Zwinger

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pohled na nádvoří ve Zwingeru

Zwinger je komplex barokních budov se zahradou, ležící ve Starém městě saských Drážďan. Jde o jedno z nejvýznamnějších stavebních děl z období baroka v Německu. Vedle kostela Frauenkirche je Zwinger nejznámější památkou ve městě. Původně se mělo jednat o nádvoří velkolepého zámku, který ale nebyl nikdy postaven.

Zwinger leží v místech, kde se původně nacházelo městské opevnění, konkrétně to byl prostor mezi vnější a vnitřní městskou zdí. Tomuto prostoru se říkalo Zwinger, od čehož byl odvozen název této stavby. V roce 1945 byl areál při bombardování Drážďan těžce poničen. Po válce byl však postupně zrekonstruován. Nalézá se zde sbírka porcelánu a Matematicko-fyzikální salon. V budově Semperovy galerie se nachází Obrazárna Staří mistři.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Podnět k výstavbě[editovat | editovat zdroj]

Hudební pavilon
Semperova galerie

Příkaz ke stavbě vydal saský kurfiřt a polský král August II. Silný roku 1709[1]. Jako mnoho dalších panovníků napodoboval absolutistický životní styl francouzského krále Ludvíka XIV. Pořádal proto na svém dvoře řadu jezdeckých a maškarních slavností, pro které potřeboval vhodné prostory. Svou roli také sehrála kavalírská cesta mladého Augusta po Evropě v letech 1687-1689, která v něm zanechala silné dojmy. August Silný se proto rozhodl dle vzoru italských a francouzských měst saskou metropoli postupně přestavět. Drážďany totiž tvořila až do konce 17. století především dřevěná zástavba. Po rozsáhlém požáru města roku 1701 Augustovo odhodlání město přestavět a vystavět zde monumentální rezidenční zámek ještě zesílilo.

Průběh stavby[editovat | editovat zdroj]

Základní kámen byl položen roku 1711. Provedením prací byl tehdy pověřen architekt Matthäus Daniel Pöppelmann[2], který stavbu pojal jako umělecké dílo. Za účelem stavby podnikl Pöppelmann několik studijních cest, mimojiné i do Prahy, kde si podrobně prohlédl chrám Svatého Mikuláše od Kryštofa Dientzenhofera na Malé Straně, či na francouzský zámek Versailles. Mnohé plastiky, kterými byl Zwinger vyzdoben, vytvořil sochař Balthasar Permoser[3]. Jeho snad nejzdařilejší dílo na tomto místě – Koupel nymf – je umístěno za Francouzským pavilonem v prostoru s jeskyněmi, sochami a fontánami.

I když nebyl Zwinger ještě dokončen, konaly se zde roku 1719 u příležitosti svatby Agustova syna velkolepé slavnosti. Poté stavba pokračovala dále. Roku 1722 bylo dokončeno jižní křídlo a byla vybudována východní strana. Již předtím byla ale ve Zwingeru zřízena oranžerie se spoustou exotických rostlich. Exotické rostliny a pomerančovníky nechal August Silný pro pobavení svého dvora vysázet i v parku uvnitř areálu. Stavba pokračovala až do Augustovy smrti roku 1733 s různou intenzitou. Severní strana směrem k Labi zůstala nicméně otevřena (byla provizorně uzavřena zdí), jelikož měl být Zwinger pouhým nádvořím velkolepého zámku, o jehož výstavně August tolik snil.

Období po smrti Augusta Silného až do výstavby Semperovy galerie[editovat | editovat zdroj]

Po smrti Augusta Silného se situace výrazně změnila. Jeho syn ještě uvažoval, že nechá areál rozšířit směrem k dnešnímu kostelu Hofkirche. V architektuře se ale začal postupně prosazovat vliv klasicismu a saský dvůr se soustředil na jiné úkoly - v popředí nyní stála stavba zámku Moritzburg, Hubertusburg a Japonského paláce. Kromě toho se zhoršily ekonomické poměry a vydržování Zwingeru se stalo drahou záležitostí. Barokní dílo z labského pískovce tak začalo nevyhnutelně ztrácet na významu. V jeho parku byla ve 40. letech 18. století dokonce zřízena dřevěná budova divadla, která ale po několika letech vyhořela. Za sedmileté války byl Zwinger poškozen ostřelováním a okupační jednotky používaly budovy jako skladiště. V 2. polovině 18. století se sice dál diskutovalo o dokončení areálu, objevily se i plány na zboření Zwingeru a zřízení zcela nového komplexu, k jejich uskutečnění ale nikdy nedošlo.

