Kosmický obr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak veliký byl Atlás, v tak velkou se proměnil horu:
v pohoří ruce a plece, vous s vlasyse ve hvozdy mění,
co bylo dříve hlavou, to nyní je temenem horským,
kosti se kamenem stanou. A zmohutněv na všecky strany,
vyrostl do nedozírna (tak bozi, jste rozhodli) takže
nebe i se spoustou hvězd vtom spočine na jeho plecích.
Ovidius, Proměny, Kniha IV, řádky 655-662[1]

Kosmický, či prvotní, obr, bytost či muž, je motiv bytosti, která v sobě obsahuje celý vesmír či jím prostupuje a jednotlivým částím vesmíru odpovídají části jejího těla, objevující se v mnoha světových mýtech o uspořádání a vzniku světa. V některých případech kosmický člověk během procesu stvoření umírá a z různých částí jeho těla svět vzniká, a často je také androgynní, což Mircea Eliade vyložil jako znak počáteční úplnosti, která je narušena aby mohl vzniknout svět. Kosmickému člověku se podobá motiv kosmického vejce, z něhož taktéž vzniká svět a v kterém může být též svět obsažen. Oba motivy můžou mít společný původ, ale jen zřídka jsou kombinovány.[2][3]

Tento motiv je někdy považován za typicky indoevropský, ale objevuje se v mýtech o prvotních bytostech, které těžko mohly být indoevropskými mýty ovlivněny, například o babylónské Tiamat, aztécké Tlaltecuhtli nebo tahitském Ta'aroavi.[4] Podle indologa Michaela Witzela lze počátky tohoto motivu spojit s mýty paleolitických loveckých společností, či dokonce mýty neadrtálskými, přičemž kosmického obra spojuje s obrazem uloveného a zabitého zvířete, především medvěda. Na podporu svého názoru uvádí medvědí oběť u Sámů, sibiřských kmenů a Ainuů, a tabu týkající se kostí zabitých zvířat: nesmí být poškoženy aby se zvíře mohlo znovu zrodit.[2]

Indoevropané[editovat | editovat zdroj]

Mýtus o kosmické bytosti se objevuje v mnoha indoevropských náboženstvích, kde je úzce spjat s mýtem o prvotním člověku, jehož rekonstruované praindoevropské jméno je *Jemos „Dvojče“. Vztah obou motivů je však nejasný, například podle Martina L. Westa byly původně oddělené: podle prvního hermafroditní Dvojče zplodilo samo ze sebe lidstvo, podle druhého byl Prvotní obr zabit a z jeho těla stvořen svět. Naopak Jaan Puhvel považuje oba motivy za vzájemně provázané a spojuje s podáním o vzniku společenských tříd z těla prvotních bytostí.[3][5][6]

Konkrétním příkladem je například védský Puruša, který byl obětován a z jehož těla vznikli bohové, svět i společenské třídy, a zároveň je v něm svět obsažen.[7] V zarathuštrismu je znám první člověk zvaný Gajómart, někdy popisovaný jako obr, který je zabit Ahrimanem a jeho daévy, z jehož těla vznikly kovy a z jehož semene se zrodil první lidský pár Mašja a Mašjánag.[8][9] V severském náboženství se objevuje prvotní obr Ymi, který je zabit Ódinem a jeho bratry, kteří z jeho těla stvořili svět. V Ovidiových Proměnách je obří titán Atlás proměněn Perseem v kámen a taktéž nese rysy kosmického obra.

Historik náboženství Bruce Lincoln ve své knize Myth, Cosmos and Society z roku 1986 identifikoval jaké části těla prvotní bytosti se typicky mění ve složky světa, a indolog Ferenc Ruzsa jeho závěry upravil a shrnul následovně:

  • maso či tělo – země, hora, hlína či půda
  • kosti – kamení či hory
  • vlasy – rostliny, stromy či lesy
  • krev či tělní tekutiny – voda, moře, řeka či rosa
  • dech či duch – vítr, vzduch či aithér
  • oči či tvář – slunce, úsvit či slunce a měsíc
  • hlava – nebesa
  • mysl, srdce či hruď – měsíc
  • mozek či myšlenky – oblaka, nekonečné světlo či půda

