253 S. In: Zeitschrift für historische Forschung, Band 22.
  • Bernd Hering: Die Herstellungstechnik des Behaim-Globus: Neue Ergebnisse, in: Focus Behaim Globus, Teil 1: Aufsätze, Nürnberg 1992.
  • Johannes Willers: Die Geschichte des Behaim-Globus, in: Focus Behaim Globus, Teil 1: Aufsätze, Nürnberg 1992

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]