V 1. polovině 19. století proběhlo několik stavebních úprav, díky kterým se měl stát areál centrálním místem pro uskladnění kurfiřstkých uměleckých sbírek. Plány na dokončení Zwingeru byl ve 40. letech 19. století pověřen architekt Gottfried Semper, který původně plánoval rozšíření komplexu na dnešní Divadelní náměstí (Theaterplatz). Tyto plány byly ale zamítnuty a Semper byl pověřen areál Zwingeru na severní straně stavebně příčně uzavřít. Inspiroval se budovou galerie Staré Pinakotéky v Mnichově a navrhl novorenesanční budovu, jejíž základní kámen byl položen roku 1847. V roce 1854 byla stavba dokončena a roku 1855 bylo muzeum otevřeno pro veřejnost.

Období od dokončení Semperovy galerie do konce 2. světové války[editovat | editovat zdroj]

Po dokončení Semperovy galerie se nacházel areál v estetické disharmonii, jelikož novorenesanční stavba tehdy ostře kontrastovala se zanedbanou barokní částí Zwingeru. Aby bylo dosaženo optické vyrovnanosti, byly barokní fasády přetřeny olejem, což pískovci příliš neprospělo. Úpadek pokračoval ještě několik desetiletí. Kvůli finančním problémům bylo započato s postupnou rekonstrukcí až roku 1911. Krátce před 1.světovou válkou ale opět došlo ke komplikacím a roku 1915 byla rekonstrukce zastavena. Stav budov se nadále shoršoval a padající zdivo dokonce ohrožovalo přilehlou dopravu. Celý stav ještě zhoršovaly nevhodně restaurační metody, které pískovec poškozovaly.

S rozsáhlou rekonstrucí bylo nakonec započato po 1. světové válce. Fasády budov byly zbaveny vrstvy oleje, pískovec byl šetrně ošetřen a byla uskutečněna razantní změna odvodňovacího systém celého areálu. S vypuknutím 2. světové války byly práce opět zastaveny.

Konec 2. světové války byl pro Zwinger katastrofou. Areál byl 13. a 14. února 1945 těžce poškozen nálety a vyhořel.

Poválečné období[editovat | editovat zdroj]

O znovuvýstavbě Zwingeru bylo rozhodnuto už roku 1945. Ještě na podzim téhož roku byly zahájeny stavební práce. Většina objektů byla dokončena už v 50. letech. Svou zevnější, předválečnou podobu získal Zwinger nazpět v roce 1963.

Pavilon se zvonkohrou[editovat | editovat zdroj]

Pavilon se zvonkohrou

Tento pavilon s půdorysem ve tvaru oválu, který byl dostavěn v roce 1728, byl původně hlavním vchodem do Zwingeru a označoval se jako Městský pavilon. Dnešní název získal proto, že při rekonstrukci v roce 1936 byla do prostředního okna umístěna zvonkohra se 40 zvonky z míšeňského porcelánu. Vzhledem je téměř stejný jako protilehlý hudební pavilon. Je zdoben ornamenty a postavami antických hrdinů. Dnes se v něm nacházejí výstavní prostory.

Umělecké sbírky[editovat | editovat zdroj]

Zwinger je součástí Státních uměleckých sbírek Drážďany (Staatliche Kunstsammlungen Dresden) a je zde k vidění mnoho vzácných uměleckých děl. Mezi sbírky patří sbírka porcelánu s cennými porcelánovými plastikami z míšeňské porcelánové manufaktury i s díly Johanna Friedricha Böttgera, který vynalezl roku 1708 evropský porcelán, či Matematicko-fyzikální salon. V Semperově galerii se nachází světoznámá Obrazárna Staří mistři (Gemäldegalerie Alte Meister), kde je k vidění např. Raffaelova Sixtinská madona.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku německé Wikipedie.

  1. LANGE, Karl; PŘEKLAD DR JANDA, Vratislav. Zwinger. Drážďany : Státní umělecké sbírky, 1980, 7.vydání. Kapitola Stavební dějiny Zwingeru, s. 7.  
  2. Zwinger, str. 9
  3. Zwinger, str. 18

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]