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

V Číně je znám obr Pangu, zrozený z kosmického vejce, který zemřel poté co oddělil nebesa a zemi a z jehož těla vznikl svět. Podle některých hypotéz byl tento motiv do Číny přenesen z Indie.[3] Kosmickým bytostem se podobá také babylónská Tiamat, bohyně prvotních slaných vod, které Marduk roztříštil svým kyjem lebku. Z horní části jejího těla pak vytvořil Nebesa, z dolní části, na které při souboji stál, pak Zemi, z Tiamatiných ňader vznikly hory, z jejích očí vytekl Eufrat a Tigris a z jejích slin se stala oblaka.[10][11] Aztécká Tlaltecuhtli byla zabita Quetzalcoatlem a Tezcatlipocou a z různých částí jejího těla vytvořeny různé prvky stvoření. Tahitský Ta'aroa poté co rozbil kosmické vejce v kterém se před stvořením světa nacházel a také tvořil ze svého těla, s výjimkou své hlavy.[12]

Složitějším příkladem může být japonský mýtus o stvoření kde velké množství božstev, včetně Slunce a Měsíce, vzniká v souvislosti se smrtí stvořitelské bohyně Izanami. Ta podle kroniky Kodžiki se svým druhem Izanagim Izanami na počátku zplodila japonské ostrovy. Poté však nastal obtížný porod boha ohně Kagu-cučiho, během kterého se ze zvratků, výkalů a moči Izanami rodila další božstva, a který skončil smrtí bohyně. Izanagi nejprve upadl do zármutku a z jeho slz se zrodila bohyně Nakisawame, poté zabil boha ohně, z jehož těla se následně zrodili další božstva. Po návratu z podsvětí, kde se neúspěšně pokoušel svoji ženu získat zpátky, se musel rituálně očistit, což vedlo ke vzniku dalších božstev, včetně Amaterasu a Cukujomiho když čistil své oči a Susanooa když čistil svůj nos. Jako kosmický obr může být také chápán churritsko-chetitský Ullikummi, čedičové monstrum, které muselo být odříznuto od skály-obra na které stálo aby bylo zabráněno zničení bohů.[2]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ovidius. Proměny. [s.l.]: Svoboda, 1974. S. 130. 
  2. a b c WITZEL, Michael. The Origins of the World's Mythologies. Oxford: Oxford University Press, 2013. ISBN 978-0199812851. S. 117-119, 477. 
  3. a b c TVRDÁ, Pavlína. Analýza motivů kosmického vejce a rozpadu obra ve stvořitelských mýtech. Praha, 2015. Bakalářská práce. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Oldřich Král. Dostupné online.
  4. RUZSA, Ferenc. Is the Cosmic Giant an Indo-European myth? [online]. [cit. 2021-03-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. WEST, Martin Litchfield. Indo-European Poetry and Myth. New York: Oxford University Press, 2007. Dostupné online. ISBN 978-0-19-928075-9. S. 356-359. 
  6. PUHVEL, Jaan. Srovnávací mytologie. Praha: Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-177-8. S. 324–330. 
  7. DALAL, Roshen. Hinduism: An Alphabetical Guide. [s.l.]: Penguin India, 2010. ISBN 978-0143414216. 
  8. SHAKI, Mansour. Encyclopædia Iranica - Gayomart [online]. [cit. 2019-10-02]. Dostupné online. 
  9. CERETI, Carlo. Encyclopædia Iranica - Gayomard [online]. [cit. 2019-10-02]. Dostupné online. 
  10. BLACK, Jeremy; GREEN, Anthony. Gods, Demons and Symbols of Ancient Mesopotamia: An Illustrated Dictionary. [s.l.]: University of Texas Press, 1992. ISBN 978-0292707948. S. 177–178. 
  11. PORTER, J. R. Mytologie světa. In: Praha: Slovart, 1997. ISBN 80-7209-034-8. S. 62.
  12. Ta'aroa [online]. Oxford Reference [cit. 2021-03-08]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]